Bydlení a tak vůbec

Přátelé moji, tak nějak sleduju, že když sem nepíšu nic nového, tak mi to nečtete. Takže asi musím začít víc psát. Zase.

(Moment, mám hroznou škytavku a docela by mě zajímalo, kdo že to na mě tak usilovně myslí.)

Tudíž, navzdory neutuchající depce - kdybych bývala zveřejnila článek, který jsem si rozepsala včera večer (a to byl jen takový mírný záchvěv toho, co bouchlo dneska v práci), volalo by mi nejspíše několik mých známých, jestli jsem v pohodě - něco, co snad alespoň trochu pobaví.

Amatéři po druhé

No jo, stále tam lovím. A jelikož se to ukázalo jako čtenářsky zajímavé téma a mně se nechce psát o psychických procesech ve mně, je to i takové "vesele nenáročné téma", kterým teď vezmu za vděk.

A možná to nebude jenom o amatérech - ale přidá se nám sem i další web - a to fotopatracka.cz.

Amatéři

Přátelé, ne, že bych na Vás zapomenula, ale nějak se v poslední době nedostávám k psaní. V práci mám stále zablokovaného bloggera a nějak mi to trochu znemožňuje si v klidu nadatlit příspěvek v mezerách mezi prací a pak ho v klidu zveřejnit.  

Asi bych Vás mohla informovat o tom, co se v poslední době děje/událo.  

(Malé upozornění, v následujících řádcích jsem trošku upřímná, tak aby to ty jemnější duše z Vás nepoložilo. Kdyžtak jsem Vás varovala.)

Zarůstám vousem...

... teda co blbnu, spíš vlasem.

V pravém horním rohu můžete sledovat, jak se postupně "zavlasuju". Pomaloučku, polehoučku (a jestli Vám to nedá, tak prozkoumejte i horní ret, svých jemných chloupků, které by snad pod blíže nespecifikovatelným lomem světla mohly působit jako knírek, se v pravidelných intervalech zbavuji).

40 minut spánku

Zase jsem se trochu odmlčela - včera byla v Brně výstava nožů, k tomu jsem intenzivně mailovala s několika lidmi, takže jsem byla prostě zahlcená a než psát sem nějakou totální blbost, nepsala jsem raději nic.

V noci z pátku na sobotu jsem spala čtyřicet minut. Málo, přemálo. Ale kupodivu to stačilo, aby si mozek na nezbytně nutnou dobu (zhruba do odjezdu z výstavy) uchoval všechny potřebné funkce. A nejspíš díky lehkému podráždění z nedostatku jsem začala některé věci vnímat trochu ostřeji, než by mi i bylo milo.

"Jestli mě miluješ..."

"... tak x x x."

Kdo z Vás to už slyšel? Kolik z Vás dostalo podobné ultimátum? Pevně doufám, že mezi mými čtenáři je většina, která by kohokoliv, kdo by toto vyřkl, poslala hodně rychle tam, kam slunce nesvítí. Člověk, který je něco takového říct, většinou dotyčného nemiluje. Druhá verze je, že sice miluje, ale mezi mozku má akvárko s rybičkama. Mrtvejma rybičkama a hodně hnusně zarostlý řasama...

Nicméně - co, když to "ultimátum" není jasně řečeno?

Lush - Les Cacas

Když jsem teď přetahávala staré články (ještě jsme neskončili, přátelé), koukala jsem, že jsem Vám slibovala pár článků, ke kterým jsem se nedostala. A asi nejsem s to dát dohromady všechna ta témata, která jsem slíbila probrat. A teď tu čubrním do monitoru a nevím, do kterého z nich bych se měla pustit.

Takže asi začnu u nějakého (aaa, moment, pes usoudila, že není dost podrbabná), ke kterému mám teď paradoxně blízko.

Tudíž (pánové si jdou kdyžtak číst někam jinam) - Henna. A konkrétně Lush Les Cacas.