Jak jsem byla balena na krupicovou kaši

Tuhle historku znají všichni moji kamarádi. Teda mám alespoň ten dojem. No, každopádně všichni, kteří se se mnou setkali.

V dobách dávno minulých, kdy jsem například ještě neměla zkušenosti s muži (ano, vím, někteří tomu nechtějí věřit, ale i tato doba existovala), jsem oxidovala na líbímseti.


A koukala jsem po lidech, resp. po chlapech (jenom jsem koukala, bylo mi v té době čerstvých patnáct), ozval se mi jeden velice sympatický a velice potetovaný človíček z Prahy. Teda možná jsem já začala otravovat jeho, tenhle detail jaksi už v mých vzpomínkách zapadal prachem (a nebo tu část, kde jsem ji měla uloženou, sežral už brouk mozkodlabák, můžete si směle vybrat). Tak jsme si psali, poslal mi odkaz na stránky jeho kapely (no, udělala jsem asi půlminutové čum a zavřela okno, nějak mi to nepřišlo zajímavé) a v průběhu konverzace jsme se dostali na krupicovou kaši, konkrétně na to, jak jí udělat bez žmolků (jsem jí v tý době docela dost často vařila napůl nevlastnímu bráchovi, ale skoro vždycky mi z toho vylezl nechutnej beton a ještě k tomu žmolkovatej) a tehdy mi napsal, že mi prozradí, jak na to, ale tak leda někdy v Praze u piva... Pak to mezi námi nějak vyšumělo (do dneška mám dojem, že se do toho vložil jeden můj ex, ale je to čistě jenom spekulace. Tehdy to ale byl současný přítel, nebo něco na ten způsob).

Za nějakej rok a něco, když už jsem se suverénně pohybovala na regionální hudební scéně, se u nás v Sokolově měl konat velký festival (rozuměj: velký v Sokolovském měřítku znamenalo - pokud se dobře pamatuju - devět kapel). Tak jsem na netu brouzdala a hledala, co je co, poslouchala. Otevřu jedny domovské stránky - přišlo mi, že jsem je někde viděla, ale nevěnovala jsem tomu pozornost - poslechla free mp3, který tam měli a rozhodla se objednat CD - našla jsem si tam kontakt na bubeníka a jala se vyjednávat... Nakonec mi říkal modroočko a CD jsem měla slíbený za symbolickou cenu.

A stále netuše zradu jsem vyrazila na akci. A - HA! - hádejte, kdo byl basákem kapely? Ano, moudrému člověku to jistě došlo, byl to ten člověk s krupičkou. Tehdy jsem ale nebyla tak vorachlá držka, jako teď, tak jsem se ho neodvážila oslovit. Ale jelikož kluci u nás hrajou docela dost často, tak jednou za půl roku (i když teď jsou ve skluzu), odhodlala jsem se a promluvila jsem s tím oním basákem... A konečně se dozvěděla, jak se dělá krupička bez hrudek. Ale recept neprozradím, je to tajemství jeho maminky :D
A je fakt, že do dneška, když mě vidí, dostanu polibek na přivítanou. Jen mám pak strach jít na záchod, aby mě to hejno mokrejch kalhotek, co stojí většinou pod pódiem, nezbilo :)

Tak mě napadá, že bych měla mít někde v počítači ještě jeho spermiogram. Ale to je tak trochu odbočka :)