pondělí 9. září 2013

A musí to ven...

... už nějakou dobu ve mně něco bublá. Tak dobublalo. Jde to ven a jsem připravena na to si nést následky - ačkoliv podle toho, co mi ten dotyčný, kterého se to bude týkat, říkal, má v podstatě každý nárok na svůj názor. Takže by se na mě neměl zlobit. Teoreticky.

(Mimochodem by mě zajímalo, kolik z Vás už teď spřádá vnitřní úvahy o tom, jestli následující řádky nebudou právě o nich?).
Kdysi dávno (konkrétně před čtyřmi lety, na den přesně) jsem poznala jednoho pána.
Postupně jsme se sbližovali víc a víc a já si ho pouštěla k tělu.

A v době, kde jsem žila se Smithem, jsme se sblížili ještě víc. Pomáhala jsem mu s organizací jedné akce (modří vědí!) a když v dubnu byla má pomoc potřeba více, než kdy jindy, tak jsem se do toho pustila naplno.
A po jejím skončení začaly problémy. Přiznám se bez mučení - ano, chtěla jsem být doceněná a chválená za to, jak jsem to zvádla. Byla jsem - ale všemi krom toho, komu jsem pomohla. U toho jsem se "nějakého" uznání dočkala až po tom, co jsem si ho v podstatě vyřvala.
Udála se nám totiž v mezičase změna.

Zamiloval se.

Je na místě přiznání, že jsem na tohodle člověka měla zálusk a chtěla jsem s ním.. Vlastně cokoliv. Nadšení opadlo, když mi začal balit Lištičku a na bod mrazu se dostalo, když se zamiloval. Strašně, strašně moc.
Kdybych nebyla blbá (a že v tomhle směru jsem víc, než by bylo zdrávo), asi bych dotyčného poslala k šípku už před akcí, protože bych si všimla, že skluz, do kterého se dostal s prací a kvůli kterému jsem onu akci pojala za svou, byl do jisté míry způsoben i tím, že trávil čas se svou novou polovičkou.

Současně s jeho zamilováním jsem ale začla procházet jistou deziluzí.
Takže momentálně si říkám, jak jsem mohla bejt tak blbá.

Proč?
Protože jsem ho bránila před těma, co o něm říkali, že je flink - neschopný dodržet jakékoliv termíny a věci dělá jen ve chvílích, kdy se mu to hodí.
Protože jsem na akcích běhala jak fretka na koksu, abych se pak dověděla, že to byla moje volba (uznávám, to je pravda) - nikdo mě k tomu přece nenutil a jemu pomáhat nikdo nemusí.
Protože jsem si přála vedle něj usínat a probouzet se.

Přiznávám, měla jsem na očích růžové brýle. Zamilované brýle. A teď jsem možná zhrzená a ublížená. Ale ne kvůli tomu, že nejsem po jeho boku. Ale proto, že jsem se zklamala jako ještě v nikom.
A věta "dal jsem si to pěkně v ruce, abych to cítil" v souvislosti s koťaty a kýblem vody je pro mě konečnou. Bude mě strašit dlouho - to, že hovadu, které bylo s to tohle udělat, jsem se otevřela. A pomalu ho považovala za člena rodiny.

Jsem blbá, blbá, blbá.

2 komentáře:

  1. no zas na druhou stranu se říká, že "i mistr tesař se utne", takže bych to brala jako ponaučení a příště zase "nešahej na tu plotnu. Pálí to ! "

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám ale pitomej dojem, že takhle blbá budu vždycky.

      Vymazat