pátek 28. června 2013

Balení je věda

A ať mi nikdo netvrdí, že je to jinak.

Už jsem to tuším psala. Vždycky jsem se stěhovala docela na rychlo (a uznávám, ne vždy to bylo zrovna elegantní a čestné, ale vždy k tomu byly pádné důvody. Od cvrčků běhajících v pokoji, babičkou pana domácího za zdí, která výborně slyšela a k tomu se dost bála o svého vnoučka a tím pádem neustále narušovala můj klid dotazy, jestli nevím, kde je, či jestli bych mu nemohla zavolat, přes nesvítící světlo na záchodě (a nebylo to jenom žárovkou), nebo třeba pračkou, která prala jen ve studené vodě, dechberoucími  vzkazy na ledničce (protože jednat osobně je pro sraby) a neustálé návštěvy v pokoji, když jsem ale, kupodivu, nebyla doma).

čtvrtek 27. června 2013

Kora versus Biolit

V předchozím článku jsem naznačila, že Kora dospěla k přesvědčení, že se nudím.
Tak se rozhodla mi to zpestřit.

Abych Vám dala všechny informace - po povodních se nám v domě (nejen v mém pokoji, jak jsem si myslela na začátku) začali objevovat mravenci. Ze začátku jsem je docela dobře zvládala řešit pomoci primitivního plamenometu - přeci jen: k čemu je mi zrovna teď lak na vlasy? A se zapalovačem funguje víc, než dobře.
Ale pak se situace začala zhoršovat a tak jsem se před odjezdem do Masečína rozhodla nasadit chemii. Přeci jen - bylo jasno, že doma nebudu pár dní a tak alespoň přijdu k hotovému výsledku.
Po návratu jsem mohla slavit. Nebyl tu ani jeden. A jak zmizeli z očí mravenci, zmizela z paměti i nástraha na ně.
Bohužel jen mně.

Stýskalo se Vám?

Já tedy pevně doufám, že ano.
Přiznávám, trochu jsem se odmlčela. Už mi i přišlo pár zpráv, kde se flákám s novým článkem. Ale ono toho v poslední době bylo tolik, že jsem na psaní neměla čas ani náladu. Ale teď mi tu hučí pračka a jediné, co momentálně už můžu dělat, je čekat, až dopere.

čtvrtek 13. června 2013

Lak

Někdy si říkám, že by mě zajímalo, z čeho všeho se mi povede udělat článek na blog. Jsou to chvíle, kdy mi v hlavě běží asi tak milion jeden nápad, námět. A já si říkám, že to všechno půjde.
Pak se najde volná chvíle, kdy se můžu pustit do psaní a najednou – puff… Nápady nikde. A já pak sedím, do očí se mi vypaluje bělost stránky ve Wordu a nevím. Nic mě nenapadá (je to ale asi lepší varianta, než když se do toho psaní pustím tak nějak „z donucení“. To jsou pak věci, které v potu tváře dopíšu, setřu pot z čela, mrknu na to a… A je to hnus. Smazat. A ideálně tak, aby to nikdy – NIKDY – nikdo nenašel.

A o čem se mi chtělo původně psát dneska?

pondělí 3. června 2013

Knifest

Jak jste si asi všimli, přátelé, mám trochu něco společného s Knifestem. Letos se nám to pomalu začíná blížit a já začínám pomalu připravovat.

Kupodivu zatím nemám seznam - jo, asi už víte, že jsem posedlá jejich tvořením. Kdykoliv kamkoliv jedu, dělám si klidně i několik dní dopředu seznam toho, co budu potřebovat. Do Masečína ale nejedu poprvé a za minulé ročníky jsem zjistila, že co nemám, nepotřebuju. Důležité jsou akorát čisté kalhotky, nabíječka na mobil. Zbytek se dá zařídit.

neděle 2. června 2013

Prší prší jen se leje...

... jak pojedeme zejtra do práce?
Jo, uznávám, tohle není ani oslí můstek. A ještě k tomu se mi to nerýmuje.

Nicméně je to asi tak nejjednodušší specifikace toho, jak moc mě zajímají povodně. U svých nejbližších jsem se informovala o tom, jak na tom jsou. Jediný, kdo by - čistě teoreticky - mohl plavat, je Liška. Takže mám pro jistotu zaplej zvuk, abych v případě, že bude v práci a něco se dělo, chytla taxíka a jela pro holokočku.

Ale jinak?