tag:blogger.com,1999:blog-72952779130005209912024-03-05T12:31:52.212+01:00isch<br>Když děláš něco dost dlouho,<br>
staneš se v tom mistrem.<br>
<br>
Pokud nejsi debil.ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.comBlogger120125tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-30378544751384845742019-02-11T01:10:00.003+01:002019-02-11T01:10:32.945+01:00ŽijuKupodivu.<br />
<br />
<a name='more'></a>Nepsala jsem sem několik let a nejsem si jistá, jestli v tom budu v dohledné době pokračovat.<br />Protože jsem tenhle blog začala používat jako takovou svou terapeutickou dílničku.<br /><br />Ano, jistě, velkou část mých čtenářů to zajímalo asi z těch důvodů, jako koukání na Výměnu manželek. Zvědavost, pocit, že "já na tom nejsem ještě tak špatně", možná něco dalšího.<br /><br />Nicméně můj život si dal několik veletočů, které jsou i pro mě příliš intimní na to, abych se tu o ně dělila.<br />A v prosinci něco, co by se dalo označit za dost solidní jízdu na tripu.<br />Ono se to časem uklidní. Věřím tomu. Jinak bych se asi zkusila utopit ve vaně.<br />
<br />
Nicméně, přátelé, žiju.<br /><br />Ale, pokud k tomu seberu dost odvahy a energie, co byste řekli dalšímu "seznamkovému" seriálu?ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-32581266907618865202016-06-30T03:21:00.001+02:002016-06-30T03:21:13.972+02:00Isch se zbláznila...... a začala cvičit.<br />
<br />
Co mě k tomu vedlo?<br />
<a name='more'></a>Asi bych nebyla zcela upřímná, kdybych tvrdila, že v tom nebude touha něco udělat se svou postavou.<br />Hlavní motivací ale byla genetická dispozice ke tvorbě trombóz. A ačkoliv někdy nejsou moje myšlenky zcela optimistické, ještě netoužím po tom, aby to se mnou v nějakém nestřeženém okamžiku prásklo.<br /><br />Takže jsem se rozhodla s tím něco udělat. A nejlepší prevence, o které jsem se dočetla, je pravidelný pohyb. A jelikož mi bylo jasné, že když si to jasně nestanovím, tak budu neustále slevovat, tak jsem si naordinovala třikrát týdně HEAT. Že nevíte, co to je?<br />Ve zkratce - chodíte na pásu, který rozhýbáváte vlastní silou. Podle toho, jak jste na tom s kondičkou, tak můžete chodit i do kopce, ten pás může brzdit... Prostě sranda. Pokud Vás zajímá víc, použijte Vaše google-fu.<br />
<br />
K HEATu jsem přišla tak, že Liška na to jeden čas pořád chodila a mně se to zdálo jako vhodná aktivita. Chodíte, neběháte. Nikdo nevidí, že se potíte jako prase. A ty, co to vidí, se potí stejně tak jako Vy, takže na Vás rozhodně nekoukají pohoršeně.<br />
<br />
Na první hodinu jsem vyrazila se sousedkou. Jo, jsem srab a bála jsem se jít sama. Protože takhle jsem si mohla někomu hned stěžovat (a ten někdo se mohl případně pak i postarat o zvěř, kdyby to se mnou bývalo prásklo). Instruktorka žena pokročilého věku a postavy, kterou by jí mohla závidět kdejaká puberťačka.<br />Bylo nám vysvětleno, jak pás funguje a že prostě máme jít, hlavně nemáme zastovovat a slejzat z toho. Když budeme chtít, můžeme se pustit madel, ale napoprvý to moc často nebejvá.<br />No, nebudu lhát. Odpočítávala jsem minuty do konce a uvažovala, kdy to vzdám. Bála jsem se pustit, protože jsem byla přesvědčená, že si okamžitě rozbiju hubu. Teklo ze mně asi tak, že jít normálně po chodníku, tak si všichni myslí, že tam projel kropicí vůz a můj obličej by se dal používat na semaforu místo červené, domů jsem si zbaběle zavolala odvoz z práce.<br /><br />Jelikož ale rozhodnutí bylo učiněno, zasekla jsem se a za dva dny vyrazila znovu.<br />V podstatě všechno se opakovalo, ale velice, velice opatrně jsem se zkusila na chvilku pustit.<br /><br />Po cca čtvrt roce, kdy jsem chodila pravidelně, jsem se dostala do stavu, kdy jsem s to chodit do kopce bez držení, popoběhnout a v podstatě většinu z toho dám v tempu s instruktorem. Jen ten kropicí vůz nám zůstal.<br /><br />Jelikož se ale oteplilo a sál není bohužel tak dobře odvětrávaný, jak bych uvítala, tak jsem se rozhodla se podívat po něčem dalším. Když se zamyslíte nad sporty, kdy si nebudete ani jako vorvaň huntovat klouby a k tomu je to vhodné na léto, tak Vám jednoznačně vypadne ta jediná volba, ke které jsem mohla dospět.<br />
Plavání.<br />Jo, jedu na "paní radovou", ale to hodlám napravit (nemám mezi čtenáři nějakého dobrodruha, co by se mnou šel do bazénu a - s nasazením vlastních nervů a veškeré trpělivosti - byl s to mi to trochu vysvětlit?).<br />Poprvé to bylo asi 750m a byla jsem ráda, že jsem ráda.<br />Po třech týdnech jsem na kiláku a půl bez uzardění, zítra jdu zkusit "co to dá". Sama jsem zvědavá na výsledek.<br />
<br />
Celé toho moje snažení mě přivedlo ke zajímavému zjištění, které tedy není zrovna pozitivní.<br />Že tvrzení, kterým jsem se, stejně jako hromada dalších kuliček, oháněla "moje váha mě nijak neomezuje" byl jenom kec. Stejně tak, jako že jsem naprosto spokojená.<br />
<br />
Čím dál tím víc mě to baví. Cvičím aktuálně pětkrát týdně, doma válčím s TRX (o tom zase někdy jindy) a pomalu se dostávám do formy. Už se nezadýchám, když dobíhám tramvaj. Nebo rozhodně ne tolik. Zlepšila se mi hybnost, což zcela upřímně oceňuju hlavně v posteli.<br />
Vlastnictvím Multisport karty se mi výrazně rozšířili možnosti toho, co můžu dělat.<br />Takže tedy přátelé: nemáte nějaký tip na to, co bych mohla dál vyzkoušet?<br />
<br />
A ne, nebudu Vám slibovat "teď už budu psát", protože buď jsem v práci, nebo ve fitku/v bazénu a ještě si stále nejsem jistá, jestli je má duševní pohoda obnovena natolik, abych dokázala psát.ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-90798972378295906722016-04-26T11:01:00.000+02:002016-04-26T13:33:22.662+02:00Proč jsem nepsala?Protože toho teď prostě bylo hodně.<br />
Dělo se něco, co jsem vlastně ani sama chvílema nechápala.<br />
A jelikož už konečně povolila stavidla, můžu to sem vypsat. Berte to jako otevřený dopis adresovaný jednomu člověku.<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
Když jsme si začali psát, byla jsem okouzlena.<br />
Tvůj projev měl vtip, vzrušovalo mě si s Tebou psát. A zvlášť mě dostávalo, že máme stejné preference.<br />
Na naší první schůzku jsem šla nervózní. A to se mi prostě často nestává. Bála jsem se, jestli se Ti budu líbit, jestli pro Tebe budu dost dobrá.<br />
Když jsi mě políbil a cítila jsem, jak mě k sobě tiskneš, podlamovaly se mi kolena.<br />
Před první večeří jsem strávila několik hodin přípravami. Nesla jsem si kvůli tomu i šaty do čistírny. Abych byla dokonalá. Dokonalá pro Tebe.<br />
Naše první milování bylo nepopsatelné. Učil jsi mě se kontrolovat, ovládat všechno, co bylo ve mně. Uvolnit.<br />
<br />
Chytil jsi mě pod krkem a řekl mi, že jsem Tvoje.<br />
Tolik to pro mě znamenalo. Potřebuju, aby mě muž chtěl jen pro sebe, aby mě chtěl vlastnit.<br />
<br />
Ráno jsi mě nechal ve svém bytě a odešel do práce.<br />
Já se probrala, našla na stole snídani a vzkaz a odkládala svůj odchod, jak jen mohla. Stála jsem v obýváku, pod prsty cítila koberec s dlouhým chlupem, jedla nějaké ovoce a koukala z okna. Byla jsem neuvěřitelně šťastná.<br />
Několik dalších dní jsem lítala. Chodil jsi za mnou denně do práce a bral si mě ve výtahu.<br />
Pak jsme spolu měli strávit první víkend. Pečoval jsi o mě a Tvoje postel byla mým útočištěm.<br />
<br />
Nasadil jsi mi obojek a já myslela, že svět je dokonalý.<br />
Šli jsme se projít.<br />
Viděla jsem na Tobě, jak jsi nesvůj z toho, jak na mě lidi koukají.<br />
A pak jsi ode mě najednou odskočil na několik metrů.<br />
Před námi stál Tvůj bratranec s rodinou.<br />
Nechtěl jsi, aby nás spolu viděli.<br />
Styděl jsi se za mě. Objevily se mraky nad Stromovkou a začal vát studený vítr.<br />
<br />
Mluvila jsem o tom pak s tátou - protože já s ním o těhle věcech mluvit můžu a chci. Řekl mi, že se na Tebe mám vykašlat. Ale já v tomhle směru měla vždycky svou hlavu.<br />
<br />
Když byla konvence, tak jsme si psali. A z Tebe vypadlo, že máš nějaké potíže. A tak nějak nenápadně jsi mi naznačil, že za Tvoje pálení můžu já. Mám přece tu pochybnout minulost. Cítila jsem se pošpiněná. Méněcenná.<br />
<br />
Pak Tvá dcera našla nějaké hračky, které jsem při odchodu neuklidila. Ne, nevěděla jsem, že Ti dítě prostě jen tak leze do ložnice. Nevěděla jsem, že je mám uklízet - protože před tím jsem to nikdy nedělala a Tys mě o to nežádal.<br />
Spílal jsi mi a chtěl jsi to mezi námi ukončit. Měla jsem Tě nechat.<br />
<br />
Pamatuju si ten den, kdy jsem ležela doma v posteli a volala mi kamarádka. Kde že jsi prý byl o víkendu. No kde bys byl. S dcerou.<br />
Tak mi řekla, ať se podívám na jedny stránky.<br />
Sevřelo se mi srdce.<br />
Já jsem se o Tobě nemohla nikde zmínit, aby jsi se mnou náhodou nebyl spojovaný. A ona klidně zveřejní fotku z výletu s Tebou. Což jsi jí schválil.<br />
Dala jsem si s Tebou oběd a zeptala se, co mezi Vámi bylo.<br />
Víš dobře, že jsem nikdy neměla problém s tím, abys spal s nějakou jinou. Nebyli jsme pár. Já jsem patřila Tobě, ne Ty mně.<br />
Dušoval jsi se, že mezi Vámi k ničemu nedošlo.<br />
Uvěřila jsem tomu, ačkoliv mě trhalo na kusy, že ona dostala něco, co já nikdy. Večer pod hvězdami s Tebou.<br />
<br />
Pak jsi mi řekl, že to chceš mezi námi skočnit. Řekla jsem Ti, že Tě potřebuju. Že nejsem připravena o Tebe přijít.<br />
<br />
O víkendu jsme šli na akci, na kterou jsem si strašně přála jít. Došli jsme k bráně v Jelením příkopu, která byla zavřená. Ale byla přímo stvořená pro to, aby se dala přelézt. Řekl jsi mi, že to můžeme obejít. A já se v tu chvíli zasekla. Už jsem nechtěla věci obcházet. A neřešit.<br />
Lezla jsem první a viděla jsem, jak se Ti do toho nechce. Ale už si nemohl couvnout.<br />
<br />
Večer jsme dorazili k Tobě domů, tys povlékl postel a něco řešil. Inu i já - protože mi na mobil přišla zpráva od neznámého muže. Pár kliků - a bylo mi jasné, že je to snoubenec té, se kterou jsi byl na tom nevinném výletě. Když jsi za mnou přišel, zkoušela jsem Tě naťuknout. Jak by mi ublížilo, kdybys mi lhal. Že bych to pochopila, kdybys mi to řekl, ale že lež je pro mě bolestivá.<br />
<br />
Ráno jsem měla schůzku s jejím snoubencem.<br />
Myslím, že v té kavárně si mě budou ještě pamatovat.<br />
Tuším, že tam neměli moc žen, které by tam posnídalo několik dvojitých Zacap.<br />
To, že jste spolu byli na výletě jsem věděla.<br />
To, že jste se tam spolu milovali, mi tak nějak došlo, ačkoliv jsi to zapíral. Ale chtěla jsem Ti věřit.<br />
To, že ona to podala svému milému jako znásilnění mě donutilo objednat dalšího panáka.<br />
To, že jsi na ní použil moje hračky mi zvedlo žaludek.<br />
To, že jsi tu postel povlékal kvůli tomu, že Ti zakrvácela povlečení, mě rozbrečelo.<br />
<br />
Dala jsem si schůzku i ní.<br />
Líčila mi detaily, ze kterých se mi svíralo celé tělo. Duše brečela a byla pálena zaživa.<br />
A jako vrchol všeho mi pověděla, že jsi jí dal můj obojek. Něco, co pro mě bylo posvátné.<br />
<br />
Když jsem si s Tebou pak dala schůzku, řekl jsi, že Tě to mrzí. Mě mrzí, že připálím oběd.<br />
Nahlodal jsi moji důvěru v Tebe. Ale rozhodla jsem se bojovat.<br />
Rozhodla se pro něj a ne pro Tebe. Trpěl jsi a já trpěla s Tebou. Snažila jsem se udělat všechno, abychom to zvládli.<br />
Bojovala jsem s ním, řešila to s ní. Dělala jsem všechno, co jsem mohla, abych Tě ochránila.<br />
Tys byl zdrcený.<br />
<br />
Pak jsme začali zase fungovat, Já byla Tvoje a Tys byl můj Pán. Postupně jsem Ti začala věřit.<br />
Skoro pokaždé jsi měl v rukou můj život, pravidelně jsem Ti sunula k nohám v mdlobách.<br />
