... aneb jak to vypadá, když si ve všední den, kolem poledne, zjistíte, že potřebujete převést pár tašek zboží na Vinohrady.
Nebo by se taky dalo říct - můj zážitek o zmizení v časoprostoru.
Nedávno jsem já a Ptáče převážely nějaké věci od nás na eshop. Teda - chtěly jsme převézt, abych byla přesná.
Takže já jsem vyrazila do skladu, nataškovala, co bylo třeba, počkala, až moje milovaná šéfová skončí na školení požární ochrany a pak jsem co? No zavolala taxíka, protože se mi nepovedlo se s nikým "normálním" domluvit, navíc taxi nám firma, v tomhle případě, proplácí.
Volala jsem svou obvyklou taxislužbu - se kterou jsem normálně nadmíru spokojena. Že bych ráda kombík a naleznou nás ve třetím podzemním parkovišti. Ani jedno by neměl být problém, do dvaceti minut je vozidlo u Vás.
Hm.
Upadly jsme s Ptáčetem do veselého hovoru - když nás vyrušilo zvonění. A, taxík, myslela jsem si naivně. Hodně naivně. Operátorka volala s tím, že bohužel nemá v okolí žádného kombíka, tak jestli by bylo možno poslat normální vozidlo. Inu, zhodnotila jsem množství tašek, usoudila jsem, že každá na sebe můžeme jednu nebo dvě položit a odkývala to.
Prý patnáct minut.
Po dvaceti už jsem začala být - zatím jen lehce nervózní a jala se zjišťovat, kde se to jako sakra seklo.
Prý nikde nemají jediný vůz, ale posílá to požadavkem někomu z "vyšší třídy" (jasně - jezdím tím nejlevnějším, co jde), ale že to bude za normální cenu a je tam do pěti minut.
Po dalších deseti minutách jsem se prostě už nasrala, zjistila si číslo na Tick Tack taxi a chtěla vozidlo od nich. A tu jsem narazila!
"Dobrý den, tady ta a ta, stojím ve třetím podzemním parkovišti Palladia, mám třináct tašek zboží a ráda bych odvoz na Vinohrady, bylo by to možné?"
Operátor: "Ano, jistě, vozidlo je za pět minut u bočního vchodu Palladia."
Já: "Tak opakuji, mám TŘINÁCT TAŠEK zboží a jsem ve třetím podzemním pakrovišti, parkovací kartu mám, takže potřebuji, aby Váš řidič zajel až sem."
O: "Ale to nejde."
J: "Proč?"
O: "Protože Palladium podzemní parkoviště nemá."
Já (s pokročilým tikem v oku): "A můžete mi říct, kde teda teď stojím?"
O: "Tak vydržte."
Tralala, tralala, dementní hudba, sděluji Ptáčeti, prozatimní výsledek komunikace.
O: "Slyšíme se? Tak jsem se tu radil s kolegy, ale Palladium podzemní parkoviště nemá."
J: "Tak se podívejte třeba na stránky Palladia, ale Palladium podzemní parkoviště má, protože bez toho by jaksi takhle velké nákupní středisko v centru Prahy nemohlo moc fungovat."
O: "Tak moment, ano, jsem na stránkách, kde to tady najdu?"
Já, na hraně toho se silou vůle teleportovat a toho kokota umlátit: "To nevím, jsem ve skladu, telefon mám u ucha, takže Vás nemohu navigovat po stránkách, ale věřím, že to tam najdete."
O: "Ne, nic takového tu není."
J: "Takže mi chcete říct, že stojím prostě nikde? A že sklad, co tu je, prostě... Neexistuje?"
O: "Ano."
J: "Takže zákazník sem zajet a zaparkovat může, aby nakoupil, jakejkoliv Eman s autem taky, ale Vy ne, protože prostě to parkoviště není?"
O: "Ano."
Chvilku jsem dýchala, pak jsem operátora poprosila o jméno, které zadrmolil tak, že jsem ho ani nestihla a zavěsila jsem.
V ten okamžik mi volal řidič první taxislužby, že je na Revoluční a jestli se na to parkoviště vjíždí z ní, nebo jsme někde jinde. Toho jsme s Ptáčetem navedly, pomohl nám naložit a vesele jsme odjely k eshopu (já si se řidičem během jízdy potykala, probrali jsme motorky a sex, docela fajn jízda), ještě nám pomohl vyložit, takže tak nějak zachránil dojem z mojí oblíbené firmy.
Na FB Tick Tack Taxi jsem psala - a bez reakce. Takže za mě? Nebrat.
Vůbec celá ta korporace je taková divná.
Někdy Vám třeba povím o tom, jak jsem dvě hodiny seděla v jejich autobuse (OK, náhradní spoj) na počůrané sedačce a pak se v podstatě nedočkala ani omluvy).
Hezký den, přátelé!
Žádné komentáře:
Okomentovat