Úklid?

 Procházím svoje staré příspěvky - částečně mě sere, jak jsem za tu dobu zrezivěla, co se psaní týče, částečně se směju některým svým názorům. 

Buď jak buď si říkám, že bych mohla/měla provést nějaký úklid. 

Jenže pak se tu otevírá otázka, jestli - když to tu promažu - zůstávám autentická? 

Kdysi dávno, když jsem zažívala svůj první opravdu vážný rozchod, byl jedním z důvodů, proč jsem dostala kopačky i "vidím na Tobě chyby, které jsem kdysi dělal i já". Tehdy jsem to nechápala. Bylo mezi námi jedenáct let a mně to nepřišlo jako jakkoliv zásadní rozdíl. 

Nicméně teď, když se podívám na svoje já z období právě jedenácti let zpět... Je mi na jednu stranu smutno a na druhou se sama sobě směju. 

Co bych řekla o svém aktuálním já? Třeba to, že nic nevím. Že už na některé věci taky nemusím mít názor - tohle bylo před několika lety docela objevné a zároveň příjemné zjištění. Je spousta věcí, o kterých můžu říct "vím o nich natolik málo, abych mohla zaujmout nějaký validní postoj, který nebude založený jenom na emocích". Pomáhá mi to. A dovedu odpálkovat lidi, co se ze mě i tak nějaký postoj snaží vyloupnout. 

Mám taky mnohem víc pochopení pro spoustu věcí - ačkoliv třeba nemusím s něčím souhlasit, většinou zvládnu nějak odvodit, proč se někdo nějak zachoval, proč něco řekl, proč jednal jak jednal. Jsem v tomhle výrazně smířlivější, než jsem bývala. 
Zároveň ale dělám mnohem méně kompromisů. Asi to souvisí s tím klišé "začala jsem si vážit sama sebe", ale lépe to popsat nejde. Prostě už necítím potřebu zůstávat v něčem, v čem mi není dobře. 
Jsou to pěkné boty? Ano, ale tlačí mě, vracím/prodávám. 
To jsou ale krásné šaty! Ale tady mě tahají, tady to vypadá divně, nah, neberu. 
A jo, promítá se to i do vztahů. 

Když se právě dívám na svoje staré posty a to, co jsem si byla s to nechat všechno líbit... Nafackovala bych si. A nebo bych si spíše s tou holkou promluvila, že fakt nemusí tolerovat to, že je až xtá volba pro daného muže. Může chtít být ta první. I když to znamená, že s tímhle konkrétním člověkem nebude. Protože on tak nějak asi stojí za hovno (pro mě, v ten okamžik). Hrozně jsem se bála zůstat sama. Pamatuju si, jak ve mně bylo nějaké niterní přesvědčení, že pokud náhodou budu sama, selhala jsem... Letos jsem si to první část roku vyzkoušela (původní záměr byl zůstat single po celý rok) a... Upřímně? Bylo to vlastně super. 
Protože to bylo poprvé, kdy jsem nelila svou energii někam, kde to bylo zbytečné. Věnovala jsem se sama sobě... Ale o tom se asi rozepíšu v dalším postu. 

Nicméně, přátelé, mám na Vás tedy otázku: 
mám původní posty zredukovat a trochu promazat a nebo to chcete zachovat? A nebo tam, kde to bude nutné (myslím, že se bude jednat o nějaké DYI návody) jenom přidělat poznámky, jak bych to udělala teď?