<br />
Jednou jsme spolu leželi v posteli a já se zmínila o jedné své známé. Z Tebe vypadlo, že je to Tvá bývala.<br />
Byla jsem pak jak tanečnice v minovém poli. Nezmínit se jí o Tobě.<br />
Poslouchala jsem Tvoje nářky na to, jak ona nechápe, že chceš být jenom kamarád.<br />
Kolikrát jsem se Tě ptala, jestli s ní spíš? Snad stokrát.<br />
Časem Ti došlo, že nenesu úplně snadno, že o ní mluvíš a tak jsi přestal.<br />
<br />
Jednou jsme spolu stáli ve frontě na výstavu a já Ti říkala, jak moc mi záleží na tom, aby Tvoje postel byla jenom moje. Pohladil jsi mě po vlasech a řekl, že je to přeci jediná věc, kterou po Tobě chci, tak proč bys jí nedodržel.<br />
<br />
Vzpomínám na tu chvíli, kdy jsme spolu byli v kině a já Ti říkala, jak by mi ublížilo, kdybys s ní spal. Protože jsem věděla, že bysis jí bral bez kondomu.<br />
Od té chvíle, kdy jsi mě nenápadně nařkl z toho, že jsem Tě ohrozila, jsem na tohle byla vysazená. Tehdy jsi se nějak zarazil a byl jsi pak zamlklý když jsme jeli z kina.<br />
Myslela jsem, že je to tím, že máš moc práce.<br />
<br />
Pak jsem k ní jela pro nějaké věci.<br />
Ptala jsem se Tě, co mám dělat, kdyby se mě na Tebe zeptala. Řekl jsi, že je to Ti to jedno.<br />
Teď jsem ráda, že k tomu nedošlo. Zeptala se mě na Tebe až o několik dní později.<br />
Já se Tě ptala, jestli jí to mohu říci. Brala jsem na Tebe ohledy, nechtěl jsem udělat nic, co by Ti ubližilo.<br />
Zase jsi řekl, že je to na mně.<br />
Nevím, co ve mně mi zavelelo se Tě znovu zeptat, jestli s ní spíš.<br />
Konečně jsi se přiznal.<br />
A pak i k tomu, že ji šukáš jen tak.<br />
Vyběhla jsem z metra řvala na celý Václavák.<br />
<br />
Jela jsem k Tobě, s lahví vína v sobě, zvrtla jsem si kotník. Utěšoval jsi mě, že to bylo jenom párkrát.<br />
Už mě pak nepřekvapilo, když jsem zjistila, že to bylo pravidelně. Jednou týdně, jako se mnou.<br />
To, když mi řekla, že sis jí bral i ve své posteli mě rozbrečelo tak, že se mi chvělo celé tělo.<br />
<br />
Zradil si mě. Ublížil mi.<br />
Věřila jsem a byla k Tobě upřímná. Ale jenom já k Tobě.<br />
Přes to všechno jsem se s Tebou občas vídala. Slavila jsem s Tebou svoje narozeniny a na ty chvíle, vyjímečné, kdy jsi mě objal a tiskl, jsem byla v bezpečí.<br />
<br />
Teď jsi poznal jinou.<br />
Už u Tebe nesmím spát.<br />
Protože "nechceš ohrozit začínající vztah".<br />
<br />
Ona Ti za to stojí.<br />
Já, která jsem přečkala věci, které by jiná neustála jsem za to nestála.<br />
Napsal jsi mi "taky bysis to zasloužila". Kdy? Kdybys mě miloval?<br />
To musíš člověka milovat, abys k němu měl elementární úctu a respekt?<br />
To musíš člověka milovat, abys neohrožoval jeho zdraví?<br />
<br />
Zničil jsi mou důvěru v muže.<br />
<br />
Mám u Tebe ještě svůj nový obojek. Ten, který jsi mi pořizoval, aby na výstavě bylo vidět, že jsem Tvoje.<br />
Nesnesu pomyšlení, že bys ho nasadil nějaké jiné.<br />
Ovšem: věřím Ti v tom, že jsi to už neudělal?<br />
Věřím Ti ještě vůbec něco?ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-81589209515207696532016-01-03T13:40:00.002+01:002016-01-03T13:40:56.065+01:00Až ta druháDíky nedávným zážitkům jsem tak nějak byla donucena se zamyslet nad tím, jak vedu svůj partnerský život.<br />
<br />Jsem vychovaná pánskými časopiy. Nikdy jsem nechápala, proč ti chlapi tak hudrují, co se jim nelíbí. Proč to ty ženské tak komplikují, dělají všelijaké tanečky, když je jasné, že on jí chce a ona jeho? Zdálo se mi to jako zbytečné týrání obou stran, případně přímý sadismus ze strany ženy.<br />
<br />Chtěla jsem a rozhodla jsem se být jiná. Nekomplikovat to - ani sobě, ani těm chlapům.<br />
<a name='more'></a>Jenže jak se ukázalo, nejen ženy neví, co chtějí.<br />Neví to ani většina mužů.<br /><br />Skoro od všech jsem slyšela, jak je nebaví takové ty hry "nezavolám mu jako první", případně "neodpovím mu hned, musí tam být minimálně čtyři hodiny mezera".<br />Tak jsem to nedělala. Když mi s chlapem bylo dobře, tak jsem to dala najevo, zavolala mu a klidně jsem si domluvila schůzku, byla jsem iniciativní, sváděla jsem sama muže - a nejen tak, aby to bylo nenápadné popostrčení k činu, ale třeba i okaté balení.<br />
<br />
Jenže to k žádnému happyendu nevedlo.<br />Spíš jenom k tomu, že si mě muži nevážili a v podstatě ani já sebe sama. Brali mě jako nějakou samozřejmost, něco, o co není třeba bojovat, protože se to prostě nebízí samo.<br /><br />Ruku v ruce s tím jde zajímavý fakt.<br />Nikdy (až na jednu vyjímku, o které si jsem jistá) jsem nebyla první. Vždycky záleželo na něčem víc. Na práci, na kamarádech, na muzice, na veřejném mínění.<br />
Vždycky bylo něco přede mnou, důležitější, než já, nebo to bylo navázené na skutečnost, že se za mě muži styděli, nebo ve mně alespoň tento pocit zdatně vyvolávali.<br />
<br />
Přeci jen si nedovedu jinak vysvětlit situaci, kdy jsem byla s mužem na procházce, zdatně jsme imitovali poblázněný/zamilovaný pár, já na krku obojek, který mi sám nasadil a byl z toho unešený a když jsme potkali jeho příbuznou, tak nejen, že pustil mou ruku, ale skoro odskočil o metr do strany.<br />Nenásledovalo pak: "Hele promiň, jsem zazmatkoval, nevěděl jsem, co mám dělat," ale několikahodinové napětí provázené tichem.<br />
<br />
Tohle prostě nechci. Už nechci, aby další chlap získal mou pozornost jen tak.<br />Jen proto, že s ním já prostě chci být.<br />Očividně - pokud to není navázané na boj o pozornost, nejistotu, vzbuzování sexuálního zájmu, tak si toho muži, alespoň ty, které jsem potkala, neváží.<br /><br />Pánové, já jsem opravdu chtěla být jiná.<br />Chtěla jsem Vám dát to, po čem jste si všude možně stýskali. Ale očividně jste stejní jako ženy. Nevíte, co chcete, ale rozhodně nepřestanete, dokud to nedostanete.ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-28236335970994332712015-12-31T21:42:00.001+01:002015-12-31T21:42:30.344+01:00Jak mi to teda letos šlo?Inu, přátelé, kadence mých článků je na úrovni, kterou bych neudolala ani polomrtvou veverku, Jenže letošní rok je (ano, zatím stále je) jedním z těch náročnějších.<br />A já jsem Útočišti slibovala, že o něm nebudu moc psát, takže témat, které by mě oslovovala, dalo se o nich psát a dovedla jsem to alespoň v přijatelně čtivé formě prostě moc nebylo.<br />
Nicméně čím víc nad tím přemýšlím: moje články jsou v rámci možností anonymizovány a vlastně to nebude tolik o něm, jako o mně. O tom, co se ve mně dělo, co mi ten který vztah/muž přinesl. A budu se z toho stejně potřebovat vypsat. Takže příští rok (ano, naštěstí je to dost dlouhý časový úsek) se asi pár řádek o něm a o tom, co se dělo, objeví.<br />
<br />
A co zbytek roku? Co ten můj "to do" list, který jsem sem dávala na začátku roku?<br />
<a name='more'></a><b>1) Výstavna nožů</b><br />
No jo, pár jich bylo. Postupem času jsem se naštvávala víc a víc - protože jsem tam potkávala chlapy, co mi něco naslibovali a nesplnili to. A na to já jsem tak nějak čím dál tím víc alergická.<br />
Jeden z nich mi dokázal dokonce poslat tak asi odhadem padesát nasratých vzkazů, jak jsem se jenom mohla opovážit se o něm zmínit v souvislosti s tím, že nedodal, co mi už x let sliboval.<br />Nějak mi to trochu vzalo iuze o té naší komunitě.<br />
Nicméně ta není složena jenom ze slibotechen a blbečků, takže když jsem s Útočištěm byla podívat na té zimní - došlo mi, že Ti, co mi nekecali, mi vlastně strašně chybí (a Slibotechna 01 mě - asi na truc - ani nepozdravil). Takže ať už je duben a máme další Prahu.<br />
<br />
<b>2) Nechat si narůst vršek vlasů </b><br />
Mno, tak nějak jako jo, něco tam narostlo, ale já jsem pravidelně chodila ke kadeřnm, takže toho nebylo tolik. Nicméně pokračujeme, aktuálně v ryšavém odstínu.<br />
<br />
<b>3) Bodymody</b><br />
Popojela jsem s hrudníkem, začla jedno stehno, nechala si probodnout víc rypáček. Splněno, ale nezastavujeme, příští rok budeme zase pokračovat.<br />
<br />
<b>4) Zamilovat se</b><br />
No, jo, to se mi jako povedlo. A tak, že hodně. jako obvykle to bylo založený hlavně na sexu, tkerej byl prostě dokonalej. A taky na tom, že se ke mně choval jako k princezně. Problém byl, že ta absolutní upřímnost nebyla oboustranná. Tudíž tak nějak na houbeles<br />
<br />
<b>5) Něco nafotit</b><br />
Učebnice se taky počítají? A "produktové fotografie"? Takže pak jo.<br />
<br />
<b>6) Jít si zaplavat někam na Evu </b><br />
a<br />
<b>7) Zmoknout</b><br />
Hmm, tak to se nepovedlo. A mrzí mě to. Ale příští rok si to prostě vynahradím. To zmoknutí naštěstí můžu tak nějak napůl hodit na to, že v létě bylo katastrofální sucho.<br />
<br />
<b>8) Koupit si šaty</b><br />
Letos jsem si pořídila tak patery. Jsem do šatů zamilovaná. A těším se, že jich budu mít časem ve svém šatníku víc a víc, protože ženským prostě sluší,¨<br />
<br />
<b>9) Zdokonalit se v shibari</b><br />
Nebylo na kom! Pokud mám v Praze nějakou modelku, která by do toho šla a dokonce byla ochotná i vystupouvat, prosím, ozvěte se mi na mail nebo do komentářů. Mohla by z toho být fajn brigáda.<br />
<br />
<b>10) Udělat si dovolenou</b><br />
Období bez práce se tak počítat prostě nedá. Takže letos se to zase nepovedlo. Snad příští rok. Doufám.<br />
<br />
Tudíž -. 6/10. To není tak špatné skóre. Na přští rok to v podstatě zůstává stejné. A jedno malé předsevzetí - dva články do měsíce. Drže mi palce. ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-86912961330840375912015-12-08T08:30:00.000+01:002015-12-10T08:25:32.649+01:00Ideální muž<div class="MsoNormal">
Už jsem asi dostala vynadáno od dostatečného množství lidí
na to, aby mě to donutilo zase něco napsat. <br />
Moc ráda bych zase vyšvihla nějaký alespoň trochu vtipný příspěvek, ale…</div>
<a name='more'></a><o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
… Ti z Vás, co jsou se mnou v kontaktu, tak nějak
vědí, co se stalo/děje.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Pro tu širší veřejnost: někoho jsem potkala.<br />
Byl to „Muž“. <br />
Dokonalý skoro po všech rovinách.<br />
Ta, v které to ale trochu selhalo, byla vzájemná upřímnost.<br />
Dostala jsem zase solidní pumelici mezi světla. Ale vzpamatovávám se. <br />
<br />
Na jaře mi kamarádka vykládala karty. A vyšlo mi v nich, že v blízké době
potkám muže, který mi pomůže si ujasnit, co od chlapa vlastně očekávám.<br />
A to teda pomohlo. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Dávám dohromady požadavky na ideálního chlapa. A vlastně
nevidím důvod, proč bych se s Vámi o ně neměla podělit. <o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<b>Rozhodně jo:<br />
</b>- Inteligentnější než já. Chlapa, kterej na tom
není přibližně tak jako já, bych měla problém dlouhodobě respektovat. A když v tomhle
bude mít navrch, tak to bude plus.<br />
- Podobná sociální vrstva. Abychom se tak nějak
měli o čem bavit a nekoukali jsme na sebe jak na zjevení z jinýho vesmíru.<br />
- Smysl pro humor. A ideálně pro ten brutální,
kterej mám já.<br />
- Tolerance. Nemusí to bejt sluníčkovej
multikulturalista, to nejsem ani já a vlastně nikdy nebudu, ale nechci, aby mu
vadilo všechno a všichni.<br />
- Sex. Nemůžu mít vedle sebe chlapa, kterýmu to
stačí jednou za měsíc. Chci chlapa, kterej to bude chtít denně, když to půjde,
kterej bude s to za mnou přijet do práce (nebo mi zavolat, abych za ním jela) a
ošukat mě třeba na záchodcích. Protože mě bude chtít.<br />
- Aby se za mě nestyděl. Aby mu nevadilo mě chytit
za ruku a postavit se vedle mě před svejma kamarádama. Stejně tak tohle nabízím.<br />
