Komu uniklo, že proběhla výstava nožů, tak tenhle blog nečte pořádně. Doufám, že jsem tam potkala pár svých pravidelných čtenářů - hlašte se ke mně, lidi, já Vám hlavu neukousnu! Copak jste si nevšimnuli, že jsem se tentokráte celou dobu usmívala? (Dobře, krom té výjimky, kdy jsem uvažovala, že začnu mlátit hlavou o zeď. Teda né svojí).
Koukám teď totiž, že po výstavě: bác ho, šílenej nárůst zobrazení blogu. A ano, hromada lidí přišla z Knifu! Takže pánové nožířští a nožomilní - vítám Vás.
Už na výstavě mne zastavil jeden človíček, kterého mám docela ráda. S tím, že se nějako dostal právě k mému blogu a čekal, že to bude blbý. A prý není. Tak to beru jako poklonu :) (fuj, už začínám používat smajlíky i v příspěvcích, čeho jste se, chudáčkové moji čtenářští, nedočkali!).
Výstava pro mě tentokrát byla opravdu relaxační. Nic jsem nezařizovala. Ale přesto: nestíhala jsem si promluvit se všemi. Třeba s jednou máničkou, vedle které jsem se chvíli vyskytovala (zdravím, Kubo!). Jenže kupodivu tam ne všichni byli jako já od začátku až do konce.
A jelikož jsem asi dost dlouho vydržela řvát, že budu mít narozeniny, dostala jsem spoustu dárků. Takže děkuji všem, všech si strašně moc vážím (a jo, nemůžu nezmínit - dostala jsem nůž od Pavla Bolfa, kterého si nesmírně vážím (tedy jak oné osoby, tak toho nože, prostě jsem z toho auch ještě teď). Bohužel jsem mu nestihla vnutit svou čokochilli buchtu, ale slibuju - já Ti jí dovezu!).
Krom setkání s lidmi, které jsem znala už delší dobu, byla takhle výstava i premiérou. Prvně v životě jsem viděla jednu obludku, se kterou jsme si docela intenzivně psali za "zlaté éry" diskuzí na lide.cz. Já, Obludka, On a Lištička... Kde jsou ty časy.
Z tohodle setkání mám strašnou radost. Protože pokud s někým komunikujete pět let ve virtuálním světe a pak se Vám to povede převést do reality, je to zvláštní. Buď je to zklamání, nebo zjistíte, že ten druhý je přesně takový, jakého jste si ho představovali. A ano - moje Obludka je přesně taková, jak jsem čekala. Jen mi nějak nedošlo, že za těch pět let se nejenom ze mě stalo trochu umírněnější tele. Z něj se stal chlap.
Takže pevně doufám, že ho zase uvidím - i s jeho drahou polovičkou, kterou jsem asi trochu vyděsila (sakra, to se na výstavách stává nějak koloritem. Nejen, že se mě bojí nožíři, ale už i návštěvníci).
Celkově to pro mě byla jedna z nejpovedenějších výstav. Koukala jsem, že moje termoska vesele slouží - prodlužovák asi někam utekl. Třeba emigroval k lepšímu majiteli.
Každopádně - pozice "návštěvník" se mi tuze líbí. Nicméně relaxovat se bude už jen chvíli. Protože pak! Pak to přijde. Těšte/bojte se.
Žádné komentáře:
Okomentovat