Nepíšu, no...

... vím o tom.

Nicméně - s ohledem na to, co se na mě chystá, to vypadá, že Vás zase brzo začnu oblažovat svou přítomností.


A co že se to děje?

S Romantikem jsem se dostala do stádia, kdy jsem ho bláznivě milovala a on mě ne. Chvíli jsem trpěla a pak jsem se rozhodla to nějak rozseknout.
Zrovna v tu chvíli se objevil i někdo jiný - dost dlouho mi trvalo mu vymyslet nějakou přezdívku, která by nijak nenavazovala na jeho koníčky nebo práci, protože to je někdo, koho bych zatím velice nerada proflákla (ne, není ženatý a nemá ani partnerku). Jelikož múzy se na mě v tomhle směru momentálně vyflákly, tak vítej na blogu, Současný Uživateli.

Po určitém váhání jsem Romantikovi řekla, co se děje. A on to nějakým záhadným způsobem respektuje, občas si píšeme, můžu se mu virtuálně vybrečet na rameni, když mě Uživatel něčím trápí - protože kdo mě zná, tak ví, že já jsem prostě ten typ, co celou dobu, kdy s někým je (ať už je to partnerský, milenecký a nebo - jak je to v tomhle případě - i trochu jiný vztah), čeká, že se to posere.
Nevím, jestli si zase někdy dokážu jen tak užívat toho, co se děje.

Byla výstava v Brně - kam se mi ve finále nechtělo, protože to zrovna s Uživatelem bylo nějaké nahnuté a já bych nejraději někam zalezla a brečela. Rozhodně se mi nechtělo sedět na výstavě a dělat, že jsem v pohodě a na všechny kolem se jen tak usmívat. Nicméně jsem to slíbila jednomu ze svých nejbližších, takže jsem prostě jela.

Mimochodem - myslí si někdo z Vás, že jsem už dostala něco ze zakázek, které mám objednané mnohdy i víc jak rok? Ne. Prostě ne. A na maily, kdy jsem to teď urgovala, všichni serou.
Což mě přivádí i k jednomu z důvodů, proč jsem nejela na Lipovou (taková slezina magorů od nožů, kdy se celý víkend něco dělá (někdy i něco jiného, než kalí)). Jsem tím vším tak nějak částečně otrávená, dokonce jsem v pokušení na akce od nožů přestat na nějakou dobu jezdit. Nepřipadá mi, že bych tam byla potřebná, přijde mi, že jsem se lidem snažila vyjít vstříc častěji, než oni mě. Je mi z toho smutno, štve mě to. A nejjednodušší, co s tím můžu udělat, je prostě se s těmito lidmi přestat stýkat.
Samozřejmě se to netýká všech - jsou to výjimky, které moc ráda kdykoliv uvidím.

Kočka žije (už nemáme doma přes dva měsíce blechy, hurá!), pes taky.

A já, krom tohodle stručného výtahu, přichystám i další články. Snad.

(Protože kdo mě zná, tak ví, že rozhodování kolem Romantika nebylo jednoduché a rozhodně ne záležitostí jednoho nebo dvou dnů, Uživatel mi taky dává dost zabrat - takže i proto jsem mlčela.

Jo a jen tak mimo mísu - je to zrovna v těhle dnech šest let, co jsem byla poprvé s Ním. Stýská se mi. Ne po něm jako člověku, ale po pocitech, které jsem zažívala. Po květinách. Po vědomí, že když jsme spolu, tak neexistuje nic důležitějšího. Po vlastním světě, který jsme spolu měli.)