- Gentleman. Pomáhat mi do kabátu, držet mi dveře,
přisunout mi židli. Ne bezpodmínečně a vždycky, ale dělat to občas. Všímám si,
vážím si.<br />
- Majetnickej. Aby mě chtěl jenom pro sebe. S tím
by se mělo ideálně pojit to, že pro něj já budu ta skvělá a úžasná a nebude
díky tomu mít potřebu udržovat souběžně další vztahy.<br />
- Musí umět uznat vlastní chybu. Když za mnou přijde a řekne mi „Íšo, já to
posral,“ tak jsem asi s to odpustit skoro cokoliv.<br />
- Alespoň bazální úroveň empatie. Aby, když mu dám racionální důvody, proč jsem
rozzlobená, byl schopnej se vcítit do toho, proč sakra plivu síru. <br />
- Chemie. Musí mi vonět!<br />
<b><br />
<br />
Rozhodně ne:</b><br />
- Drogy, alkohol. To už mi stačilo, díky, fakt ne.<br />
- Děti. A prostě ne – protože já chci bejt sobec a
bejt první, když to bude dobře. Stejně tak on by měl bejt první pro mě.<br />
- Vegan. Teda spíš vegenácek. Nenechám si kecat do
toho, co budu jíst a pokud bude vegan a dovede se zdržet komentářů nad mejma
mrtvolama na talíři, bude to super.<br />
<br />
<br />
<b>Šedá
zóna:</b><br />
- Práce. Je mi jedno, jestli bude dělat rukama
nebo hlavou, obojí má svoje kouzlo.<br />
- Bodymody. Je mi jedno, jestli je bude nebo
nebude mít, pokud bude tolerovat ty moje.<br />
<br />
<br />
<b>Exteriér:</b><br />
- Musí to bejt prostě chlap. Ne v tom smyslu, že
by se tejden nemyl a nevěděl, co to je deodorant.<br />
- Je mi jedno, jestli bude mít pupek nebo ne, ale
upřednostňuju ramenatý chlapy co maj alespoň metr osmdesát. Abych vedle něj
vypadala… Nějak normálně.<o:p></o:p></div>
ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-18098617122780617802015-09-18T07:00:00.000+02:002015-09-18T07:00:02.298+02:00Miau! Aneb když máte v domácnosti kočku, zjistíte, že věci můžou být i tak trochu jinak.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
Já jsem kočku vlastně nikdy nechtěla. Dost jasně jsem si pamatovala kocoura, kterého mi máma pořídila, když mi bylo dvanáct. Ze kterého se časem (hlavně díky invencím jejího partnera) stal neurotik, který si mimo jiné neustále vydrbával kus chlupů.<br />
V době, kdy jsme usoudili, že se u nás kočičák trápí, jsme ho odstěhovali na Slovensko a stal se z něj zdatnej myšilov.<br />
Pak jsem se odstěhovala do Prahy a do mého života vstoupila Kora. Na psa jsem byla zvyklá a měla jsem k němu i nějakou průpravu, takže co by ne.<br />
Pravda, když jsem se rozhodla, že se mnou zůstane, netušila jsem, že si pořizuju Demolition Mana kříženýho s Barbarem Conanem. V době, kdy jsem všechen svůj majetek měla nastěhovaný v komoře a kdykoliv jsem odcházela z bytu, tak jsem opírala matraci o zeď a psa zamykala, jsem si nebyla jistá správností rozhodnutí (opírání matrace o zeď bylo z důvodů praktických, ona to vlatně byla pro Korejše dost velká savá podložka a dveře si umí otevírat - prostě je hopík, co dost dlouho vydrží skákat). Ba co víc, uvažovala jsem, jak by mi tak slušela béžovorezavá čepička a zda-li bych našla někoho, kdo by mi rovnou i vypreparoval lebku.<br />
Nicméně sžily jsme se.<br />
<br />
A po nějaké době na Nyxu známá inzerovala kočku.<br />
Sympatie z mojí strany tam byly okamžitě. Kočka měla dlouhé chlupy, sice mourka (černota by byla lepší), ale trochu šilhající a drobounká.<br />
Fakt jsem v první chvíli věřila, že se na ní jedu jenom podívat.<br />
Jenže pak ve mně začalo hlodat on jí chudáka nikdo nechce, protože trochu chraptí. Vždyť bych to přece zvládla, kolik může měsíčně stát taková kočka? (Pokud by to někoho z Vás zajímalo, náklady jsou kolem 500,- při krmení normálníma granulema (a ne, whiskas nejsou normální granule) plus nutné veterinární výdaje, které u Ley byly zatím v podstatě nula). Přece si zaslouží domov. A Kora alespoň nebude doma sama!<br />
Mno.<br />
Už ta jízda do Prahy (ano, samozřejmě že jsem si nevybrala kočku z útulku v Praze, to by bylo moc jednoduché) mi mohla napovědět, že to ne vždy bude jednoduché.<br />
Pro Ty z Vás, co si pro svou první kočku teprve někdy pojedete: nepoužívejte na první cestu látkovou přepravku. Zvlášť když nevíte, co kočka bude za jízdy dělat. Látková přepravka má totiž nevýhodu: saje tekutiny.<br />
Ty tekutiny ale zase klidně přepustí dál, zvláště, když ji máte na klíně, abystě čičáka mohli hladit.<br />
Kočičí moč, zvláště v létě, začne smrdět ukrutně rychle.<br />
Zde malé doporučení k případnému řešení situace: až - poněkud smrdící - nastoupíte do MHD, doporučuji bleskurychle vytipovat nějakého důchodce a stoupnout si kousek od něj. Za chvíli se začít tvářit znechuceně a pokukovat po něm.<br />
Ano, je to hnusné, ale zároveň docela funkční (doporučuje deset počůranejch Isch z deseti).<br />
<br />
Sžívání proběhlo docela dobře - zvláště proto, že jsem v té době bydlela v garsonce, kde bylo patro na spaní, do kterého se pes neuměl dostat, takže Lea bydlela nahoře a Korejš se mnou dole.<br />
Nikdy se asi nestane, že by spolu holky spaly na jedné hromadě, ale rozhodně nemají tendenci se vraždit. Což považuju za dostatečný úspěch.<br />
Dovolím si Vám přinést pár poznatků, které se "kočkoamatérovi" možná budou hodit.<br />
<br />
Kočka dovede sežrat větší objem syrových jater, než jaká je je její váha. Tyto ale dlouho neudrží.<br />
Na skvrny od jater na povlečení je nejlepší žlučové mýdlo.<br />
Kočka dělá spoustu věcí jen tak. Nebo proto, aby Vás rozhodila. Pokud třeba věříte na duchy, nepochybujte o tom, že kočka jen tak pro radost začne "něco sledovat" - v místnosti nebude poletovat ale ani octomilka. Můžete si být jisti, že Vás tím dokáže rozhodit. Ve chvíli, kdy se začnete dokonale nervovat a předcházet po bytě, kočka usne spánkem spravedlivých.<br />
Je jedno, kolik malých balení granulí koupíte "na zkoušku", abyste se ujistili, že tyhle bude kočka opravdu žrát. Ve chvíli, kdy pořídíte více jak kilogramové balení, kočka raději zdechne hlady, než aby pozřela jednu granuli.<br />
Pokud pořídíte otevřený záchod, připravte se na stelivo všude. Hlavně v posteli.<br />
Když pořídíte uzavřený - zjistíte, že výsledek se zase moc neliší.<br />
Člověk se časem naučí usnout i na kusech bentonitového steliva.<br />
Je jedno, jak často budete kočku vyčesávat. Vždy Vám zvládne byt zaplnit chuchvalcema chlupů.<br />
Nejlepší pelech je čerstvě vyprané prádlo.<br />
Čerstvě vyprané prádlo s vrstvou chlupů nevypadá moc vypraně.<br />
Kočka dokáže z bytu zmizet na libovoně dlouhou dobu, nereagovat na Vaše volání, šustění se žrádlem. Ve chvíli, kdy prohledáte celý byt a začnete tisknout letáčky s prosbou o pomoc, se kočka zhmotní uprostřed bytu.<br />
Je moc roztomilé, když Vám kočička leží na klíně a přede. Rozdíl mezi ležící a předoucí kočkou a kočkou prchající kamkoliv (důvod není potřeba) je přibližně jedna pikosekunda. Spouštěč je v podstatě nejasný, ale k startovacímu setu kočky patří drápy. Ty jsou použity vždy. Dost jasně - vždyť jsou to tretry.<br />
Je jedno, na které straně zavřených dveří kočka je. Vždy potřebuje na tu druhou.<br />
Kočku si hladíte/hrajete si s ní, když ONA CHCE. Jinak zjistíte, že její tretry jsou poměrně výkonná zbraň.<br />
<br />
To je jen takové uživatelské minimum, ono toho je nepopsatelně více - ale když bych Vám sem dala vše, tak už by si nikdo z Vás kočičku nepořídil.<br />
Jenže přes všechny ty mínusy - ona ta hromada chlupů umí příst (super zvuk) a je prostě fajn.ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-80636905994945806752015-09-14T21:44:00.003+02:002015-09-14T21:44:27.136+02:00K výstavě v PříbramiPřátelé, dlouho jsem se Vám zase neozvala.<br />
<br />
Nicméně - dělo se toho prostě moc a něco z toho musí ještě vychladnout, něco z toho se sem na blog stejně nikdy nepodívá.<br />
Co ale zveřejnit můžu a chci je moje rozhodnutí kolem výstav nožů.<br />
<br />
<a name='more'></a><br /><br />
Vy víte, že to pro mě bylo v poslední době čím dál tím složitější - ať už z důvodů zcela jasných, tak i z vnitřních pohnutek, které se stávaly stále intenzivnějšími.<br />
Vyústilo to až v to, že jsem dva dny před výstavou v podstatě nespala, ačkoliv jsem byla schoulená v náruči svého Útočiště, který dělal co bylo v jeho silách, abych se alespoň trochu uklidnila.<br />
<br />
Nicméně, teď na Příbrami se mi potvrdilo, co ve mně narůstalo už hodně, hodně dlouho.<br />
Někdo mi ublížil. Někdo, kdo nemá s touhle komunitou lidí kolem nožů nic společného. Ale rozbil mě na kousky a ještě teď, po dvou letech, se stále dávám dohromady. Doufala jsem, věřila jsem tomu, že když některé z lidí od nožů požádám o pomoc, tak mi pomohou. Nechtěla jsem o nich vraždu.<br />
Popravdě by mi bývalo stačilo pár dobře mířených facek.<br />
Ti lepší řekli, že je to moc mrzí.<br />
Ti horší slíbili, že mi pomohou a pak se na to vykašlali.<br />
A pak je tu i pár těch, jenž se mi vysmálo. Vysmálo za něco, co nebyla moje vina. Za něco, co mě skoro zničilo.<br />
<br />
Nenašla jsem v téhle komunitě podporu, ve kterou jsem doufala, kterou jsem čekala. Někdo mi řekl, že jsem se měla obrátit na svého partnera - jenže já jsem žádného neměla.<br />
<br />
Teď - po roce, kdy jsem odešla z Áček a tahle osoba, která mi ublížila, byla jednou z příčin, se v mém životě tenhle grázl objevil zase. A vím, že žádat o pomoc nemá smysl.<br />
Ano, Útočiště by mi chtěl pomoci, ale on je jediný, kterému to nedovolím, protože by riskoval až příliš.<br />
<br />
Na Příbrami jsem byla v sále mužů. Těch, co řvou o ochranně rodiny, žen etc.<br />
Ráda bych se mezi nimi cítila v bezpečí. Ale nikdo z nich mě nemá tendenci chránit, pečovat o mě. Možná proto, že se otevřeně stavím k otázce sexu, možná proto, že mají pocit, že to nepotřebuju.<br />
Ale opak je pravdou.<br />
Toužila jsem po tom. Po Vaší ochraně, po Vašem zájmu.<br />
<br />
Aktuálně mám pocit akorát toho, že jsem v téhle komunitě navíc. Už mě to nebaví - nebaví mě se doprošovat o zakázky, které mám uhrazené (ať už odpracované, nebo materiálem). Nebaví mě Vám pořád naznačovat, že bych byla ráda, abyste na mě brali ohledy.<br />
<br />
S organizací výstavy v Praze ráda pomůžu, možná se stavím na okamžik pozdravit ty, které nemám šanci jinak vidět - ale nebudu tam nadšeně křepčit celý den. Nemám na to.<br />
<br />
Možná se vrátím, až mě přejde ta pachuť, kterou z toho všeho mám.ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-70081446836021436812015-08-14T07:00:00.000+02:002015-08-14T07:00:01.352+02:00Intimita<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">Já vím, že tomu nechcete skoro věřit,
protože moje odmlky jsou čím dál tím delší.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">Ale teď to má - krom takových těch
normálních důvodů třeba toho, že jsem slíbila aktérům, že o nich opravdu
nenapíšu - důvod i zcela hmatatelný.</span><span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;"> </span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;"></span></div>
<a name='more'></a><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">Umřel mi počítač. A krom něj i telefon,
takže jedu na archivní vykopávce. A jo, mám Vás ráda, ale přeci jen - datlit na
něčem takovém víc, než delší SMSku hraničí s absolutním masochismem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">V poslední době jsem docela začala
upouštět i od svého dalšího koníčku - nožů.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white;">
<span style="color: #222222; font-family: "Times New Roman",serif; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Vy víte, že
