Ideální muž

Už jsem asi dostala vynadáno od dostatečného množství lidí na to, aby mě to donutilo zase něco napsat.
Moc ráda bych zase vyšvihla nějaký alespoň trochu vtipný příspěvek, ale…

… Ti z Vás, co jsou se mnou v kontaktu, tak nějak vědí, co se stalo/děje.

Pro tu širší veřejnost: někoho jsem potkala.
Byl to „Muž“.
Dokonalý skoro po všech rovinách.
Ta, v které to ale trochu selhalo, byla vzájemná upřímnost.
Dostala jsem zase solidní pumelici mezi světla. Ale vzpamatovávám se.

Na jaře mi kamarádka vykládala karty. A vyšlo mi v nich, že v blízké době potkám muže, který mi pomůže si ujasnit, co od chlapa vlastně očekávám.
A to teda pomohlo.

Dávám dohromady požadavky na ideálního chlapa. A vlastně nevidím důvod, proč bych se s Vámi o ně neměla podělit.

Rozhodně jo:
- Inteligentnější než já. Chlapa, kterej na tom není přibližně tak jako já, bych měla problém dlouhodobě respektovat. A když v tomhle bude mít navrch, tak to bude plus.
- Podobná sociální vrstva. Abychom se tak nějak měli o čem bavit a nekoukali jsme na sebe jak na zjevení z jinýho vesmíru.
- Smysl pro humor. A ideálně pro ten brutální, kterej mám já.
- Tolerance. Nemusí to bejt sluníčkovej multikulturalista, to nejsem ani já a vlastně nikdy nebudu, ale nechci, aby mu vadilo všechno a všichni.
- Sex. Nemůžu mít vedle sebe chlapa, kterýmu to stačí jednou za měsíc. Chci chlapa, kterej to bude chtít denně, když to půjde, kterej bude s to za mnou přijet do práce (nebo mi zavolat, abych za ním jela) a ošukat mě třeba na záchodcích. Protože mě bude chtít.
- Aby se za mě nestyděl. Aby mu nevadilo mě chytit za ruku a postavit se vedle mě před svejma kamarádama. Stejně tak tohle nabízím.
- Gentleman. Pomáhat mi do kabátu, držet mi dveře, přisunout mi židli. Ne bezpodmínečně a vždycky, ale dělat to občas. Všímám si, vážím si.
- Majetnickej. Aby mě chtěl jenom pro sebe. S tím by se mělo ideálně pojit to, že pro něj já budu ta skvělá a úžasná a nebude díky tomu mít potřebu udržovat souběžně další vztahy.
- Musí umět uznat vlastní chybu. Když za mnou přijde a řekne mi „Íšo, já to posral,“ tak jsem asi s to odpustit skoro cokoliv.
- Alespoň bazální úroveň empatie. Aby, když mu dám racionální důvody, proč jsem rozzlobená, byl schopnej se vcítit do toho, proč sakra plivu síru.
- Chemie. Musí mi vonět!


Rozhodně ne:
- Drogy, alkohol. To už mi stačilo, díky, fakt ne.
- Děti. A prostě ne – protože já chci bejt sobec a bejt první, když to bude dobře. Stejně tak on by měl bejt první pro mě.
- Vegan. Teda spíš vegenácek. Nenechám si kecat do toho, co budu jíst a pokud bude vegan a dovede se zdržet komentářů nad mejma mrtvolama na talíři, bude to super.


Šedá zóna:
- Práce. Je mi jedno, jestli bude dělat rukama nebo hlavou, obojí má svoje kouzlo.
- Bodymody. Je mi jedno, jestli je bude nebo nebude mít, pokud bude tolerovat ty moje.


Exteriér:
- Musí to bejt prostě chlap. Ne v tom smyslu, že by se tejden nemyl a nevěděl, co to je deodorant.
- Je mi jedno, jestli bude mít pupek nebo ne, ale upřednostňuju ramenatý chlapy co maj alespoň metr osmdesát. Abych vedle něj vypadala… Nějak normálně.