Nepíšu, no...

... vím o tom.

Nicméně - s ohledem na to, co se na mě chystá, to vypadá, že Vás zase brzo začnu oblažovat svou přítomností.

Pražská prodejní výstava nožů - 12.4.2015 - seznam vystavovatelů

Tak, přátelé, přináším seznam vystavujících - není nejspíše ještě kompletní, nicméně aktuálně už začínám uvažovat, kam to jako poskládáme.

Tento seznam bude průběžně aktualizován a v souvislosti s výstavou Vám přinesu nejspíše ještě nějaký ten článek (možná sem prdnu i tiskovou zprávu, kterou jsem v souvislosti s výstavou smolila).

Amatéři VIII - věk hraje roli

Aneb když dva dělají totéž, není to vždy totéž.

Abyste si přátelé nemysleli, že na Vás nemyslím - tak myslím. Jenže moje snaha nastolit aktuálně nějaký řád - včetně psaní - selhává. Tudíž buďme rádi, že jsem se vykopala k tomu nasadit brýle a zalehnout ke klávesnici.

Vím, že většinou píšu o tom, co mi přišlo do inboxu na serveru Ama, dneska si dáme výjimku. Protože nejen, že si s těma chlapama píšu, ale já se s nimi i občas sejdu.

Memoáry

Jeden můj kamarád - u kterého si stále nejsem jista, jakou přezdívku bych mu měla udělit, jelikož ta, co mě napadá jako první, je poněkud moc adresná a ta druhá - Poník - zní zase trochu perverzně - mě navedl na to, abych o těch svých eskapádách s muži, co jsem zažila, napsala trochu víc.

Jak mi jdou ta předsevzetí?

Využívám toho, že mám chuť psát - takže rovnou vychrlím i maličko hodnotící článek, ve kterém navážu na letošní první příspěvek.

Neschopenka

Zdravím Vás, přátelé.
Jo, zase mi to trvalo měsíc, než jsem si tady k tomu sedla a začala psát. A dokonce se nemůžu vymlouvat, že by v práci byl šrumec - už se nám to zase uklidnilo a krom velkého uklízení (protože přes Vánoce se to nějak nestíhalo) jsme zase zpět u našeho normálního režimu.

Ale jsem velká ostuda - neb jsem doma už týden (vlastně týden a něco, když započítám ty dva dny volna, co jsem měla před tím, než jsem si zašla k doktorce) a teprve dneska jsem se donutila k tomu si počítač položit na kolena a klávesnici na stehna - (jak jinak bych to tady mohla poskládat, to nevím).

Tramtadadá, je tu další rok...

... a já si jako obvykle nebudu dávat žádná předsevzetí. Protože jediné, co to má za výsledek je, že je člověk pak decentně zdeptán tím, že nic nezvládl. Což mě ale přivádí na myšlenku si sepsat seznam toho, co bych chtěla stihnout (a co vlastně vím, že stihnu, takže takové "co mě čeká a nemine").