Proč jsem nepsala?

Protože toho teď prostě bylo hodně.
Dělo se něco, co jsem vlastně ani sama chvílema nechápala.
A jelikož už konečně povolila stavidla, můžu to sem vypsat. Berte to jako otevřený dopis adresovaný jednomu člověku.


Když jsme si začali psát, byla jsem okouzlena.
Tvůj projev měl vtip, vzrušovalo mě si s Tebou psát. A zvlášť mě dostávalo, že máme stejné preference.
Na naší první schůzku jsem šla nervózní. A to se mi prostě často nestává. Bála jsem se, jestli se Ti budu líbit, jestli pro Tebe budu dost dobrá.
Když jsi mě políbil a cítila jsem, jak mě k sobě tiskneš, podlamovaly se mi kolena.
Před první večeří jsem strávila několik hodin přípravami. Nesla jsem si kvůli tomu i šaty do čistírny. Abych byla dokonalá. Dokonalá pro Tebe.
Naše první milování bylo nepopsatelné. Učil jsi mě se kontrolovat, ovládat všechno, co bylo ve mně. Uvolnit.

Chytil jsi mě pod krkem a řekl mi, že jsem Tvoje.
Tolik to pro mě znamenalo. Potřebuju, aby mě muž chtěl jen pro sebe, aby mě chtěl vlastnit.

Ráno jsi mě nechal ve svém bytě a odešel do práce.
Já se probrala, našla na stole snídani a vzkaz a odkládala svůj odchod, jak jen mohla. Stála jsem v obýváku, pod prsty cítila koberec s dlouhým chlupem, jedla nějaké ovoce a koukala z okna. Byla jsem neuvěřitelně šťastná.
Několik dalších dní jsem lítala. Chodil jsi za mnou denně do práce a bral si mě ve výtahu.
Pak jsme spolu měli strávit první víkend. Pečoval jsi o mě a Tvoje postel byla mým útočištěm.

Nasadil jsi mi obojek a já myslela, že svět je dokonalý.
Šli jsme se projít.
Viděla jsem na Tobě, jak jsi nesvůj z toho, jak na mě lidi koukají.
A pak jsi ode mě najednou odskočil na několik metrů.
Před námi stál Tvůj bratranec s rodinou.
Nechtěl jsi, aby nás spolu viděli.
Styděl jsi se za mě. Objevily se mraky nad Stromovkou a začal vát studený vítr.

Mluvila jsem o tom pak s tátou - protože já s ním o těhle věcech mluvit můžu a chci. Řekl mi, že se na Tebe mám vykašlat. Ale já v tomhle směru měla vždycky svou hlavu.

Když byla konvence, tak jsme si psali. A z Tebe vypadlo, že máš nějaké potíže. A tak nějak nenápadně jsi mi naznačil, že za Tvoje pálení můžu já. Mám přece tu pochybnout minulost. Cítila jsem se pošpiněná. Méněcenná.

Pak Tvá dcera našla nějaké hračky, které jsem při odchodu neuklidila. Ne, nevěděla jsem, že Ti dítě prostě jen tak leze do ložnice. Nevěděla jsem, že je mám uklízet - protože před tím jsem to nikdy nedělala a Tys mě o to nežádal.
Spílal jsi mi a chtěl jsi to mezi námi ukončit. Měla jsem Tě nechat.

Pamatuju si ten den, kdy jsem ležela doma v posteli a volala mi kamarádka. Kde že jsi prý byl o víkendu. No kde bys byl. S dcerou.
Tak mi řekla, ať se podívám na jedny stránky.
Sevřelo se mi srdce.
Já jsem se o Tobě nemohla nikde zmínit, aby jsi se mnou náhodou nebyl spojovaný. A ona klidně zveřejní fotku z výletu s Tebou. Což jsi jí schválil.
Dala jsem si s Tebou oběd a zeptala se, co mezi Vámi bylo.
Víš dobře, že jsem nikdy neměla problém s tím, abys spal s nějakou jinou. Nebyli jsme pár. Já jsem patřila Tobě, ne Ty mně.
Dušoval jsi se, že mezi Vámi k ničemu nedošlo.
Uvěřila jsem tomu, ačkoliv mě trhalo na kusy, že ona dostala něco, co já nikdy. Večer pod hvězdami s Tebou.

Pak jsi mi řekl, že to chceš mezi námi skočnit. Řekla jsem Ti, že Tě potřebuju. Že nejsem připravena o Tebe přijít.

O víkendu jsme šli na akci, na kterou jsem si strašně přála jít. Došli jsme k bráně v Jelením příkopu, která byla zavřená. Ale byla přímo stvořená pro to, aby se dala přelézt. Řekl jsi mi, že to můžeme obejít. A já se v tu chvíli zasekla. Už jsem nechtěla věci obcházet. A neřešit.
Lezla jsem první a viděla jsem, jak se Ti do toho nechce. Ale už si nemohl couvnout.

Večer jsme dorazili k Tobě domů, tys povlékl postel a něco řešil. Inu i já - protože mi na mobil přišla zpráva od neznámého muže. Pár kliků - a bylo mi jasné, že je to snoubenec té, se kterou jsi byl na tom nevinném výletě. Když jsi za mnou přišel, zkoušela jsem Tě naťuknout. Jak by mi ublížilo, kdybys mi lhal. Že bych to pochopila, kdybys mi to řekl, ale že lež je pro mě bolestivá.

