pátek 2. srpna 2013

Kora und Lea

Ehm, přátelé, trochu zanedbávám, vím. Ale jsem zpět, mám chuť něco nadatlit a pokud se stane ten nejhororovější scénář, budu toho času mít víc, než by mi bylo milo.
To si objasníme ale někdy jindy.

Než uplyne doba nezbytně nutná k tomu, aby se těch pár chlupů, co mám na hlavě, stalo ohnivě červenými, mohu Vám poreferovat o tom, jak se mi doma sžívá zvířectvo.

Už jsem psala, jak vypadal příjezd domů. Bylo to v pohodě. Až podezřele moc v pohodě.

Tušila jsem, čekala jsem zradu.

Přijdu domů z práce a část kočky mě bude vítat u dveří, další kus bude rozházen po sedačce a pes bude mít ze zbytku čepici. Takovou tu, co se dělá z mývala. I s tím ocáskem.
Na mysl mi přišla i varianta, že mě bude vítat takhle naporcovaný pes, samozřejmě.

Ale kupodivu, asi po týdnu Lea opustila svůj azyl v patře na spaní a skokem plynulým a dalekým přistála na sedačce.

Kontakt s "nižší třídou", kterou pro ni zcela jistě představujeme, byl krátký. Ale byl tam! Sám od sebe!

Nastala i situace, kdy drbu psa, koukáme na film a vidím kočku, jak pomalu a opatrně šmejdí po bytě. Drbu psa o to víc - nechci, aby vyrazil kočku lovit a dávám mu jasně najevo, že kočka na zemi = drbání.
Leu sleduju jen koutkem oka - přeci jen film je zajímavý. Nicméně mi neunikne výraz "jeeee, co to je?", se kterým sleduje kmitající ocas mého vlkbonsaie.
Pokud je mezi mými čtenáři nějaký chovatel tohoto živočišného druhu, asi tuší, co následovalo.
Hejbe se to = musí se to ulovit.
Kupodivu se mi Koru povedlo udržet: I když mám určité podezření, že neměla v plánu provést nějakou strašlivou vendetu. Jen se lekla.

Současná situace vypadá asi následovně:
Lea užírá Koře granule (kdo jste někdy viděl, jak do sebe rychle dokáže to moje béžový neštěstí něco narvat, víte, jak rychlá musí ta kočka bejt. A odvážná.).
Lea loví Koru zpoza závěsu. Pes si vesele kouše kost - a já vidím packu, jak se objeví pod závěsem a bác ho - vrazí chudákovi žužlajícímu facku (následně jsem zjistila, že celá akce měla za účel psa vyhnat z pelechu, aby se mu dala ukrást ta žužlací kost. Mimochodem - dvoukilová kočka transportující čtvrtkilovou kost je docela vtipná podívaná).
Kora se nesnaží kočku zabít. Velice se těším na chvíli, až se přiblíží zima a ty dvě bestie zjistí, že navzájem se zahřejou. Mimo jiné proto, že ušetřím za topení.

A ze mě je vlastně spokojenej člověk.

Mám svýho skvělýho psa a k tomu chrochtajícího sovomývalorysomopse. Kterej mimochodem přestává chrochtat - možná, že se z toho nakonec vyklube zdravá kočka!

Jen ty chlupy. Všude. VŠUDE!

Žádné komentáře:

Okomentovat