No, podlehla jsem.
Asi víte, že se nemůžu považovat za žádného kritika s hlubokou znalostí filmů. A většinou to rozlišuju na "líbilo se mi to" "no doprdelecotobylo?!". Druhý případ nastává většinou v situacích, kdy jdu na film, od kterého něco čekám.
A jaká teda byla Nymfomanka?
Nějak koutkem oka jsem zaznamenala, že se něco takového blíží do kin, pak jsem to probírala s přáteli a když jsem zjistila, že jí o víkendu dávají ve Světozoru - tak jsem moc neváhala. Tohle kino doporučuju. Z několika důvodů. Jednak kino jako takové je skvěle dostupné, nejede se na konkrétní místa (takže co si urvete, to máte), dá se tam vzít z bufetu klidně kafe a nebo dvojka vína (a nebo taky panák Zacapy), neprodávaj tam popcorn a... A cena. Lístek stojí většinou kilo, což se dá přežit.
Jestli jsem měla nějaká očekávání? No... Moc ne. Od Larse jsem viděla Antikrista, kterej rozhodně není film na sledování v depresivním stavu a sama (mimochodem - že uhodnete, v jakém stavu jsem ho asi tak sledovala já?). Recenze byly většinou do nebe vychvalující, ale to neberu v potaz nikdy.
To, že jsem to kino málem nestihla (promítalo se od jedenácti dopoledne a já oči otevřela před desátou, protože jsem se někdy kolem čtvrté dostala do postele, neb jsem se v pátek jela navečeřet do Brna), asi nikoho, kdo v poslední době zná mou dochvilnost, nepřekvapí.
Koupila jsem si Maté Colu (nikde jinde, než ve Světozoru jsem jí neviděla, mně to chutná) a zasedla.
Jak asi víte, Nymfomanka má dvě části - dala jsem si rovnou obě za sebou, jak jinak.
A abych se přiznala - jsem z toho hodně rozpačitá. Asi to bude tím, že film mě nějak nedokázal vtáhnout do děje. Bude to způsobeno jak kulisami - pokoj, ve kterém se odehrává většina dialogů na mně prostě nepůsobí jako byt. Ale jako zcela jasně postavený pokojíček ve studiu, na rozdíl od ostatních prostor, kde se film odehrává a které jsou vcelku uvěřitelné. Možná mi tam vadily i takové drobné nepřesnosti, které vím, že tak nefungují (citlivé povahy přeskakují na další odstavec). Tak třeba ten výprask. Ano, vyrobené důtky. Hmm, ale aby se někomu při druhé ráně povedlo tak krásně rozseknout kůži, které je navíc na výprasky zvyklá... Už jsem se o tom bavila s pár přáteli a byli bychom ochotni na tuhle verzi přistoupit, kdyby to byla rákoska. Možná. A nebo "kunda jeden velký bolák". Ehm... No, dobře, frekvence desetkrát denně není zrovna běžná, ale - to tělo si zvykne. Kůže se stane houževnatější. Odolnější. Jen tak jí člověk neodře. Nehledě na to, že zrovna tahle partie má až zázračné regenerační schopnosti.
Další věc, která mi vadila - když v ději poskočím o tři roky (kdybych se pletla, tak mě prosím opravte), tak mi herečka nemůže zestárnout o patnáct a dítě jenom o rok. To prostě nesedí!
Jistě, vnímám nějakou snahu šokovat (třeba "mlčenlivou kachnou") v kontrastu s odlehčováním situace, kdy se pomocí poznámek panice můžeme "normální" divák srovnat s tím, co právě slyšel. A chvílema jsem se musela smát i já.
Celkově to ve mně ale zanechává určitou pachuť toho, že šokovat se nepovedlo, vtáhnout do děje taky ne, blbostí tam pár bylo a od začátku mi vlastně bylo jasné, jak to skončí.
Co se ale povedlo - rozpoutání diskuzí a dohadů, "morální" společnost ukazující, že s tím zase takový problém nemá (a s čím by tam asi tak problém měla mít?) a může se tedy hrdě poplácat po rameni, že zvládne i takovýto extrémní film...
Co jsem četla, tak všichni zatím měli na začátku promítání upozornění, že se jedná o cenzurovanou a zkrácenou verzi.
Po tom, co jsem viděla film jako takový a alespoň okrajově sledovala tu bouři okolo, za tím cítím snahu vyvolat u diváka touhu po tom se snažit sehnat tu verzi celou. A nebo jej nedočkavě nechat čekat na DVD, které vyjde celé. A které si ten blbec koupí, aby viděl i to, o co ho kino připravilo.
Takže za mě: klidně na to jděte, třeba se Vám to bude líbit. Podle mě je to ale strašná blbost.
Žádné komentáře:
Okomentovat