Pan Filuta se zlobíííí

To je věta, která mi teď vyvstává namysli.
Neb pán, o kterém byl minulý příspěvek mi napsal krásný komentář. Odpověděla jsem a tiše doufala v to, že to tím skončí.
Na veřejnosti peru jen to prádlo, při kterém nemusím nikoho jmenovat a kdy toho druhého reálně nemůžu poškodit (a nebo si snad někdo myslí, že tím, že zveřejním, co mi přišlo za hrůzy na amatérech, bez odesílatele, někoho poškozuji? Opravdu?).

Jenže tahle osoba se ozývá. A ne všechno, co mi píše do komentářů, je pravda.

Bahno

Sakra lidi, to Vám sem mám furt něco psát? Dobře, jo, vím, já to vlastně sama chci.

Kdysi dávno, předávno, jsem byla s jedním... No, nazvěme to mužem.
A ačkoliv Prahu považoval za svět a nachlazení minimálně za rakovinu plic (byl tak trošku hypochondřík, pro kterého byl největším výletem v životě Český ráj), vyrazili jsme se spolu projít na Hostivařskou přehradu.
Já, on a moje hyperaktivní neštěstí.

Jestli tušíte zradu, máte lepší intuici, než jsem tehdy měla já.

A musí to ven...

... už nějakou dobu ve mně něco bublá. Tak dobublalo. Jde to ven a jsem připravena na to si nést následky - ačkoliv podle toho, co mi ten dotyčný, kterého se to bude týkat, říkal, má v podstatě každý nárok na svůj názor. Takže by se na mě neměl zlobit. Teoreticky.

(Mimochodem by mě zajímalo, kolik z Vás už teď spřádá vnitřní úvahy o tom, jestli následující řádky nebudou právě o nich?).

Linkování - aneb Vysoká škola na vlaštovčí ocásky

Já vím, já vím.
Nějak nepíšu. Ale věci, které ve mně momentálně bublají nemůžou ani sem. Ano, jsou o Něm. On mi teď hlavou lítá zleva doprava, zpátky, pak si dáme ještě salto na každým uchu a pro velkej úspěch opakujeme.
A blíží se Příbram (mezinárodní výstava nožů, Městský dům kultury Příbram, sobota, neděle... Sakra máte google, ne? Budu ráda, když přijedete).

Jenže stav, který zde panuje se nemůže nechat dál, jak je. A holt povinně ke strojům.
A o čem dnes? O očních linkách (pánové nechť klidně obrací oči v sloup).

Amatéři III.

Přátelé, stále jsem na Amatérech, a jelikož mi už dorazilo i pár dotazů "jestli je to fakt tak katastrofální", tak jsem se rozhodla, že Vám předvedu, že jo, je.

Upozorňuju - tohle není text pod 18 let.

Vlastní krev

Dneska, přátelé, zase nebudu nějaká vychechtaná  a nebude to veselé a lehké čtení. Ale slibuju, že se do něčeho veselého pustím hned, jak to půjde. 

Víte, že mám dost společného se svým otcem. Je to pro mě ta nejdůležitější složka v mém životě.

Jo, pro chlapy, jenž se v něm objevují to není zrovna super a milá vyhlídka, ale tak to je. 

Asi nejsem diplomat...

... jinak bych se dneska (včera) v práci chovala trochu jinak.

Dorazil k nám obchodní zástupce jedné firmy. Pan Slizoun.
Tedy ne, že by to měl nepsané v občance, ale pokud by se měla dávat jména podle vlastností, má to jistý.