pondělí 6. října 2014

Pes v posteli...

... je pro někoho horor. Pro mě? Realita. Ačkoliv ze začátku nebyla tak úplně dobrovolná.
Kdysi dávno (páni, už je to pár let), u mě Kora trávila první noc. A já si řekla, že jestli se mnou má zůstat, tak bych si - na rozdíl od našeho prvního psa - měla uchovat trochu vlastního prostoru. Že by třeba nemusela být všude se mnou.
A ačkoliv mi pes v posteli v podstatě vůbec nevadí, nechtěla jsem z toho dělat pravidlo. Protože mi tak nějak bylo jasné, že někdy v té mé posteli bude spát i někdo další a nějak jsem netoužila po tom, aby se mezi nás na celou noc narval pes.


Inu, s myšlenkou toho, že postel bude prostě jen moje a Kora do ní bude moci jenom na dovolení, jsem si šla lehnout.

Hup.

Pes je se mnou v posteli! Tak jsem jí sundala nohou z postele, vydala povel "nesmíš".
Hup.
Nesmíš!
Hup.
Nesmíš!

Tohle naše dohadování trvalo hodinu. Pak jsem to prostě vzdala, protože se mi za a) chtělo spát a za b) Koru prostě nebylo kam zavřít, v té době jsem žila v Kobylisích v hotelu (dlouhodobý podnájem, měli jsme tam tak trochu ilegálně s ostatními byt), takže jsem rezignovala.
Kora byla u mě v posteli a k mému překvapení - začala se dolovat pod deku.
Tak jsem nadzvedla peřinu, pes se ke mně hned připlácla a zároveň s tím ve zlomku vteřiny usnula.

A za ty skoro čtyři roky, co jí mám (teda myslím, že jsme spolu až od října a ne od září?) jsem si na její přítomnost (spojenou s přítomností jejích chlupů) v posteli zvykla natolik, že když se výjimečně rozhodne strávit kus noci na sedačce, tak jsem z toho tak nějak mimo.

Jasně, nevím, co budu dělat ve chvíli, kdy se v mém životě objeví nějak muž, u kterého bude reálný předpoklad toho, že bychom spolu mohli bydlet.
Teda, co kecám. Vlastně vím.
Já si musím najít chlapa, který bude milovat psy stejně jako já. A holt přítomnost té mojí bestie v posteli snese. Protože ačkoliv je to "jen pes" a nejspíš by si zvykla, tak šťastná by nebyla. A já vlastně taky ne.

Nicméně - tohle mě vlastně moc trápit nemusí. Protože šance, že se v mém životě vyskytne chlap, kterého bych shledala za dostatečně dobrého a který by zároveň byl s to snést mojí klidnou povahu, zálibu v nožích a bodymodifkacích, je asi stejná, jako že dostanu jednou rozum.
Prakticky nula.

Žádné komentáře:

Okomentovat