jsem z téhle komunity čím dál tím rozpačitá. Kvůli náladě, která tam panuje,
takové nejasné rozhádání, přes to, že (a to jsem už určitě psala), když se
stalo něco, co se stát nemělo a já jsem potřebovala, aby všichni ty drsňáci, co
tam potkávám, šli a rozbili někomu hubu, tak se to prostě nestalo. Prosila jsem
jich o to dost a někteří se mi i vysmáli (opravdu se omlouvám, pokud jsem Vám
to už někdy popisovala, ale víte jak). <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white;">
<span style="color: #222222; font-family: "Times New Roman",serif; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">A pak je tu
druhá stránka věci. U některých výrobců mám zakázky. A mám je tam třeba hodně,
hodně dlouho. Platila jsem za ně třeba vybíráním vstupného na Knifestu. Ti z
Vás, co tuhle akci navštěvují, ví, že letos a ani loni jsem nevybírala. Takže
se jedná o "plat" s dvou a tříletým zpožděním. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">Další zakázku jsem objednávala a
"zaplatila" před skoro dvěma rokama. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">A hádejte co? Nemám je. Nemám z těch
zakázek ani jednu.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">Už mi bylo i řečeno, že mám prostě
vyčíslit, kolik jsem zaplatila (odvedenou prací, materiálem) a o tu částku si
při nedodání do určitého termínu říct. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">Protože drahouškové, co mi dělají ony
věci, docela výrazně hřeší na to, že jsme přátelé. Nicméně zrovna jeden z ncih
je v podstatě náčelník onoho klubu "Hrdinové od půllitru". Proto je
tu ta motivace se na to takhle "vybodnout" o něco vyšší.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">Co se práce týče, mohu již oficiálně říct,
že mám nový job.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">Nebudu tvrdit, že si myslím, že tu zůstanu
do konce svého života a že z toho řvu nadšením - ale je tu někdy docela
sranda. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">Třeba dneska v noci, kdy jsem se asi půl
hodiny těšila na to, až někoho šíleně seřvu do telefonu (ano, rozepíši se o
tom, až tu jednou nebudu dělat, zatím si to připravuju tak nějak do šuplíčku). <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: 'Times New Roman', serif; font-size: 12pt; line-height: 115%;">Když bych se nějak měla zamyslet nad
vztahy - tam je to takové složité.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white;">
<span style="color: #222222; font-family: "Times New Roman",serif; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Mám kolem
sebe pár mužů, které bych mohla okamžitě nominovat na post "kamarád s
výhodami", dokonce bych mohla opět najet systém "pravidelný kamarád s
výhodami" a "občasný kamarád s výhodami 0x". Nicméně - mně se
nechce. Snažím se pracovat na tom, abych definitivně přestala mít pocit, že
bych se s někým měla vyspat. Tenhle pocit povinnosti se u mě občas projevuje a
trochu mu komplikuje situace.<br />
<br />
Já vlastně sex neberu nijak osudně. Co si budeme nalhávat, ono to tělo si při
troše snahy může vzít skoro každý. Pro mě jsou intimní podstatně jiné věci, než
"klamné množení". <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white;">
<span style="color: #222222; font-family: "Times New Roman",serif; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Co je pro
mě intimní?<br />
Usínat muži v náruči.<br />
Nechat si od něj omýt záda.<br />
Ležet vedle něj a poslouchat, jak mi čte.<br />
Přiznat mu, že mi něco nejde, nebo že něco nezvládám.<br />
Mít jeho hlavu v klíně a hladit ho po vlasech (jo, vím, to zní trochu
dvojznačně, ale... Vlastně to tak je). <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white;">
<span style="color: #222222; font-family: "Times New Roman",serif; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Vařit s
ním. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white;">
<span style="color: #222222; font-family: "Times New Roman",serif; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Smát se,
brečet, dávat najevo, co se ve mně opravdu děje.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white;">
<span style="color: #222222; font-family: "Times New Roman",serif; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Těch věcí by
mě napadlo ještě více a možná je časem doplním.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
</div>
<div class="MsoNormal" style="background: white;">
<span style="color: #222222; font-family: "Times New Roman",serif; font-size: 12.0pt; line-height: 115%;">Jsou pro Vás samozřejmé? Pro mě třeba vůbec. Vařit dokážu s
málokým. Pokud mi na muži záleží a dělám-li navíc něco, co nejsem zvyklá vařit,
mám šílený strach, že to pokazím a muži nebude chutnat. Ačkoliv sama vím, že
pokud mám někoho blízko, je mi jedno, co mi uvaří, i když je to cítit
spáleninou, nebo maso má konzistenci žvýkací gumy - hlavně, že tomu věnoval ten
čas a péči.<o:p></o:p></span></div>
ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-7432794386813906052015-06-04T12:00:00.000+02:002015-06-04T12:00:00.795+02:00Nepíšu, no...... vím o tom.<br />
<br />Nicméně - s ohledem na to, co se na mě chystá, to vypadá, že Vás zase brzo začnu oblažovat svou přítomností.<br />
<a name='more'></a><br /><br />
A co že se to děje?<br /><br />
S Romantikem jsem se dostala do stádia, kdy jsem ho bláznivě milovala a on mě ne. Chvíli jsem trpěla a pak jsem se rozhodla to nějak rozseknout.<br />Zrovna v tu chvíli se objevil i někdo jiný - dost dlouho mi trvalo mu vymyslet nějakou přezdívku, která by nijak nenavazovala na jeho koníčky nebo práci, protože to je někdo, koho bych zatím velice nerada proflákla (ne, není ženatý a nemá ani partnerku). Jelikož múzy se na mě v tomhle směru momentálně vyflákly, tak vítej na blogu, Současný Uživateli.<br />
<br />
Po určitém váhání jsem Romantikovi řekla, co se děje. A on to nějakým záhadným způsobem respektuje, občas si píšeme, můžu se mu virtuálně vybrečet na rameni, když mě Uživatel něčím trápí - protože kdo mě zná, tak ví, že já jsem prostě ten typ, co celou dobu, kdy s někým je (ať už je to partnerský, milenecký a nebo - jak je to v tomhle případě - i trochu jiný vztah), čeká, že se to posere.<br />Nevím, jestli si zase někdy dokážu jen tak užívat toho, co se děje.<br />
<br />
Byla výstava v Brně - kam se mi ve finále nechtělo, protože to zrovna s Uživatelem bylo nějaké nahnuté a já bych nejraději někam zalezla a brečela. Rozhodně se mi nechtělo sedět na výstavě a dělat, že jsem v pohodě a na všechny kolem se jen tak usmívat. Nicméně jsem to slíbila jednomu ze svých nejbližších, takže jsem prostě jela.<br />
<br />
Mimochodem - myslí si někdo z Vás, že jsem už dostala něco ze zakázek, které mám objednané mnohdy i víc jak rok? Ne. Prostě ne. A na maily, kdy jsem to teď urgovala, všichni serou.<br />Což mě přivádí i k jednomu z důvodů, proč jsem nejela na Lipovou (taková slezina magorů od nožů, kdy se celý víkend něco dělá (někdy i něco jiného, než kalí)). Jsem tím vším tak nějak částečně otrávená, dokonce jsem v pokušení na akce od nožů přestat na nějakou dobu jezdit. Nepřipadá mi, že bych tam byla potřebná, přijde mi, že jsem se lidem snažila vyjít vstříc častěji, než oni mě. Je mi z toho smutno, štve mě to. A nejjednodušší, co s tím můžu udělat, je prostě se s těmito lidmi přestat stýkat.<br />Samozřejmě se to netýká všech - jsou to výjimky, které moc ráda kdykoliv uvidím.<br />
<br />
Kočka žije (už nemáme doma přes dva měsíce blechy, hurá!), pes taky.<br /><br />A já, krom tohodle stručného výtahu, přichystám i další články. Snad.<br /><br />(Protože kdo mě zná, tak ví, že rozhodování kolem Romantika nebylo jednoduché a rozhodně ne záležitostí jednoho nebo dvou dnů, Uživatel mi taky dává dost zabrat - takže i proto jsem mlčela.<br />
<br />Jo a jen tak mimo mísu - je to zrovna v těhle dnech šest let, co jsem byla poprvé s Ním. Stýská se mi. Ne po něm jako člověku, ale po pocitech, které jsem zažívala. Po květinách. Po vědomí, že když jsme spolu, tak neexistuje nic důležitějšího. Po vlastním světě, který jsme spolu měli.)<br />
<br />ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-11928691848867914112015-04-02T22:59:00.000+02:002015-04-02T23:00:33.697+02:00Pražská prodejní výstava nožů - 12.4.2015 - seznam vystavovatelůTak, přátelé, přináším seznam vystavujících - není nejspíše ještě kompletní, nicméně aktuálně už začínám uvažovat, kam to jako poskládáme.<br />
<br />
Tento seznam bude průběžně aktualizován a v souvislosti s výstavou Vám přinesu nejspíše ještě nějaký ten článek (možná sem prdnu i tiskovou zprávu, kterou jsem v souvislosti s výstavou smolila).<br />
<br />
<a name='more'></a>1. Jan Hermach<br />
<div>
2. Miroslav Veselý</div>
<div>
3. Želva</div>
<div>
4. Milan Pokorný</div>
<div>
5. Horák - vývrtky</div>
<div>
6. Black</div>
<div>
7. Václav Špičák</div>
<div>
8. Josef Pok</div>
<div>
9. Jakuza</div>
<div>
10. Luboš Šmidrkal</div>
<div>
11. Jatagan</div>
<div>
12. Dhan</div>
<div>
13. Václav Mates</div>
<div>
14. Miroslav Vlk</div>
<div>
15. Michal Petrovič</div>
<div>
16. Pavel Komberec</div>
<div>
17. Václav Vluka</div>
<div>
18. Karel Vančura</div>
<div>
19. Martin Hlávka</div>
<div>
20. Max Netrval</div>
<div>
21. Petr Dohnal</div>
<div>
22. Karel Hons</div>
<div>
23. Emperor Swords</div>
<div>
24. Pavel Ševeček</div>
<div>
25. Hejkal von Sovinec</div>
<div>
26. Josef Lupták</div>
<div>
27. Lídl</div>
<div>
28. Jaromír Kotěra</div>
<div>
29. TTKnives</div>
<div>
30. Jiří Cigler</div>
<div>
31. Jakub Míčko</div>
<div>
32. Leszek Konaszewski</div>
<div>
33. Zdeněk Janča</div>
<div>
34. Buddy Weston</div>
<div>
35. Fénix</div>
<div>
36. Aleš Vondráček</div>
<div>
37. Bushcraft</div>
<div>
38. Kamil Hurník</div>
<div>
39. Konol</div>
<div>
40. Jiří Vondrák</div>
<div>
41. Petr Janda</div>
<div>
42. Petr "Buck" Hrubý</div>
<div>
43. Imro Propocký</div>
<div>
44. Ivo Hrbek</div>
<div>
45. Michal Zozulák</div>
<div>
46. Alois Němec</div>
<div>
47. Radim Dachs</div>
<div>
48. Marcel Bednář</div>
<div>
49. Vintage wear</div>
<div>
50. Karel Kreps</div>
<div>
51. JPKnife</div>
<div>
52. Jirka Javůrek</div>
<div>
53. Gerd Strohbach</div>
<div>
54. Vojtěch Deštěnský</div>
<div>
55. Jiří Čurda</div>
ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-89351662227138260352015-03-31T22:52:00.001+02:002015-03-31T22:52:32.012+02:00Amatéři VIII - věk hraje roliAneb když dva dělají totéž, není to vždy totéž.<br />
<br />
Abyste si přátelé nemysleli, že na Vás nemyslím - tak myslím. Jenže moje snaha nastolit aktuálně nějaký řád - včetně psaní - selhává. Tudíž buďme rádi, že jsem se vykopala k tomu nasadit brýle a zalehnout ke klávesnici.<br />
<br />
Vím, že většinou píšu o tom, co mi přišlo do inboxu na serveru Ama, dneska si dáme výjimku. Protože nejen, že si s těma chlapama píšu, ale já se s nimi i občas sejdu.<br />
<a name='more'></a>Nu a na dnešek jsem si připravila takovou "srovnávačku".<br />
<br />
Obě schůzky měly v podstatě stejný výchozí bod. Neerotický inzerát na mém oblíbeném webu, kdy jsem hledala doprovod na cestě za kulturou.<br />
<br />
První bylo divadlo, kdy jsem dostala lístky od - no, zatím to tady nebudu rozebírat od koho, nemám povolení, takže řekněme, že od známé. V inzerátu jsem to jasně dala najevo, s tím, že očekávám pozvání na kafe (adekvátní by byla večeře, ale to jsem čekala, že někdo nabídne).<br />
