Amatéři VIII - věk hraje roli

Aneb když dva dělají totéž, není to vždy totéž.

Abyste si přátelé nemysleli, že na Vás nemyslím - tak myslím. Jenže moje snaha nastolit aktuálně nějaký řád - včetně psaní - selhává. Tudíž buďme rádi, že jsem se vykopala k tomu nasadit brýle a zalehnout ke klávesnici.

Vím, že většinou píšu o tom, co mi přišlo do inboxu na serveru Ama, dneska si dáme výjimku. Protože nejen, že si s těma chlapama píšu, ale já se s nimi i občas sejdu.
Nu a na dnešek jsem si připravila takovou "srovnávačku".

Obě schůzky měly v podstatě stejný výchozí bod. Neerotický inzerát na mém oblíbeném webu, kdy jsem hledala doprovod na cestě za kulturou.

První bylo divadlo, kdy jsem dostala lístky od - no, zatím to tady nebudu rozebírat od koho, nemám povolení, takže řekněme, že od známé. V inzerátu jsem to jasně dala najevo, s tím, že očekávám pozvání na kafe (adekvátní by byla večeře, ale to jsem čekala, že někdo nabídne).
Ano, zase mi přišlo pár nabídek typu "nechceš si za*ukat" atd., kupodivu žádný ornitologický obrázek. Ale jinak jsem si tak nějak nevěděla, koho vybrat. Chtěla jsem s sebou někoho, kdo bude reprezentativní a ne zcela blbej, navíc jsem měla dost časový pres - inzerát jsem dávala necelých 24hodin předem.
Nakonec výběr padl na Jehňátko. Mladej kluk - ale to jsem zjistila až kdy jsem se podívala na jeho profil, protože podle toho, co psal, se jevil starší. Inu, rozhodla jsem odhodit předsudky, které ve mně vznikly při mém posledním rande s mladším mužem (až se konečně vzpamatuju z toho zážitku, tak se s Vámi o něj podělím, ale je to víc jak rok a já stále nevím, jestli to není už za tou hranou, kam si chci širý svět pustit) a dohodla jsem se sním kdy a kde.
Jehňátko přišlo načas.- kupodivu - a dokonce znal i takové ty blbosti, že dámě se pomáhá s kabátem. Do sálu se šlo kolem baru, u kterého jsme chvilku postávali. Nebudu zastírat, že bych si bývala ráda dala něco k pití, ale nemůžu předpokládat, že by Jehně bylo telepat, takže jsme se nahrnuli do sálu, já jsem vybrala, kam si sedneme, on se při představení o nic nepokusil, tak jsem mu do toho občas alespoň něco kecla, protože kdybych u toho chtěla držet hubu, tak jsem mohla jít sama.
(Kdyby to někoho zajímalo, byli jsme v La Fabrice na moderním cirkusu v podání "La Putika, konkrétně představení Play - mě osobně to nenadchlo tolik, kolik mohlo, ale na něco jiného z jejich produkce zajdu, dost mě zaujala Slapstick Sonata. Mělo to ale jeden hodně pozitivní aspekt - opravdu koukatelní namakaní muži, takže když už nic, tak jsem si alespoň slintla.)
Vyšli jsme z divadla a já jsem nabrala směr hospoda, protože kafe je sice pěknej záměr, ale přeci jen ve večerních hodinách v Holešovicích je to pivo tak nějak příhodnější. A dostupnější.
Inu, u stolu se mi Jehňátko konečně rozpovídalo. A bylo takové... Prostě vyplašené. Ucucávalo si svoje pivo (já jsem necucala, já měla žízeň). Nicméně Jehně nebylo rebel, takže se poslušně nahlásilo, kdy přijde domů (a druhý den vstávalo do školy, nebo do práce, už si nejsem jista), takže žádná party hard do rána.
Inu, přišel číšník s dotazem, jak si přejeme platit, jestli hotově, nebo kartou.
A Jehně zatuhlo.
Já se usmívala jak měsíček na hnoji.
Jehně: "No... E..... Já hotově."
V tu chvíli mi proběhlo hlavou: Ty hotově. No jak chceš.
Usmála jsem se na číšníka ještě víc - protože na rozdíl od mého doprovodu nebyl zcela marný a dobře se chytal na všechny moje blbý kecy, které jsem s ním stihla prohodit - a sdělila mu, že já kartou.
Když za chvíli dotančil i s účtem a dotazem, jak to teda rozdělíme, nedala jsem už mláďátku žádnou šanci a celý jsem to zaplácla já.
"Ber to jako takovou malou výchovnou facku, ano?"
Jelikož netušil, co tím myslím, tak jsem ho nechala se podívat na ten inzerát, decentně zrudnout a koktat, že "jsi byla moc rychlá a já nestihl reagovat".
Buď ve snaze to zachránit nebo v záchvěvu gentlemanství mě pak doprovodil domů - potřásla jsem mu rukou a bez polibku na dobrou noc za sebou zabouchla dveře od domu.

