Šlachy

Tentokrát jsem si pauzu neudělala tak nějak zcela dobrovolně. Musela jsem. A správně bych ještě měla – povedlo se mi totiž uhnat zánět šlach na jedná ruce. Nebylo to zrovna příjemné, ale po dvou nebo třech dnech bolest zcela vymizela a tak – opatrně, jak jinak – zkouším, co to s rukou udělá, když jí začnu zase zatěžovat (trochu doufám, že tohle si můj milý přečte až za pár dní, jinak dostanu sprda, že jsem odložila ortézu a blbnu už jen s obinadlem, ale pozitivní je, že jsem vydržela v podstatě polovinu doby, kdy jsem tu ruku měla mít fixovanou).

Šibomil

Jsem ostuda. Přiznávám to bez mučení.

Existují narozeniny čtyř lidí, které si v současnosti opravdu pamatuju. Táta, matka, Roger a Šibomil. Právě u toho posledního – jsem si  nedávno říkala, že „bude mít narozeniny, musíš mu napsat“ (vždycky se snažím bejt mezi prvníma).

Dávné lásky

Včera (teda ono už vlastně předevčírem, podle "kalendáře") jsem byla na návštěvě u své skvělé kamarádky. Po cestě jsem udělala frontální útok na Billu a výsledkem, krom pochutin jako sušená rajčata, byla taky velká láhev lambrusca (jo, i takový věci piju). A asi ani nemusíte moc hádat, abyste přišli na to, že jsme se o tu flašku zvládly postarat). A rozebíraly jsme všechno možné. A ano, došlo i na dávné lásky.

Nechávám to narůst… Opravdu.

Tak se konečně dostávám k nějakému ze svých restů, přátelé. A to konkrétně ke článku o vlasech.

Všichni jste si asi všimli, že účesy střídám pomalu jako ponožky a v posledních letech tu bylo už snad všechno. Barvy, podholy – i ta pleška se tu vyskytla. Barvila jsem jak chemií, tak přírodou.

Ale teď přichází čas, kdy bych ráda zkusila něco, co tu těch několik let nebylo – dlouhé vlasy. Podholení samozřejmě zůstává, zase nudné to být nemusí (a zvláště i proto, že jsem si včera poslechla, jak je to krásné, že :) 

Manželství

Mám zajímavé myšlenky, což?

Kdo z Vás sází na to, že za to může Roger... Tak je vedle. O "svátosti manželské" mě v poslední době nutí uvažovat spíše muži z mého okolí - a ne proto, že by mě požádali o ruku. Spíš z pohledu, jak se krásně liší náhledy jednotlivých osob na to, co vlastně manželství znamená.

Některé z nich jsou pro mě přijatelné, jiné o něco méně.

Na začátek by asi bylo dobré si říct, to manželství vlastně znamená pro mě.

Společné bydlení

Jo jo, prokastinace je fakt fajn. V tiskárně mám hromadu papírů, kterou bych měla zpracovat, někde v hlavě mi něco hlodá (kupodivu se ale nejedná o nic vztahového, jen čistě materiální a funkční věci) a k tomu si po více jak týdnu dávám kafe. Takže jo, přátelé, tohle píšu v práci.

V poslední době se mi otevírají nové možnosti k úvahám. Třeba je – čistě teoreticky a v daleké budoucnosti – možná i pravděpodobné, že budu bydlet s mužem (ech, ano, momentálně bych byla nesmírně ráda, kdyby to byl Roger, ale stát se může všechno.. A ačkoliv touhy jsou docela jasné, stejně jako myšlenkové pochody, tak budeme mluvit obecně, ano?).

Chtěla bych se zeptat těch z Vás, co v nějakém tom vztahu žijou: jak to děláte?

Blog mi nějak leží ladem...

... ale jako ne, že bych na něj zapomenula. To zase jako prrr.
Prostě se teď toho děje kolem měě dost a momentálně si lítám mezi převážně mezi dvěma citovýma extrémama. Buď jsem nasraná, ublížená a zničená, nebo neuvěřitelně šťastná.