Ano, zase mi přišlo pár nabídek typu "nechceš si za*ukat" atd., kupodivu žádný ornitologický obrázek. Ale jinak jsem si tak nějak nevěděla, koho vybrat. Chtěla jsem s sebou někoho, kdo bude reprezentativní a ne zcela blbej, navíc jsem měla dost časový pres - inzerát jsem dávala necelých 24hodin předem.<br />
Nakonec výběr padl na Jehňátko. Mladej kluk - ale to jsem zjistila až kdy jsem se podívala na jeho profil, protože podle toho, co psal, se jevil starší. Inu, rozhodla jsem odhodit předsudky, které ve mně vznikly při mém posledním rande s mladším mužem (až se konečně vzpamatuju z toho zážitku, tak se s Vámi o něj podělím, ale je to víc jak rok a já stále nevím, jestli to není už za tou hranou, kam si chci širý svět pustit) a dohodla jsem se sním kdy a kde.<br />
Jehňátko přišlo načas.- kupodivu - a dokonce znal i takové ty blbosti, že dámě se pomáhá s kabátem. Do sálu se šlo kolem baru, u kterého jsme chvilku postávali. Nebudu zastírat, že bych si bývala ráda dala něco k pití, ale nemůžu předpokládat, že by Jehně bylo telepat, takže jsme se nahrnuli do sálu, já jsem vybrala, kam si sedneme, on se při představení o nic nepokusil, tak jsem mu do toho občas alespoň něco kecla, protože kdybych u toho chtěla držet hubu, tak jsem mohla jít sama.<br />
(Kdyby to někoho zajímalo, byli jsme v La Fabrice na moderním cirkusu v podání "La Putika, konkrétně představení Play - mě osobně to nenadchlo tolik, kolik mohlo, ale na něco jiného z jejich produkce zajdu, dost mě zaujala Slapstick Sonata. Mělo to ale jeden hodně pozitivní aspekt - opravdu koukatelní namakaní muži, takže když už nic, tak jsem si alespoň slintla.)<br />
Vyšli jsme z divadla a já jsem nabrala směr hospoda, protože kafe je sice pěknej záměr, ale přeci jen ve večerních hodinách v Holešovicích je to pivo tak nějak příhodnější. A dostupnější.<br />
Inu, u stolu se mi Jehňátko konečně rozpovídalo. A bylo takové... Prostě vyplašené. Ucucávalo si svoje pivo (já jsem necucala, já měla žízeň). Nicméně Jehně nebylo rebel, takže se poslušně nahlásilo, kdy přijde domů (a druhý den vstávalo do školy, nebo do práce, už si nejsem jista), takže žádná party hard do rána.<br />
Inu, přišel číšník s dotazem, jak si přejeme platit, jestli hotově, nebo kartou.<br />
A Jehně zatuhlo.<br />
Já se usmívala jak měsíček na hnoji.<br />
Jehně: "No... E..... Já hotově."<br />
V tu chvíli mi proběhlo hlavou: <i>Ty hotově. No jak chceš.</i><br />
Usmála jsem se na číšníka ještě víc - protože na rozdíl od mého doprovodu nebyl zcela marný a dobře se chytal na všechny moje blbý kecy, které jsem s ním stihla prohodit - a sdělila mu, že já kartou.<br />
Když za chvíli dotančil i s účtem a dotazem, jak to teda rozdělíme, nedala jsem už mláďátku žádnou šanci a celý jsem to zaplácla já.<br />
"Ber to jako takovou malou výchovnou facku, ano?"<br />
Jelikož netušil, co tím myslím, tak jsem ho nechala se podívat na ten inzerát, decentně zrudnout a koktat, že "jsi byla moc rychlá a já nestihl reagovat".<br />
Buď ve snaze to zachránit nebo v záchvěvu gentlemanství mě pak doprovodil domů - potřásla jsem mu rukou a bez polibku na dobrou noc za sebou zabouchla dveře od domu.<br />
<br />
Druhé rande vzniklo taky dost narychlo. Chtěla jsem jít do kina na Ghoula. Ale rozhodně ne sama, protože někdo mi tvrdil, že se u toho bál. Kdo mě znáte, tak víte, jak mám ráda horory, tak jsem si raději chtěla vzít nějakou mužnou náruč s sebou.<br />
Ohlas byl tentokrát kupodivu větší - asi je kino přijatelnější než divadlo.<br />
Tentokrát jsem rovnou mazala všechny mladší ročníky. Volba padla na jednoho rozvedeného muže, o šestnáct let staršího, než jsem já.<br />
Psaní s ním bylo uvolňující a dost mě bavilo.<br />
Dorazil mi galantní gentleman v padnoucím oblečení a s veselou komunikativní náladou. První jsme šli pro lístky - platil - a pak na čaj.<br />
Když jsme dosedli, tak jsme se docela otevřeně začali bavit o vztazích, koníčcích a já jsem se mu zmínila právě o svém předchozím rande (v souvislosti s tím, že on snad ještě žádnou schůzku takhle neměl) a o tom, že prostě očekávám od muže, že mě pozve.<br />
Jasně, měla jsem taky období, kdy jsem si za sebe rozhodně platila já, ale věkem jsem nějak dospěla k tomu, že pokud nestojím chlapovi za investici do jedné večeře a nějaké kulturní události, tak je to pro mě prostě mínusový bod. Abyste mě nechápali špatně, já nechci chlapa, který mě bude držet ve zlaté kleci a bude mi poskytovat kapitál na všechny moje výdaje - někde jsem tu určitě už rozepisovala, jaký systém mi vyhovuje.<br />
Film ušel - v podstatě jsem ho prokecali a společensky přijatelně se k sobě tulili, po promítání byla vyslovena i možnost pokračování a moje zamítnutí nebylo důvodem k uraženosti, ale k bezpečnému doprovodu alespoň na metro, SMS dotaz, jestli jsem dorazila.<br />V podstatě ideální rande - až na ten detail, že tam nepřeskočila pomyslná jiskra.<br />
<br />
Čím jsem starší, tím víc ocením, když to první rande neskončí sexem - je možnost se těšit na pokračování, já si prostě můžu alespoň chvíli myslet, že nejde jen o ten sex (a ti, co mě znají, ví, že nemyslím jenom o pohled muže).<br />
<br />
Já prostě ty starší chlapy mám ráda. Občas ví, co chtějí, kam by se chtěli v budoucnu nasměrovat, mají nějaké zázemí (překlad: nebydlí s rodiči a ideálně ani se spolubydlícími (protože pokud si někdo do tohodle věku není s to pořídit samostatné bydlení, ať už se bavíme o podnájmu nebo rovnou hypotéce, tak je prostě něco hodně špatně)), styl... A hlavně zkušenosti. Ví, co na ženskou platí. Ačkoliv jsem ještě nedospěla do stádia těch tanečků "nemůžeš mi zavolat dřív než tehdy a tehdy a budu se Ti dělat vzácnější tím, že nebudu reagovat", tak ty "budu Ti lichotit jak jsi skvělá a dokonalá" začínám milovat.ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-6406560721534223472015-02-21T22:55:00.000+01:002015-02-21T22:55:04.997+01:00MemoáryJeden můj kamarád - u kterého si stále nejsem jista, jakou přezdívku bych mu měla udělit, jelikož ta, co mě napadá jako první, je poněkud moc adresná a ta druhá - Poník - zní zase trochu perverzně - mě navedl na to, abych o těch svých eskapádách s muži, co jsem zažila, napsala trochu víc.<br />
<a name='more'></a>Aby bylo jasno, nemyslím si, že bych toho o chlapech psala málo.<br />
<br />
Co si budeme nalhávat - v hlavě mám jenom pár majáků (průsery a jak z nich ven, kosmetika, nože, bodymody...) a chlapi, potažmo sex, v nich zabírají nemalou část objemu. Zkušeností je pravda dost - jak těch dobrých, tak i těch špatných. A proč o nich s tím pro mě možná už poněkud typickým sarkasmem a ironií nenapsat? Vzít to trochu víc v kontextu, aby to případně mohli Ti ze čtenářů, co mají nějakou psychologickou průpravu, třeba rozklíčovat. A třeba mi jednoho dne přijde od někoho mail, kdy mi jasně popíše, proč se občas chovám, jak se chovám, já se pochopím... A pak na mě spadne alespoň meteorit. Nebo mi z toho z toho cvakne, že, to se taky může stát.<br />
<br />
Vůbec, když už jsme u těch chlapů, opět se mi povedlo něco kouzelného.<br /><br />
Jdu po Palladiu, v hlavě mám to, jak co nejrychleji dodělat uzávěrku, přespat doorcounter, všechno zkontrolovat a vypadnout za psem, když tu spatřím, jak na zahrádce kavárny (zní to takhle divně, ale jak jinak byste chtěli popsat ty stolečky, co se pyšně ční do chodeb Palladia?) sedí chlap. A usmívá se na mě od ucha k uchu.<br /><br />Je mi povědomej.<br />
Směje se jasně na mě.<br />
Tím pádem kvůli tomu, že mě vidí.<br />Něco jsme spolu museli mít.<br />Vždyť ten xicht znám.<br />No tak, holka, mysli.<br />Co jsi si s ním měla?<br />Je fešák.<br />A dost.<br />Hmm.<br />Takže asi něco proběhlo, on Tě vidí, vzpomenul si a proto se směje jak měsíček na hnoji.<br />No co, pozdrav.<br /><br />Zařvu tedy rozverně "čau" a pokračuju v běhu.<br />Aby mi po dvou krocích decentně zatuhla krev v žilách, protože mi došlo, kdo to je.<br />Ano, vídala jsem ho. A ne málo.<br />Odhadem jsem toho chlapa viděla v životě tak padesátkrát, což sakra není málo.<br />Je to vlastně jednen z nejvyšších počtů setkání s nějakým mužem.<br />
Udělala jsem dva kroky zpátky a nasadila co nejpokornější výraz a napřáhla k muži ruku.<br /><br />"Já se omlouvám, dobrý den, jak se máte?"<br /><br />Ano, ten chlap mě znal.<br />A byl rád, že mě vidí. Protože byl rád, že žiju, když jsem se mu před lety z ničeho nic přestala ozývat.<br />Jo, modří vědí.<br />
Byl to můj ex.<br />Ex-psycholog.ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-74272627100355704642015-02-05T06:00:00.000+01:002015-02-05T06:00:02.671+01:00Jak mi jdou ta předsevzetí?Využívám toho, že mám chuť psát - takže rovnou vychrlím i maličko hodnotící článek, ve kterém navážu na letošní první příspěvek.<br />
<a name='more'></a><b>1.Výstava nožů </b><br />
Jo, už se nám to blíží, jsou termíny jak na Prahu (12.4., kdybyste si to někdo chtěl poznamenat do diáře), Lipovou (poslední víkend v květnu), zatím čekám na Brno a Příbram, ale to se taky brzo ukáže.<br />Ačkoliv se flákám na neschopence, uvažuju, že bych šéfové poslala tyhle termíny, abych na ně měla zajištěné volno.<br />Hloupé je, že na tu Pražskou docela navazuje koncert Jethro Tull (14.4.) na který bych docela taky chtěla jít. Ale lístky jsou (jako obvykle) neskřesťansky (můžu tenhle termín jako ateistka vůbec používat?) drahé. Takže se ještě uvidí.<br />
<br />
<b>2. Nechat si narůst vršek vlasů </b><br />
No, zatím tam je. Zatím. V rámci sázky jsem si mohla nechat trochu upravit tvar a uvažuju, že bych se nechala zarůst celá. A nebo změnila tvar podholu. Jenže to zase nebude vidět ten můj obrázek na lebce...<br />
<br />
<b>3. Kérky, píchance atd.</b><br />
Jo, už mám počmáranej i krk.<br />
<br />
<b>4. Zamilovat se</b><br />
Hmm.<br />To je dost složitý. Protože svým způsobem zamilvaná jsem. Je kolem mě teď i nějaký ten nový adept, ale zatím převažuje "citový mrzák" ve mně.<br />
<br />
<b>5. Něco nafotit</b><br />
Jsem marod! Ačkoliv byla aukce kolodiových fotografií Petra Jedináka (kde byla i jedna moje, kterou nikdo nevydražil!), tak focení se zatím nekonalo. Ano, má to jistou a ne malou souvislost s tím, že jsem od začátku roku v podstatě v kuse chabrus.<br />
Ale až se trochu zlepším, tak se snad povede nafotit/zase šití mojí tlamičky (konečně bude chvíli ticho).<br />
<br />
<b>6. Jít si zaplavat někam na Evu</b><br />
a<br />
<b>7. Zmoknout </b><br />
Odmítám! Chabrus! Zima!<br />
<br />
<b>8. Koupit si šaty</b><br />
Splněno. Jsem tuze spokojená, šaty jsou nádherné (trochu fest před prsa, takže se mi přes ně rozevírají, ale to zase tolik nevadí, alespoň ne mně). Dosti uvažuju, že je vyvětrám na výstavu (a prvně v životě budu mít zcela jasno už dva měsíce předem, což je trochu šílený i na mě). Budete chtít fotku?<br />
<br />
<b>9. Zdokonalit se v shibari</b><br />
Před týdnem a něco se u nás konala akce Rope Spirit, kterou páchala Edna ve spolupráci s Hellem, pokud se nemýlím. Byla tam tři vystoupení různých riggerů. Všechna byla super, ale u toho posledního jsem sotva popadala dech.<br />Muž, který vázal - <a href="http://yoroishibari.net/" target="_blank">Nicolas Yoroi</a> mi šíleně připomenul Jeho. Vzhledem, pohyby, chodidly, výrazem. To byla první věc na posrání. A druhá - vůbec se s tím nemazal. Pro modelku to bylo zrovna pohodové a nenáročné, ale já jsem tiše zírala.<br />
Kdyby ho někdo z Vás toužil vidět, tak ani nemusíte do Francie - bude tu na konci února, včetně workshopu. Ano, kdybych se teď dva měsíce s tím vázáním neflákala, tak bych na ten WS i docela šla, ale takhle bych tam byla jen jako zírající degen. Zírající a slintající, abych byla přesná. A to není ta vizitka, po které bych toužila.<br />
