Jak jsem pekla buchtu bezlepkovku

Už si opravdu přijdu jak v povídce „grafoman zasahuje“. Ale co, trochu jsem se rozhodla, že alespoň trumfneme loňskej rok – jo, tímhle příspěvkem se dostávám na počet postů v roce 2011 – a popravdě, povězte mi, jestli Vám vůbec to moje psaní chybělo? Hm? (Ano, chci číst něco ve smyslu „Tvé řádky nám chyběly, po nocích jsme nespali a stýskalo se nám“).

A o čem bude tohle? Zkoušeli jste někdy péct z pohankové mouky?

Romantička?

Nedávno proběhnuvší diskuze na knife.cz mě donutila sednout po dlouhé odmlce ke klávecnici a něco sesmolit.

Ano, vím, že tentokráte má promlka dosáhla vskutku rekordního času, nicméně: nenudila jsem se a něco z toho bude objasněno možná i v tomto článku.
Nehodlám se asi vyjadřovat přímo k jednotlivým postům, které v diskuzi padli, oni dotyční budou moc dobře vědět, o kom píšu a ostatní, jenž neznají prostřední knifu, budou mít alespoň šanci něco pochopit.
Strhla se tu diskuze kvůli ženě – a nebyla jsem jí já. Jistě – kvůli čemu jinému se také můžou muži hádat, než kvůli ženě? (Ano, kvůli politice, koníčkům, ale mám dojem, že baby budou poměrně častým tématem. Stejně tak jako muži v rozhovorech žen.)  A jakkoliv s danou ženou nesouhlasím – na jednu věc to upozornilo a ta se dotýká přímo i mne. A proto o tom vlastně hodlám psát.