Ráno jsem měla schůzku s jejím snoubencem.
Myslím, že v té kavárně si mě budou ještě pamatovat.
Tuším, že tam neměli moc žen, které by tam posnídalo několik dvojitých Zacap.
To, že jste spolu byli na výletě jsem věděla.
To, že jste se tam spolu milovali, mi tak nějak došlo, ačkoliv jsi to zapíral. Ale chtěla jsem Ti věřit.
To, že ona to podala svému milému jako znásilnění mě donutilo objednat dalšího panáka.
To, že jsi na ní použil moje hračky mi zvedlo žaludek.
To, že jsi tu postel povlékal kvůli tomu, že Ti zakrvácela povlečení, mě rozbrečelo.

Dala jsem si schůzku i ní.
Líčila mi detaily, ze kterých se mi svíralo celé tělo. Duše brečela a byla pálena zaživa.
A jako vrchol všeho mi pověděla, že jsi jí dal můj obojek. Něco, co pro mě bylo posvátné.

Když jsem si s Tebou pak dala schůzku, řekl jsi, že Tě to mrzí. Mě mrzí, že připálím oběd.
Nahlodal jsi moji důvěru v Tebe. Ale rozhodla jsem se bojovat.
Rozhodla se pro něj a ne pro Tebe. Trpěl jsi a já trpěla s Tebou. Snažila jsem se udělat všechno, abychom to zvládli.
Bojovala jsem s ním, řešila to s ní. Dělala jsem všechno, co jsem mohla, abych Tě ochránila.
Tys byl zdrcený.

Pak jsme začali zase fungovat, Já byla Tvoje a Tys byl můj Pán. Postupně jsem Ti začala věřit.
Skoro pokaždé jsi měl v rukou můj život, pravidelně jsem Ti sunula k nohám v mdlobách.

Jednou jsme spolu leželi v posteli a já se zmínila o jedné své známé. Z Tebe vypadlo, že je to Tvá bývala.
Byla jsem pak jak tanečnice v minovém poli. Nezmínit se jí o Tobě.
Poslouchala jsem Tvoje nářky na to, jak ona nechápe, že chceš být jenom kamarád.
Kolikrát jsem se Tě ptala, jestli s ní spíš? Snad stokrát.
Časem Ti došlo, že nenesu úplně snadno, že o ní mluvíš a tak jsi přestal.

Jednou jsme spolu stáli ve frontě na výstavu a já Ti říkala, jak moc mi záleží na tom, aby Tvoje postel byla jenom moje. Pohladil jsi mě po vlasech a řekl, že je to přeci jediná věc, kterou po Tobě chci, tak proč bys jí nedodržel.

Vzpomínám na tu chvíli, kdy jsme spolu byli v kině a já Ti říkala, jak by mi ublížilo, kdybys s ní spal. Protože jsem věděla, že bysis jí bral bez kondomu.
Od té chvíle, kdy jsi mě nenápadně nařkl z toho, že jsem Tě ohrozila, jsem na tohle byla vysazená. Tehdy jsi se nějak zarazil a byl jsi pak zamlklý když jsme jeli z kina.
Myslela jsem, že je to tím, že máš moc práce.

Pak jsem k ní jela pro nějaké věci.
Ptala jsem se Tě, co mám dělat, kdyby se mě na Tebe zeptala. Řekl jsi, že je to Ti to jedno.
Teď jsem ráda, že k tomu nedošlo. Zeptala se mě na Tebe až o několik dní později.
Já se Tě ptala, jestli jí to mohu říci. Brala jsem na Tebe ohledy, nechtěl jsem udělat nic, co by Ti ubližilo.
Zase jsi řekl, že je to na mně.
Nevím, co ve mně mi zavelelo se Tě znovu zeptat, jestli s ní spíš.
Konečně jsi se přiznal.
A pak i k tomu, že ji šukáš jen tak.
Vyběhla jsem z metra řvala na celý Václavák.

Jela jsem k Tobě, s lahví vína v sobě, zvrtla jsem si kotník. Utěšoval jsi mě, že to bylo jenom párkrát.
Už mě pak nepřekvapilo, když jsem zjistila, že to bylo pravidelně. Jednou týdně, jako se mnou.
To, když mi řekla, že sis jí bral i ve své posteli mě rozbrečelo tak, že se mi chvělo celé tělo.

Zradil si mě. Ublížil mi.
Věřila jsem a byla k Tobě upřímná. Ale jenom já k Tobě.
Přes to všechno jsem se s Tebou občas vídala. Slavila jsem s Tebou svoje narozeniny a na ty chvíle, vyjímečné, kdy jsi mě objal a tiskl, jsem byla v bezpečí.

Teď jsi poznal jinou.
Už u Tebe nesmím spát.
Protože "nechceš ohrozit začínající vztah".

Ona Ti za to stojí.
Já, která jsem přečkala věci, které by jiná neustála jsem za to nestála.
Napsal jsi mi "taky bysis to zasloužila". Kdy? Kdybys mě miloval?
To musíš člověka milovat, abys k němu měl elementární úctu a respekt?
To musíš člověka milovat, abys neohrožoval jeho zdraví?

Zničil jsi mou důvěru v muže.

Mám u Tebe ještě svůj nový obojek. Ten, který jsi mi pořizoval, aby na výstavě bylo vidět, že jsem Tvoje.
Nesnesu pomyšlení, že bys ho nasadil nějaké jiné.
Ovšem: věřím Ti v tom, že jsi to už neudělal?
Věřím Ti ještě vůbec něco?