<br />
<b>10. Udělat si dovolenou</b><br />
Jako jo, mám tam naplánovaný týden v únoru.<br />Otázkou je, jestli ho dostanu, když si teď užívám "relaxu" doma. A to je ono - ráda bych nebyla doma a využila nějakou z nabídek na výlet. A nebo na to focení, sakra!<br />Takže poznáme, jak milosrdné Ptáče bude.<br />
<br />
Inu, přátelé, takhle si po měsíci stojím. Jeden bod se mi povedlo splnit zcela, další v podstatě taky. Ačkoliv - uvažuju nad přidáním ještě jednoho - zbavit se blech. Teda ne sebe konkrétně, ale to, že se mi z kočky stala krmná stanice těhle sviní. Aktuálně to vypadá, že vyhrávám, ale nechci se nechat uchlácholit, jasno bude v létě.ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-48475462314018164522015-02-02T00:29:00.002+01:002015-02-02T00:29:45.634+01:00NeschopenkaZdravím Vás, přátelé.<br />Jo, zase mi to trvalo měsíc, než jsem si tady k tomu sedla a začala psát. A dokonce se nemůžu vymlouvat, že by v práci byl šrumec - už se nám to zase uklidnilo a krom velkého uklízení (protože přes Vánoce se to nějak nestíhalo) jsme zase zpět u našeho normálního režimu.<br />
<br />Ale jsem velká ostuda - neb jsem doma už týden (vlastně týden a něco, když započítám ty dva dny volna, co jsem měla před tím, než jsem si zašla k doktorce) a teprve dneska jsem se donutila k tomu si počítač položit na kolena a klávesnici na stehna - (jak jinak bych to tady mohla poskládat, to nevím).<br />
<a name='more'></a>Po několika tech jsem totiž na neschopence - protože můj kašlíček začal znepokojovat i mě a navíc to bylo letos už podruhé, co jsem měla v určité chvíli podezření, že jestli udělám ještě krok, tak to se mnou na místě flákne.<br />
<br />Tudíž jsem navštívila svou Dr. Houseovou (jak jí s oblibou říkám) - tentokrát jsem se dočkala i ošetření.<br />
Mám dojem, že tady jsem to ještě nelíčila, tak Vás taky pobavím:<br />Na začátku roku mi bylo nějak ouvej (jsem si skoro jistá, že to souvisí s tím šrumcem, co jsme měli v práci kolem Vánoc), takže jsem se vydala k doktorce.<br />Sotva jsem lezla a najednou vidím, jak z ordinace vybíhá moje ošetřující - vím, že je dobrá, ale by mi běžela v ústrety, když se k ní chystám, to je novinka.<br />Když jsem se nablížila, došlo mi, že u ucha drží telefon a s někým se o něčem dohaduje.<br />Překročila jsem silnici - a hle, u ordinace brzdí sanitka - pojala jsem podezření, že to v ordinaci švihlo s nějakým postarším pacientem - těch moje doktorka má víc, než nedůchodců.<br />
Pak ale pár kroků přede mnou zastavilo policejní auto, z něj vyskočili (vy víte, že na to nejsem zvyklá, zvláště po tom, co se stalo u Cholerika - to jsem Vám líčila?) dva mládenci a zaběhli do ordinace.<br />Než jsem se stačila podívat, co se tam děje (vlézt téže do ordinace), zastavila mě sestřička - dneska už se ordinovat nebude.<br />
<br />
A teď se starej, paciente. Do zahájení pohotovostí zbývalo ještě dosti času - naštěstí se mi povedlo se dovolat na polikliniku kousek od bytu, kde mě jedna z lékařek přijala.<br />Ten detail, že si ošetření vykázala na jiného pacienta, na kterého mi taky v klidu vypsala recept, jsem přešla. Byla jsem ráda, že se na mě někdo podíval.<br />
<br />
Před týdnem jsem se ale díky svojí návštěvě dozvěděla, proč se konal výjezd policie - do ordinace mojí milované doktorky vpadl mladík, nejspíše "drogově závislý" (jak krásné pojmenovaní) a snažil se dostat k nějakým lékům. Naštěstí byl dost hlučný a tak když hrozilo, že napadne mojí doktorku, vtrhl do ordinace čekající pacient a mladíka fyzicky znehybnil (dle slov Houseovky byl onen pomáhající velkej skoro jako já, takže chlap jak hora).<br />Inu, přestala jsem se zlobit - představa, že by jí něco udělal, mi nebyla libá. Víte, jak blbě se shání dobrej obvoďák?<br /><br />Nu, nafasovala jsem antibiotika a zítra se jdu neplánovaně zase ukázat. Protože obtíže sice částečně ustoupily, ale mám nejspíše dost opodstatněné obavy, že to bude mít návaznost na to, že jsem v podstatě nevytáhla paty z postele.<br /><br />Aneb to by bylo, abych si tu střevní (a nejen tu) mikroflóru nevymlátila úplně, že?ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-45573073969512534222015-01-02T00:18:00.001+01:002015-01-02T00:20:18.969+01:00Tramtadadá, je tu další rok... ... a já si jako obvykle nebudu dávat žádná předsevzetí. Protože jediné, co to má za výsledek je, že je člověk pak decentně zdeptán tím, že nic nezvládl. Což mě ale přivádí na myšlenku si sepsat seznam toho, co bych chtěla stihnout (a co vlastně vím, že stihnu, takže takové "co mě čeká a nemine").<br />
<a name='more'></a><b><br /></b>
<b>1) Výstava nožů </b>(ehm, měl by tu být dodatek x4, protože v dubnu je Praha, v květnu by snad měla být v Brně, pak Příbram a zase Praha.)<br />
Protože mě to prostě baví - potkávám tam lidi, se kterými se jinak nemám moc šancí vidět. Třeba i s těmi, kterým jsem slíbila, že se zastavím a pak to nějak... Jako nevyšlo. A dostávám tak krásné dárky (třeba letos na pražské břitvu. Holit se s tím dá! Ale dozadu na hlavu si nevidím a dost mě zaráží, že fakt ve svém okolí nemám šílence, který by mi to břitvou sjel.).<br />
Tenhle bod by se dal přejmenovat vlastně i na "akce kolem nožů" - protože k tomu bude Lipová, na kterou se osobně strašně těším, ačkoliv doufám, že to letos bude bez kousance. A mohl by být i Knifest v Masečíně, jestli teda kluky od pořádání neodradila ta loňská návštěvnost).<br />
<br />
<b>2) Nechat si narůst vršek vlasů. </b>Protože nemám na výběr. Vsadily jsme se s Ptáčetem a já nemám aktuálně fond na to, abych mohla prohrát. Tudíž prostě na konci roku očekávejte (konečně) fotku s culíčkem. A k tomu to vypadá, že bude v krásném ryšavém odstínu, protože i teď tohle píšu s hennou naplácanou na vlasech.<br />
<br />
<b>3) Kérky, píchance, jizvy.</b><br />
Ne ne, vůbec nemám teď v lednu termín. A ne, rozhodně jsme se nedomlouvali na nějaké tattoo convention. A chraň mě ruka Páně, abych zrovna sháněla jednu fotku, ke které se prostě nedostanu jinak, než přes fotografa, který ji dělal, abych si podle toho mohla nechat počmárat nejspíš stehno.<br />
A taky jsem po půlnoci nežhavila plynovej hořák, kdepak.<br />
<br />
<b>4) Zamilovat se.</b><br />
Jak vím, že to mě to nemine?<br />
Přátelé, co si budeme nalhávat, znám se pár let. A žiju se sebou. Takže vím, že se v mém okolí objeví chlap, se kterým si řeknu "to je on" a nebo si taky neřeknu nic a jako obvykle mi migne, vypnu všechna výstražná zařízení ve své hlavě a pustím se do toho naplno. Stává se to alespoň jednou za rok a naposledy to tady bylo s Rogrerem, takže je vlatsně načase. To, že mi občas vzplanou city k někomu, s kým se intimně vídám, jsem si v podstatě zvykla, někdy tím svá "harašítka" trochu potrápím, protože to buď řeknu, dám najevo, nebo se naseru, že oni to tak necítí. Většinou mě to přejde tak do týdne.<br />
<br />
<b>5) Něco nafotit. </b>Ráda bych fotky na sněhu. Ale jelikož sníh zatím nepřišel s žádnou objednávkou (nicméně vzhledem k tomu, že mě zase bolí hlava, tak by se to mohlo překotně změnit), tak se prostěš čeká. Nicméně buď jak buď, určitě pojedu za jedním skvlěým fotografem, kterého jsem poznala. Výsledkem kupodivu nebývá několik set fotek, ale i jedna nebo dvě. Je to obvykle akce na celý den a já se vrátím unavená, ale na druhou stranu perfektně odpočatá.<br />
<br />
<b>6) Jít si zaplavat někam na Evu.</b><br />
Tady je to sakra jednoduchý. Nemám plavky, mám alergii na chlor, takže zase zneužiju nějakého motorizovaného přítele a prostě se v létě vyrazí.<br />
<br />
<b>7) Zmoknout. </b><br />
Nevím, jestli jsem Vám to už říkala, nebo ne, ale miluju, když je léto a začne takovej ten brutální slejvák, kdy jste během pár sekund mokří až na kost. Když u sebe mám věci typu mobil, tak je prostě schovám do igelitu, hodím do tašky, zuju boty a procházím se.<br />
Občas mívám takovou lehce debilní představu, že mě ten déšť očišťuje.A skoro vždycky si vzpomenu na jeden zážitek s Ním. Na který se máloco dotahuje.<br />
<br />
<b>8) Koupit si šaty. </b>Ti z Vás, co mě znají pár let, tuší, že svou náklonost k tomuto typu oblečení jsem získala až v posledních cca dvou letech. Do té doby jsem nesnášela sukně, šaty... A v podstatě jsem ani žádné nevlastnila.<br />
Jednak jsem si myslela, že na to nemám nohy (pfff) a druhak jsem si v tom většinou sedřela kejtičky o sebe.<br />
Jenže pak jsem objevila tipy a triky, jak tomu zamezit a zjistila, že moje nožky jsou vlastně krásné.<br />
A ehm, ne, nemám jedny zamluvené.<br />
<br />
<b>9) Zdokonalit se v shibari.</b><br />
Bod vlastně velmi jednoduchý. Když je Vaše dovednost v podstatě na nule, tak se "někam posunout" není otázkou denního drilu. Spíš tak dvou tří workshopů.... Ale jednak si budu muset najít nějakou stálou modelku. Na jednu nebo dvě typ mám, takže uvidíme, co z toho vyleze.<br />
<br />
<b>10) Udělat si dovolenou.</b><br />
V tomhle jediném bodě nevím, jak budu úspěšná. Protože pokus 2012 byl s vloupačkou, v roce 2013 se pokus díky některým zážitkům a decentnímu náběhu na alkoholismus nekonal, 2014 to bylo se zánětem žaludku/žlučníkovým záchvatem.<br />
Takže nevím.<br />
Cíl je jasný.<br />
Chata sama / se psem / s někým z bodu 4.<br />
Pokud máte někdo chatu někde stranou od lidí, ideálně bez elektriky, alespoň s pumpou na vodu a krbem, dejte mi vědět. Nějak se domluvíme.<br />
<br />
<br />
A teď se, přátele, omlouvám, ale jdu dokoukat Samotáře a pak vytuhnout.<br />
Idea "napsat ještě něco do foroty a naplánovat tomu zveřejnění tak za týden" byl právě označen za výplod přepracovaného mozku.ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-40446439657069151792014-12-12T14:00:00.000+01:002015-01-31T20:43:27.769+01:00Amatéři VIITo jsem tak na výstavě dostala vynadáno, že nepíšu (a to je přitom pomluva, já pořád něco píšu, jen se to prostě občas nedá publikovat).<br />
<br />
No a bylo poručeno, že by to chtělo zase něco o Amatérech.<br />
Inu, proč ne - tohle téma tu dlouho nebylo a navíc - já zrovna mám jeden aktivní inzerát.<br />
<a name='more'></a>A jelikož je to tentokrát takovej trochu popisnější, tak jsem ho tam neflákla pod obvyklou přezdívkou, ale pod rezervní, kterou jsem tam před časem vytvořila. Kdyby náhodou cokoliv.<br />
<br />
Aktuálně to tam vypadá tak nějak takhle:<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0IM5h1ZmVraXSZ63nak9KaF4pnq44Wr7MK4qkTGaueR8uuMdY9jVmV-Gi8uvY5kU7PkrGnztv5eR9Sev67rgBOPytT56Ll0VgfT3ns028amJ76UE0IFN91OxKGQlmP4RBwZMKKNEldX8/s1600/amateri.bmp" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg0IM5h1ZmVraXSZ63nak9KaF4pnq44Wr7MK4qkTGaueR8uuMdY9jVmV-Gi8uvY5kU7PkrGnztv5eR9Sev67rgBOPytT56Ll0VgfT3ns028amJ76UE0IFN91OxKGQlmP4RBwZMKKNEldX8/s1600/amateri.bmp" height="144" width="640" /></a></div>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
Takže tak nějak. Prostě toho přišlo opravdu hodně.<br />
<br />
A ze mě se stala vybíravá mrcha a jelikož mám v inzerátu jasně napsáno, že chci civilní fotku, tak těm, co mi jí nepošlou, prostě neodpovídám...<br />
<br />
Nejlepší z těch, co mi napsali, byl jeden, s krásným popisem o tom, že by si to představoval trochu jinak.<br />
A tu civilní fotku tam měl. Stáhla jsem, otevřela jsem.... A pak to vypadalo takhle.<br />
<br />
Já: Hmm, ale my už jsme se viděli.<br />
On: Ale, kde, kdy?<br />
Já: No, když jsi mě posledně nechal zaplatit ten hodinový hotel.<br />
<br />
