... jinak bych se dneska (včera) v práci chovala trochu jinak.
Dorazil k nám obchodní zástupce jedné firmy. Pan Slizoun.
Tedy ne, že by to měl nepsané v občance, ale pokud by se měla dávat jména podle vlastností, má to jistý.
Tenhle chlap si se mnou už před delší řádkou měsíců v práci potykal. A nevím, kde na to přišel (možná proto, že jsem se párkrát zasmála jeho pitomým vtipům?), ale začal mít dojem, že se mnou musí flirtovat.
Což by v podstatě nevadilo, kdyby se nejednalo o ten typ chapa, na kterého rozumná ženská šáhne leda teleskopickou tyčí. A oděna v neoprenu.
Určitě jste už někoho takového potkali a doufám, že víte, co myslím.
Vrcholem (v souvislostech s tímto článkem je to opravdu "povedené" slovo) naší konverzace bylo, že u mě tak chlastal čaj, já zuřivě vyráběla nějaký report a do toho slyším: ".. a já na Tebe docela často myslím u toho, když si to dělám."
Zamlžily se mi brejle.
Zkratoval mi závit v mozku.
Stáhla se mi tak, že ze mě byla znovu panna.
Tohle přece nemohl říct nahlas. Že ne.
A aby toho nebylo málo, tak si mou reakci vyložil trochu jinak a se šibalským úsměvem (šibalský měl asi být v jeho podání, pro mě to vypadalo spíš jako záchvat epileptika) dodal: "Nezalezem si spolu někam?"
Toužila jsem být malá, menší, nejmenší a prostě se ztratit.
Kdyby mě nezachránil Franta svým příchodem do kanclu, tak nevím nevím, co bych si počala.
Nicméně Slizounovi jsem se od té chvíle vyhýbala.
Zamkla jsem se na záchodě. Ve skladu. Musela jsem nutně odejít, zrovna když se na nás náhodou přijel podívat. Po čtvrt roce neustálého vyhýbání mu to nejspíš došlo a skoro kvartál jsem od něj měla pokoj.
O to větší bylo moje překvapení, když jsem ho dneska zahlédla ve dveřích.
Nebylo kam utéct - Franta byl na dovolené a jsem si v podstatě jista, že by byl býval s to si na mě počkat, než dehydratovaná vylezu po pár dnech ze skladu.
A zde se dostáváme k mojí absenci diplomacie.
Položil mi velice jednoduchou otázku: proč neděláme s jejich materiálem.
Navrhla jsem mu dvě odpovědi, krátkou, přesnou, stručnou a nebo dlouhou "vatovou".
Vybral si první.
"Je to na hovno."
Měla jsem asi sama od sebe zvolit vatu. Chvilku mi pak zabralo, než jsem mu objasnila výhody nového brusiva - vyjde levněji, chlapům se s tím líp dělá. Ale pro jistotu jsem i zavolal našeho managera, aby si to s ním "užil".
A to byla asi chyba, vzhledem k tomu, že by se mi hodilo pár věcí do bytu.
Jsem totiž zvědavá, co dostane můj šéf jako dáreček, abychom se zase vrátili do starých kolejí.
Počkat - Vy jste měli iluze, že se v tomhle sektoru neuplácí?
Ale no tak!
Žádné komentáře:
Okomentovat