Druhé rande vzniklo taky dost narychlo. Chtěla jsem jít do kina na Ghoula. Ale rozhodně ne sama, protože někdo mi tvrdil, že se u toho bál. Kdo mě znáte, tak víte, jak mám ráda horory, tak jsem si raději chtěla vzít nějakou mužnou náruč s sebou.
Ohlas byl tentokrát kupodivu větší - asi je kino přijatelnější než divadlo.
Tentokrát jsem rovnou mazala všechny mladší ročníky. Volba padla na jednoho rozvedeného muže, o šestnáct let staršího, než jsem já.
Psaní s ním bylo uvolňující a dost mě bavilo.
Dorazil mi galantní gentleman v padnoucím oblečení a s veselou komunikativní náladou. První jsme šli pro lístky - platil - a pak na čaj.
Když jsme dosedli, tak jsme se docela otevřeně začali bavit o vztazích, koníčcích a já jsem se mu zmínila právě o svém předchozím rande (v souvislosti s tím, že on snad ještě žádnou schůzku takhle neměl) a o tom, že prostě očekávám od muže, že mě pozve.
Jasně, měla jsem taky období, kdy jsem si za sebe rozhodně platila já, ale věkem jsem nějak dospěla k tomu, že pokud nestojím chlapovi za investici do jedné večeře a nějaké kulturní události, tak je to pro mě prostě mínusový bod. Abyste mě nechápali špatně, já nechci chlapa, který mě bude držet ve zlaté kleci a bude mi poskytovat kapitál na všechny moje výdaje - někde jsem tu určitě už rozepisovala, jaký systém mi vyhovuje.
Film ušel - v podstatě jsem ho prokecali a společensky přijatelně se k sobě tulili, po promítání byla vyslovena i možnost pokračování a moje zamítnutí nebylo důvodem k uraženosti, ale k bezpečnému doprovodu alespoň na metro, SMS dotaz, jestli jsem dorazila.
V podstatě ideální rande - až na ten detail, že tam nepřeskočila pomyslná jiskra.

Čím jsem starší, tím víc ocením, když to první rande neskončí sexem - je možnost se těšit na pokračování, já si prostě můžu alespoň chvíli myslet, že nejde jen o ten sex (a ti, co mě znají, ví, že nemyslím jenom o pohled muže).

Já prostě ty starší chlapy mám ráda. Občas ví, co chtějí, kam by se chtěli v budoucnu nasměrovat, mají nějaké zázemí (překlad: nebydlí s rodiči a ideálně ani se spolubydlícími (protože pokud si někdo do tohodle věku není s to pořídit samostatné bydlení, ať už se bavíme o podnájmu nebo rovnou hypotéce, tak je prostě něco hodně špatně)), styl... A hlavně zkušenosti. Ví, co na ženskou platí. Ačkoliv jsem ještě nedospěla do stádia těch tanečků "nemůžeš mi zavolat dřív než tehdy a tehdy a budu se Ti dělat vzácnější tím, že nebudu reagovat", tak ty "budu Ti lichotit jak jsi skvělá a dokonalá" začínám milovat.