Nutno podotknout, že dotyčný to vzal s humorem a kupodivu hned věděl, s kým si to píše, takže tak nějak komunikujeme a až mě přejde to, že se mi nejspíš povedlo si uhnat nějaké lehké zanícení ledvin spolu s angínou (tuze praktické takhle před svátky, když je v práci nával), ráda s ním někam zajdu. Zvláště proto, že tentokrát slíbil, že ten hotel zaplatí.<br />
<br />
A co ten zbytek?<br />
<br />
<i>Ahoj.</i><br />
<i></i>Ne, to není klasika, která nezklame. To je prostě na hovno.<br />
<br />
<br />
<i>Ahoj, má smysl psát o něco za něco teď? P5 nebo P13, nejsem ošklivý ani lakomý, pokud jde o omyl, tak pěkný večer </i><br />
Aneb vyfiltrovat si ženy z Prahy přijatelného věku a poslat všem? Někdy mám dojem, že Ama snad tuhle možnost nabízejí - protože ten, co četl můj profil, by tohle nenapsal.<br />
<br />
<i>ahoj sex?štědře se odměním</i><br />
Esence zoufalství po druhé.<br />
<br />
<i>ide o sex ne o piesanie</i><br />
Otázka? Konstatování?<br />
<br />
<i>Ahoj.Vyčůráš se mi do pusy?..Poslušně všechno vypiju.Nabízím odměnu.Jsem sympaťák...I pravidelně..hm?</i><br />
Já mám problém. Neumím souvětí. Obsah mě nazaráží. Potkala jsem ho x krát. A sympaťák? Bez fotky. Hm?<br />
<br />
<i>Ahoj, kde máš svoje fotky?</i><br />
Třeba na občance. Posílám po zralé úvaze (zde je na místě podotknout, jestli si někdo myslí, že si fotky schovávám a pak jsem případně s to podle nich někoho identifikovat na ulici.. Tak ne. Moje paměť je v tomhle ohledu hodně slabá. Divný ale je, že ve složce, kam se mi stahujou amafotky (ano, taková trochu ornitologická galerie) se mi postupně schází víc kopíí jedné fotky. Koho překvapuje, že chodí se stejnými texty? ).<br />
<br />
<i>Krásnej inezrát hnedka bych tě obstaral. </i><br />
Ech.<br />
<br />
<i>Ahoj, nesplňuju sice tvoje podmínky...</i><br />
Jediný, co odpovídá požadavkům je, že je to chlap. Jenže já hledám někoho konkrétního s určitou... Dispozicí. A kdyby mi to bylo jedno, tak to do toho inzerátu nepíšu.<br />
<br />
<i>Hezký den, co zde hledáš?</i><br />
Uvažuju, co by se stalo, kdybych do textu inzerátu dala jenom tečky. Nic víc. Prošlo by mi to schválením? Prootže chlapům je očividině jedno, co napíšu.<br />
<br />
<i>ahoj, co se sejít? </i><br />
Začali jsme klasikou, tak s ní taky skončíme. Protože tohle mi přišlo odhadem tak desetkrát.<br />
<br />
Díky Vám a tomu, že jsem chtěla nadatlit tenhle článek, jsem se probrala první stranou vzkazů. Na víc takhle k večeru, navíc s podlomeným zdravím, prostě nemám morál, omlouvám se.<br />
<br />
Uvažuju, že bych šťouchla do jednoho pána, co mi píše docela pravidelně a sklouzne u druhého vzkazu k záplavě urážek. Ale docela bojuji s tím,ž e já sama jsem sice sprostá jako dlaždič, ale tohle bych musela zcenzurovat. A to by byla buď spousta teček, nebo jedno velké černé okénko...ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-45575879045345022042014-12-12T00:40:00.001+01:002014-12-12T00:40:19.820+01:00Žiju prací...... a chvilku mi trvalo, než mi to došlo.<br />Prostě jsem v práci, půjdu do práce, myslím na práci.<br />
<br />
<a name='more'></a>Tenhle pocit jsem už jednou zažila - když jsem nastoupila do Áček a myslela jsem si, že bych to tam mohla změnit. Ale byla jsem uvláčena molochem, k tomu nějaké ty osobní problémy a voilá - začala jsem zase žít.<br /><br />Docela ale uvažuju, co se stane tady. Protože tady mě to nemá moc jak uvláčet.<br />Protože já to tady miluju.<br />
Jasně, jsou chvíle, kdy uvažuju, že to prostě zahodím a odejdu. Zmizím.<br />Třeba když nám nejde terminál na karty a ve frontě stojí pět lidí, co by rádi zaplatili, ale nemají u sebe ani korunu v hotovosti, takže jim nezbývá, než prostě čekat. A já tam se stále nervóznějším zákazníkem zkouším přesvědčit tu mašinku, aby platbu přijala.<br />Nebo když přijde slečna, které ještě ani neoschla občanka, žvýká tak, že jí můžu v mezičase našeho rozhovoru kontrolovat chrup (zvláštní, že ty dnešní mladý mívaj ještě černý plomby). Mich.<br />
<br />
Ale jsou i tací zákazníci, které si pamatuji - vím, co si kupují, nebo co mají rádi.<br />Nejvíc mě ale těší návštěvníci se psy (kupodivu). Miluju je (psy). Teda když to není v rámci našeho předvánočního šílenství, které teď panuje a kdy mám problém se probojovat od mýdel ke kase.<br />
<br />
Nicméně - i když trávím v práci relativně málo času (45 hodin týdně, protože máme hodinovou pauzu), tak to můj život ovlivňuje zdatně. Je třeba maličko problém si plánovat - protože jsem x let byla zvyklá na to, že jsem v práci od rána do pěti (plus mínus) a teď je to maličko proměnlivé.<br />Kupodivu časové možnosti nejsou stejně proměnlivé u mých "kamarádů s výhodami". A kombinovat to ještě s přítomností mojí drahé spolubydlící je operace, na kterou si asi v příštím roce budu muset pořídit plánovací kalendář.<br />
<br />
Hlavní ale je, že jsem stále šťastná a spokojená - pokud se to změní, budu reportovat, neb moje drahé managerské Ptáče to tu čte, tak si ani nebudeme muset plánovat pracovní pohovor.ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-46660697914136295092014-12-05T07:30:00.000+01:002014-12-12T00:43:54.650+01:00DýškoJsou chvíle, kdy si přijdu jako debil.<br />
<br />
A někdy jako dablovaná (minimálně) slepice a nejraději bych se propadla do země. A zrovna taková situace se mi povedla relativně nedávno.<br />
<a name='more'></a>Do práce nám nastoupily nové brigádnice - a hle, s jednou z nich máme asi tak 30% společných známých. Tohle zjištění mohlo vyústit jenom v jednu situaci - pivo (ano, mohla bych napsat čaj, jenže já nerada lžu).<br />
<br />
Tudíž jsem milou kolegyni odchytila a jelikož jsem končily ve stejnou hodinu a nemaje dalšího plánu, skončili jsme v podniku, který máme od práce, co by kamenem dohodil, nekouří se tam, nemaj tam úplně hnusný pivo a plus - dá se tam platit kartou. Protože jako většina obyvatel Prahy jsem si přivykla na to mít víc peněz dostupných díky tomu plastu, než u sebe v hotovosti.<br />
<br />
Inu objednaly jsme jedno (probrali první polovinu známých, aneb omlouvám se všem škytajícím), druhé pivo a jídlo (s plnou pusou se sice nemluví, jenže od kdy já dělám to, co se dělat má?) a pak nadešel čas placení. Brala jsem to já a kartou.<br />
<br />
Číšník si ode mne vzal kartu, namačkal částku. S tím, že je možnost zadat dýško. Abychom to nějak inteligentně zaokrouhlili, znamenalo to zadat 24 korun.<br />
2 - svak - 4 svak - potvrdit - cvak.<br />
<br />
Každý den zadávám několik (desítek) plateb kartou.<br />
<br />
U nás v práci by to bylo 2 - cvak - 4 -. cvak - 0 - cvak - 0 cvak. Protože halíře.<br />
<br />
Může mi někdo říct, proč jsem měla dojem, že v tom lokále, kde jsme byli, je to jinak? No není.<br />
<br />
Takže číšník se podíval na částku, na mě, na částku, na mě, já rudnu, chci se začít smát, nemůžu. Když dostanu zpátky svou kartu, mám co dělat, abych nevybuchla.<br />
Jo, cítím se jako debil. Na druhou stranu... Zase tak výjimečná ta obsluha nebyla - a dost by mě zajímalo, jak si těch 24 haléřů vybral.<br />
<br />
Každopádně když jsem byla nedávno s Ptáčetem na pivu, raději jsem kasírovače seznámila s tím, že jsem v tomhle trotl a nechala ho to nacvak na cílovou částku samotného...ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-32263436349139265822014-12-03T07:31:00.000+01:002014-12-03T07:31:00.073+01:00Zanedbávání blogu..... letos asi dosáhlo svého maxima.<br />
<br />
Nedostala jsem se ani jeden článek týdně, což mi přijde dost ostudné. Proč?<br />
<a name='more'></a><br /><br />
Nejdřív byla deprese na začátku roku. Z toho, že se mi povedlo si odpravit kotník a nebo z toho, že přicházím o kamarádku (nebo jste si nevšimli, že se o Lišce poslední dobou nějak nepsalo?).<br />
<br />Pak Roger, který se vlastně ukázal obrovským omylem - ačkoliv to byl "Pan Vysněný" (a o tom se nedá nijak diskutovat). Teď jsem v podstatě ve fázi, kdy na něj nemyslím každý den, občas s ním komunikuji... A pokud bych si měla v souvislosti s ním vybrat nějakou emoci, tak je to lítost.<br />Z toho, jak jsem byla blbá.<br />A taky nad tím, že by to byl vlastně moc fajn chlap, kdyby tolik nelhal. Do teď nevím, jestli to bylo ze strachu, že bych si o něm pak nemyslela, že je tolik chlap, nebo za tím bylo ještě cosi jiného, neidentifikovaného.<br />
<br />
A pak přišel šrumec s odchodem z Áček - ta jsou definitivně za mnou. Stýská se mi po nich? Po managerovi managera rozhodně ne. Po mém šěfovi? Ano. Docela ráda bych pro sebe pro život jednou našla někoho, kdo by uměl fungovat stejně prakticky. Ale teda nemusel by být natolik... Nemonogamní :)<br />
<br />
A teď? LUSH, kterej mě strašně baví, ale díky tomu, že nejsem v práci od pondělí do pátku, tak se mi do života strašně špatně vnáší nějaká (jakákoliv pravidelnost). Takže i donutit se (což nejde, protože na to musí bejt prostě nálada, jako dneska, kdy momentálně mydlím druhej článek, kterýmu odložím publikování a možná nebude poslední) ke psaní se nedaří ani zdaleka tak "pravidelně", jako se dařilo.<br />
<br />
No a pak tu byla poslední komplikace - nějak mi moc na netbooku nefungovala klávesnice, takže napsaní příspěvku nebyla akce na čtvrt hodiny, ale troj až pětinásobku a lahve vína (až dvojnásobku). Slibovat, že budu publikovat pravidelně vůbec nemá smysl. Protože mně se to stejně nepodaří.ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-20263167135232095392014-12-02T01:15:00.001+01:002014-12-02T01:15:37.275+01:00Blíží se výstava...... nožů, jak jinak (kdyby někdo náhodou nevěděl, tak v Novoměstské radnici, v nedělí 7.12.2014, oficiální začátek je v deset). A já mám jako obvykle jeden obrovský problém. Nebo vlastně dva.<br />
<a name='more'></a>Oba dva jsou srovnatelně debilní.<br /><br />
<br /><b>První problém </b>- co si mám jako sakra vzít na sebe?!<br /><br />Já vím. Ona je to běžná ženská otázka, jenže musíte vzít v potaz, že jsem čím dál tím víc marnivá ženská a když vidím, co jsem na sobě měla na první výstavě, tak bych si... No nafackovala, jo, můžu to přiznat.<br />Jako polehčující okolnost bychom mohli vzít fakt, že jsem tehdy byla "slečna zadaná' a neměla jsem tím pádem koho lovit (protože bylo naloveno, chápeme. Zpětně to ale beru za jednu ze svých velkých chyb - že jsem se pro toho, kdo byl vedle mě, nesnažila být tou nejkrásnější a nejnačančanější z okolí).<br />Jenže už posledních pár let (fuj, blížej se narozeniny, ze mě už bude vážně stará větev!) na výstavy dorážím v podstatě jako nezadaná. A ačkoliv mě pánové znají - a někteří třeba z Lipové, Masečína, nebo Příbrami i po ránu a nenalíčenou), Praha je prostě moje město. A ve svým městě budu kočka.<br />
<br />Takže každej rok stojím bezradně u skříně, čumím do ní uvažuju.<br />
<i>Tohle ne, to jsem na sobě měla loni. Tohle před dvěma rokama. V tomhle jsem tlustá </i>(ech, jako jo, to jsem v podstatě ve všem, protože moje fyzická konstituce prostě taková je, ale chápeme se, ne?)<i>, tohle se mi nehodí k ničemu jinýmu, tohle je krátký, kur*a, kde se něco takovýho vzalo v mým šatníku? Jak bude vypadat takhle sukně s touhle košilí? No blbě, jak jinak.</i><br />
<i>Tohle ne, v tomhle nejsou vůbec vidět prsa...<br />Je, fajn, tohle by šlo. Co k tomu za punčochy? A jaký boty?<br />Se asi budu muset přezout.<br />Takže to sebou potáhnu. No bezva. A k tomu kalhoty, kdybychom pak vyrazili d</i>o hospody...<br />
<br />
Nebudu se Vás ptát, jestli je hrozný nebo k smíchu. Protože je to obojí.<br /><br />Daleko horší by mohlo bejt i zjištění, že já to konzultuju s lidma kolem sebe - abych prostě byla kočka ultimátní. Což samozřejmě navazuje na<br />
<br />
