Aneb když máte malýho a trošku blbounkovitýho psa :)
Hned na začátek říkám, neberte si z našeho chovu psa příklad.
Inu, v neděli takhle poklidně sedíme, já jsem už uvažovala nad tím, jak půjdu vytřít chodbu a poletím na nákup... Majda mi vytáhla ven, tak jsme se vyvenčily, chlupáč pak zalezl do pelechu - při cestě to vzal přes misku s vodou (tento drobný detail zdůrazňuji, za chvíli pochopíte proč, pokud se tak již nestalo z nadpisu). Pak šla do obejváku a začala se motam strejdovi pod kolenama. Najednou se ozvalo knííííííík... A strašnej, šílenej jekot. Chuděrka moje běhala a plakala... No abych Vás nenapínala, dostala trošku ránu, od prodlužky. V první chvíli jsme si mysleli, že se jenom lekla, ale pak začala trhat nožičkou. Tak jsme zavolali veterinářce do Sokolova, která má i pohotovost a vyrazili jsme.
Ačkoliv Majdaléna v bytě řvala jako pominutá, venku byla v pohodě. Stejně tak i v autě, nožka jí sem tam ještě cukla, ale zklidnila se.
Veterinářka byla super (Majdaléna chytla kousavou a pokoušela se jí udělat dírku do prstu), Majčí dala injekci... Tedy dvě (novej jekot, tentokrát o tři tóny výš). Transport domu taky v klidu, doma lehká cukačka, pak zalezla k babičce do postele a já šla konečně na chodbu... Omyla jsem strejdovi auto (no jo, vím, hodně blbě. Hadrem na podlahu a tou vodou, ale poškrábaný to snad nejni... Nebo ne moc). Příjdu domu, jdu se podívat na psa... A ten na mě vesele brumlá a vrtí ocasem v náznaku, ať ho vezmu ven. A? Mno? Byla v pohodě...
Takže ponaučení je, sušit psovi tlapky :D Protože prodlužku bysme museli přikurtovat ke stropu...
Žádné komentáře:
Okomentovat