Já tedy pevně doufám, že ano.
Přiznávám, trochu jsem se odmlčela. Už mi i přišlo pár zpráv, kde se flákám s novým článkem. Ale ono toho v poslední době bylo tolik, že jsem na psaní neměla čas ani náladu. Ale teď mi tu hučí pračka a jediné, co momentálně už můžu dělat, je čekat, až dopere.
Co se teda vlastně všechno dělo?
Především byl Knifest. A to znamenalo spoustu příprav - tedy ne, že bych byla oficiální organizátor, ale znáte mě. Musím si dělat seznamy. Takže jsem měla jeden papír na to, co musím zabalit, další na to, co musím koupit, jiný na to, co bude potřebovat pes.. No, připadala jsem si, jako kdybych se rozhodla trumfnout Jiráska a jeho Temno.
Krom toho byla i nějaká ta organizační schůzka, pár dnů dovolené.
Abych Vás nezdržovala, jen tak na okraj - Knifest byl úžasný, dost jsem si tam odpočinula - vlastně nejvíc za posledních několik měsíců. Poznala jsem pár nových lidí, s některými jsem po dlouhé době našla společnou řeč (a bohužel jsem se díky tomu i dověděla, jak se dá použít rulička od toaletního papíru a králičí kožka. Na druhou stranu k tomu byl několikrát Míša, tak se to srovnalo).
Nejvíc mě možná překvapil Hloh jr.
Nevím, jestli jste si toho všimli, moji drazí přátelé, ale děti v dnešní době mluví... Mluví hůř než já v nejsprostějším období. A kdo ho zažil, ten si pamatuje, že by se kdejaký dlaždič styděl. Ale tenhle "prcek" - mluví spisovně. A krásně. Když jsem se odebrala spát ven (neděle ráno, vevnitř hrály Rammstein víc, než jsem byla s to ustát), tak se mi u toho, jak se bavil s taťkou, krásně usínalo. Pokud jsou ještě takovéto děti, tak máme naději.
Knifest jako takový ale asi rozeberu zvlášť.
K tomu mi Kora trochu přidělala pár vrásek na čele. Však víte, jaký je ona talent. Tentokrát se popasovala s nástrahou na mravence. I to je na další článek.
Ale co je asi nejpodstatnější - budu se stěhovat. A to za necelých 48 hodin. Tradááá! Mám strašnou radost. Tati, pokud tohle čteš - neřekla jsem Ti to kvůli tomu, že jsem Tě chtěla překvapit. Pořád to nebylo jisté, jestli to klapne... No a klaplo to.
Takže mě čeká bydlení - jen já a Kora. Už za sebou máme nálet na IKEA. V pokoji je hromada krabic, vyhodila jsem už několik pytlů s odpadem (vzala jsem to z gruntu a to, co jsem stěhovala x krát, aniž bych to pak použila, jsem prostě poslala dál). Ech... No, nejtěžší je asi plastovej kontejner s kosmetikou. Sakra kde já jsem to nabrala? Já, která jsem v podstatě s to vystačit se sprchovým gelem, něčím na zuby a... A vodou?
Teď bych mohla zásobit tábor Šamponů a Šamponek.
(tak reklamní pauza přátelé, volám s tatínkem :) )
Víte, vždycky, když jsem se stěhovala, tak jsem se stěhovala nějak narychlo. Tak jsem prostě zabalila všechno, co jsem měla a hurá na jiné místo. Teď mám docela dost času, tak balím v klidu (ne teda nějak extra organizovaně). A zjišťuju, kolik mám hovadin. Které nepotřebuju. Vím, že je s sebou beru už několik stěhování, ale vlastně to nemá důvod. Tak uklízím. Už jsem vyhodila čtyři 120l pytle - a ono to prostě nemá konec.
Na druhou stranu vidím, že díky tomu budu mnohem míň vybalovat (nebude totiž pomalu co).
Jo, hlavu mi to zabírá docela solidně, pokusím se dneska vyplodit ještě něco - ale jen abyste věděli, že na Vás myslím...
Žádné komentáře:
Okomentovat