<b>problém druhý</b> - co si mám namalovat na xicht?!<br /><br />Ačkoliv to tak někdy nevypadá a nebo to někdo není s to dekódovat - za tím, co mám na obličeji, se většinou skrývá minimálně půl hodiny až hodina v koupelně. Předchází tomu samozřejmě rozhodování, na co se zaměřit? Protože abych nevypadala tuplem jak od kolotočů, je třeba se rozhodnout, jestli to budou oči nebo rty.<br /><br />
Třeba na dubnový výstavě mi kvůli tomu, že jsem měla temně fialové rty, unikl nejeden polibek.<br /><br />Ale nebojte, to se nebude opakovat - Kora tu rtěnku už stačila sežrat.ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-60454172113766190142014-11-21T23:08:00.001+01:002014-11-22T11:42:11.892+01:00Je pro mě teď složité vybrat něco, o čem bych mohla psát...... protože buď je to natolik osobní, že to nechci ventilovat ani sem, nebo je otevřená záležitost, jako třeba...<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<br />
... jako třeba s Romantikem.<br />
Protože, zcela narovinu, přátelé, ten člověk je mi blízký, jako mi nikdo několik let nebyl. A občas s tím prostě mám problém.<br />
<br />
Jak víte, jsem majetnická. Jenže vztah mezi mnou a Romantikem je založen na tom, že se vídáme, když se nám prostě chce. Není v tom ani náznak povinnosti, která se občas objevuje ve vztahu. Jenže já se postupně dostávám do fáze, že si dovedu zcela jasně představit, že by on byl tím jediným mužem, který by se v mém okolí pohyboval. A ano, jsem určitým způsobem citově zainteresovaná.<br />
<br />
Kdo by nebyl - když máme poměrně velkou část kompatibilních náhledů na svět. Mimo jiné i to, že v současné době dost často potřebujeme "být občas sami".<br />
<br />
V hlavě mi Romantik vlastně šrotuje neustále, jako muž mě tuze baví - a v poslední době v sobě díky němu objevuji i sklony, o kterým jsem neměla ani tušení.<br />
<br />
Částečně i díky němu jsem se vypravila na kurz shibari. Uchvátilo mě to - komunikace prostřednictvím provazů je okouzlující.<br />
Moje nadšení už trochu opadlo - neb za sebou mám rozhovor s velice dobrou riggerkou - ze kterého jsem si vzala mimo jiné to, že jestli mě to chytne a budu se chtít zdokonalovat třeba na kurzech, tak to bude ve finále docela investice. A nebo do opravdu dobrých provazů.<br />
Zajímalo by Vás moje seznamování s provazy více, přátelé? <br />
<br />
Já jdu vyčistit klávesnici - protože Lea se rozhodla, že na otevřeném noťasu se spí nejlíp a mně to její chlupy v klávesnici SILNĚ komplikují psaní. ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-67167257587255747302014-10-21T14:34:00.001+02:002014-10-21T14:41:00.800+02:00Já bych ráda taxi, prosím...... aneb jak to vypadá, když si ve všední den, kolem poledne, zjistíte, že potřebujete převést pár tašek zboží na Vinohrady.<br />
Nebo by se taky dalo říct - můj zážitek o zmizení v časoprostoru.<br />
<a name='more'></a>Nedávno jsem já a Ptáče převážely nějaké věci od nás na eshop. Teda - chtěly jsme převézt, abych byla přesná.<br />
Takže já jsem vyrazila do skladu, nataškovala, co bylo třeba, počkala, až moje milovaná šéfová skončí na školení požární ochrany a pak jsem co? No zavolala taxíka, protože se mi nepovedlo se s nikým "normálním" domluvit, navíc taxi nám firma, v tomhle případě, proplácí.<br />
Volala jsem svou obvyklou taxislužbu - se kterou jsem normálně nadmíru spokojena. Že bych ráda kombík a naleznou nás ve třetím podzemním parkovišti. Ani jedno by neměl být problém, do dvaceti minut je vozidlo u Vás.<br />
Hm.<br />
<br />
Upadly jsme s Ptáčetem do veselého hovoru - když nás vyrušilo zvonění. A, taxík, myslela jsem si naivně. Hodně naivně. Operátorka volala s tím, že bohužel nemá v okolí žádného kombíka, tak jestli by bylo možno poslat normální vozidlo. Inu, zhodnotila jsem množství tašek, usoudila jsem, že každá na sebe můžeme jednu nebo dvě položit a odkývala to.<br />
Prý patnáct minut.<br />
<br />
Po dvaceti už jsem začala být - zatím jen lehce nervózní a jala se zjišťovat, kde se to jako sakra seklo.<br />
Prý nikde nemají jediný vůz, ale posílá to požadavkem někomu z "vyšší třídy" (jasně - jezdím tím nejlevnějším, co jde), ale že to bude za normální cenu a je tam do pěti minut.<br />
<br />
Po dalších deseti minutách jsem se prostě už nasrala, zjistila si číslo na Tick Tack taxi a chtěla vozidlo od nich. A tu jsem narazila!<br />
<br />
"Dobrý den, tady ta a ta, stojím ve třetím podzemním parkovišti Palladia, mám třináct tašek zboží a ráda bych odvoz na Vinohrady, bylo by to možné?"<br />
Operátor: "Ano, jistě, vozidlo je za pět minut u bočního vchodu Palladia."<br />
Já: "Tak opakuji, mám TŘINÁCT TAŠEK zboží a jsem ve třetím podzemním pakrovišti, parkovací kartu mám, takže potřebuji, aby Váš řidič zajel až sem."<br />
O: "Ale to nejde."<br />
J: "Proč?"<br />
O: "Protože Palladium podzemní parkoviště nemá."<br />
Já (s pokročilým tikem v oku): "A můžete mi říct, kde teda teď stojím?"<br />
O: "Tak vydržte."<br />
Tralala, tralala, dementní hudba, sděluji Ptáčeti, prozatimní výsledek komunikace.<br />
O: "Slyšíme se? Tak jsem se tu radil s kolegy, ale Palladium podzemní parkoviště nemá."<br />
J: "Tak se podívejte třeba na stránky Palladia, ale Palladium podzemní parkoviště má, protože bez toho by jaksi takhle velké nákupní středisko v centru Prahy nemohlo moc fungovat."<br />
O: "Tak moment, ano, jsem na stránkách, kde to tady najdu?"<br />
Já, na hraně toho se silou vůle teleportovat a toho kokota umlátit: "To nevím, jsem ve skladu, telefon mám u ucha, takže Vás nemohu navigovat po stránkách, ale věřím, že to tam najdete."<br />
O: "Ne, nic takového tu není."<br />
J: "Takže mi chcete říct, že stojím prostě nikde? A že sklad, co tu je, prostě... Neexistuje?"<br />
O: "Ano."<br />
J: "Takže zákazník sem zajet a zaparkovat může, aby nakoupil, jakejkoliv Eman s autem taky, ale Vy ne, protože prostě to parkoviště není?"<br />
O: "Ano."<br />
<br />
Chvilku jsem dýchala, pak jsem operátora poprosila o jméno, které zadrmolil tak, že jsem ho ani nestihla a zavěsila jsem.<br />
<br />
V ten okamžik mi volal řidič první taxislužby, že je na Revoluční a jestli se na to parkoviště vjíždí z ní, nebo jsme někde jinde. Toho jsme s Ptáčetem navedly, pomohl nám naložit a vesele jsme odjely k eshopu (já si se řidičem během jízdy potykala, probrali jsme motorky a sex, docela fajn jízda), ještě nám pomohl vyložit, takže tak nějak zachránil dojem z mojí oblíbené firmy.<br />
<br />
Na FB Tick Tack Taxi jsem psala - a bez reakce. Takže za mě? Nebrat.<br />
Vůbec celá ta korporace je taková divná.<br />
Někdy Vám třeba povím o tom, jak jsem dvě hodiny seděla v jejich autobuse (OK, náhradní spoj) na počůrané sedačce a pak se v podstatě nedočkala ani omluvy).<br />
<br />
Hezký den, přátelé!ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-15773485413543191012014-10-06T08:00:00.000+02:002014-10-06T08:00:02.316+02:00Pes v posteli...... je pro někoho horor. Pro mě? Realita. Ačkoliv ze začátku nebyla tak úplně dobrovolná.<br />
<a name='more'></a>Kdysi dávno (páni, už je to pár let), u mě Kora trávila první noc. A já si řekla, že jestli se mnou má zůstat, tak bych si - na rozdíl od našeho prvního psa - měla uchovat trochu vlastního prostoru. Že by třeba nemusela být všude se mnou.<br />A ačkoliv mi pes v posteli v podstatě vůbec nevadí, nechtěla jsem z toho dělat pravidlo. Protože mi tak nějak bylo jasné, že někdy v té mé posteli bude spát i někdo další a nějak jsem netoužila po tom, aby se mezi nás na celou noc narval pes.<br /><br />
<br />Inu, s myšlenkou toho, že postel bude prostě jen moje a Kora do ní bude moci jenom na dovolení, jsem si šla lehnout.<br /><br />Hup.<br /><br />Pes je se mnou v posteli! Tak jsem jí sundala nohou z postele, vydala povel "nesmíš".<br />
Hup.<br />Nesmíš!<br />Hup.<br />Nesmíš!<br />
<br />
Tohle naše dohadování trvalo hodinu. Pak jsem to prostě vzdala, protože se mi za a) chtělo spát a za b) Koru prostě nebylo kam zavřít, v té době jsem žila v Kobylisích v hotelu (dlouhodobý podnájem, měli jsme tam tak trochu ilegálně s ostatními byt), takže jsem rezignovala.<br />Kora byla u mě v posteli a k mému překvapení - začala se dolovat pod deku.<br />Tak jsem nadzvedla peřinu, pes se ke mně hned připlácla a zároveň s tím ve zlomku vteřiny usnula.<br /><br />A za ty skoro čtyři roky, co jí mám (teda myslím, že jsme spolu až od října a ne od září?) jsem si na její přítomnost (spojenou s přítomností jejích chlupů) v posteli zvykla natolik, že když se výjimečně rozhodne strávit kus noci na sedačce, tak jsem z toho tak nějak mimo.<br />
<br />
Jasně, nevím, co budu dělat ve chvíli, kdy se v mém životě objeví nějak muž, u kterého bude reálný předpoklad toho, že bychom spolu mohli bydlet.<br />Teda, co kecám. Vlastně vím.<br />Já si musím najít chlapa, který bude milovat psy stejně jako já. A holt přítomnost té mojí bestie v posteli snese. Protože ačkoliv je to "jen pes" a nejspíš by si zvykla, tak šťastná by nebyla. A já vlastně taky ne.<br />
<br />Nicméně - tohle mě vlastně moc trápit nemusí. Protože šance, že se v mém životě vyskytne chlap, kterého bych shledala za dostatečně dobrého a který by zároveň byl s to snést mojí klidnou povahu, zálibu v nožích a bodymodifkacích, je asi stejná, jako že dostanu jednou rozum.<br />Prakticky nula.ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7295277913000520991.post-79884844172354610162014-10-05T02:59:00.001+02:002014-10-05T02:59:13.728+02:00Vánoce přicházejí...... že mi hrabe? Ale tak jako jo, maličko. V posledních několika měsících jsem bojovala s decentní depkou. Ale - vypadá to, že se mi z toho povedlo vykřesat. A jak to souvisí s Vánocema? Hodně a vůbec.<a name='more'></a>Protože v práci už máme limitované edice na Helloween a Vánoce. A jsou nádherné!<div>
Minimálně pro nás - protože najednou máme něco nového. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Jasně, bylo s tím spojeno pár komplikací. Třeba to, že nám zboží přivezli... No, necelých 24 hodin před tím, než jsme ho měli ukazovat na prodejně. Přebrat, vystavit - a na to poslední jsme měli jen hodinu, protože jsme to musely (ano, tvrdé y, protože jsme tam jenom ženské) vystavit po zavíračce a před tím, než se uzamkne Palladium.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Ale - jsme tam samé superženy, takže jsme to daly.<br /><br />A já tak mohla pobíhat v práci, čichat k novým mýdlům (pokud budete mít cestu kolem, tak se stavte, <a href="https://www.lushcz.cz/shop/product/product/id/2149/keyword/yog/yog-nog" target="_blank">Yog Nog</a> je prostě boží! Stejně tak jako Hot Toddy a So White, ale o tom zase někdy v nějakém kosmetickém článku) a vnímat to, že se celková vůně našeho krámku změnila. Takže já i některé mé kolegyně poskakujeme po práci radostí, že je něco nového - a upřímně: jsme z toho na větvi trochu víc, než naši zákazníci. </div>
<div>
Jistě, určité naštvání nad tím, že už se objevují někde Vánoce, docela chápu - sama nejsem o moc jiná. Vždyť je začátek října! </div>
<div>
<br /></div>
<div>
A celé je to takové přízračné, související s mým životem. Vždycky se v něm objeví něco nového - a ačkoliv to na první pohled vypadá stále stejně a většina věcí uvnitř zůstala jaká byla, tak přeci jen - je tam něco nového. Pro člověka, který k nám, ke mně, přijde jen jednou za čas, ale pro ty, co má jsou v našem obchodě, v mém životě, skoro denně - je to změna, kterou poznají na první pohled, první přičichnutí. </div>
ischhttp://www.blogger.com/profile/09341927762559791356noreply@blogger.com0