Miau!

Aneb když máte v domácnosti kočku, zjistíte, že věci můžou být i tak trochu jinak.



Já jsem kočku vlastně nikdy nechtěla. Dost jasně jsem si pamatovala kocoura, kterého mi máma pořídila, když mi bylo dvanáct. Ze kterého se časem (hlavně díky invencím jejího partnera) stal neurotik, který si mimo jiné neustále vydrbával kus chlupů.
V době, kdy jsme usoudili, že se u nás kočičák trápí, jsme ho odstěhovali na Slovensko a stal se z něj zdatnej myšilov.
Pak jsem se odstěhovala do Prahy a do mého života vstoupila Kora. Na psa jsem byla zvyklá a měla jsem k němu i nějakou průpravu, takže co by ne.
Pravda, když jsem se rozhodla, že se mnou zůstane, netušila jsem, že si pořizuju Demolition Mana kříženýho s Barbarem Conanem. V době, kdy jsem všechen svůj majetek měla nastěhovaný v komoře a kdykoliv jsem odcházela z bytu, tak jsem opírala matraci o zeď a psa zamykala, jsem si nebyla jistá správností rozhodnutí (opírání matrace o zeď bylo z důvodů praktických, ona to vlatně byla pro Korejše dost velká savá podložka a dveře si umí otevírat - prostě je hopík, co dost dlouho vydrží skákat). Ba co víc, uvažovala jsem, jak by mi tak slušela béžovorezavá čepička a zda-li bych našla někoho, kdo by mi rovnou i vypreparoval lebku.
Nicméně sžily jsme se.

A po nějaké době na Nyxu známá inzerovala kočku.
Sympatie z mojí strany tam byly okamžitě. Kočka měla dlouhé chlupy, sice mourka (černota by byla lepší), ale trochu šilhající a drobounká.
Fakt jsem v první chvíli věřila, že se na ní jedu jenom podívat.
Jenže pak ve mně začalo hlodat on jí chudáka nikdo nechce, protože trochu chraptí. Vždyť bych to přece zvládla, kolik může měsíčně stát taková kočka? (Pokud by to někoho z Vás zajímalo, náklady jsou kolem 500,- při krmení normálníma granulema (a ne, whiskas nejsou normální granule) plus nutné veterinární výdaje, které u Ley byly zatím v podstatě nula). Přece si zaslouží domov. A Kora alespoň nebude doma sama!
Mno.
Už ta jízda do Prahy (ano, samozřejmě že jsem si nevybrala kočku z útulku v Praze, to by bylo moc jednoduché) mi mohla napovědět, že to ne vždy bude jednoduché.
Pro Ty z Vás, co si pro svou první kočku teprve někdy pojedete: nepoužívejte na první cestu látkovou přepravku. Zvlášť když nevíte, co kočka bude za jízdy dělat. Látková přepravka má totiž nevýhodu: saje tekutiny.
Ty tekutiny ale zase klidně přepustí dál, zvláště, když ji máte na klíně, abystě čičáka mohli hladit.
Kočičí moč, zvláště v létě, začne smrdět ukrutně rychle.
Zde malé doporučení k případnému řešení situace: až - poněkud smrdící - nastoupíte do MHD, doporučuji bleskurychle vytipovat nějakého důchodce a stoupnout si kousek od něj. Za chvíli se začít tvářit znechuceně a pokukovat po něm.
Ano, je to hnusné, ale zároveň docela funkční (doporučuje deset počůranejch Isch z deseti).

Sžívání proběhlo docela dobře - zvláště proto, že jsem v té době bydlela v garsonce, kde bylo patro na spaní, do kterého se pes neuměl dostat, takže Lea bydlela nahoře a Korejš se mnou dole.
Nikdy se asi nestane, že by spolu holky spaly na jedné hromadě, ale rozhodně nemají tendenci se vraždit. Což považuju za dostatečný úspěch.
Dovolím si Vám přinést pár poznatků, které se "kočkoamatérovi" možná budou hodit.

Kočka dovede sežrat větší objem syrových jater, než jaká je je její váha. Tyto ale dlouho neudrží.
Na skvrny od jater na povlečení je nejlepší žlučové mýdlo.
Kočka dělá spoustu věcí jen tak. Nebo proto, aby Vás rozhodila. Pokud třeba věříte na duchy, nepochybujte o tom, že kočka jen tak pro radost začne "něco sledovat" - v místnosti nebude poletovat ale ani octomilka. Můžete si být jisti, že Vás tím dokáže rozhodit. Ve chvíli, kdy se začnete dokonale nervovat a předcházet po bytě, kočka usne spánkem spravedlivých.
Je jedno, kolik malých balení granulí koupíte "na zkoušku", abyste se ujistili, že tyhle bude kočka opravdu žrát. Ve chvíli, kdy pořídíte více jak kilogramové balení, kočka raději zdechne hlady, než aby pozřela jednu granuli.
Pokud pořídíte otevřený záchod, připravte se na stelivo všude. Hlavně v posteli.
Když pořídíte uzavřený - zjistíte, že výsledek se zase moc neliší.
Člověk se časem naučí usnout i na kusech bentonitového steliva.
Je jedno, jak často budete kočku vyčesávat. Vždy Vám zvládne byt zaplnit chuchvalcema chlupů.
Nejlepší pelech je čerstvě vyprané prádlo.
Čerstvě vyprané prádlo s vrstvou chlupů nevypadá moc vypraně.
Kočka dokáže z bytu zmizet na libovoně dlouhou dobu, nereagovat na Vaše volání, šustění se žrádlem. Ve chvíli, kdy prohledáte celý byt a začnete tisknout letáčky s prosbou o pomoc, se kočka zhmotní uprostřed bytu.
Je moc roztomilé, když Vám kočička leží na klíně a přede. Rozdíl mezi ležící a předoucí kočkou a kočkou prchající kamkoliv (důvod není potřeba) je přibližně jedna pikosekunda. Spouštěč je v podstatě nejasný, ale k startovacímu setu kočky patří drápy. Ty jsou použity vždy. Dost jasně - vždyť jsou to tretry.
Je jedno, na které straně zavřených dveří kočka je. Vždy potřebuje na tu druhou.
Kočku si hladíte/hrajete si s ní, když ONA CHCE. Jinak zjistíte, že její tretry jsou poměrně výkonná zbraň.

To je jen takové uživatelské minimum, ono toho je nepopsatelně více - ale když bych Vám sem dala vše, tak už by si nikdo z Vás kočičku nepořídil.
Jenže přes všechny ty mínusy - ona ta hromada chlupů umí příst (super zvuk) a je prostě fajn.