pátek 13. prosince 2013

A rozhostilo se ticho...

… a na blogu se několik týdnů neobjevila ani čárka. A to Vám, přátelé, ta ženská zase slibovala, že bude psát. A dokonce tu má i seznam témat (ne, nebojte, nezapomenula jsem na to).

Ale jako obvykle: myslím, že mám psavou, tak dva dny něco naflákám, třetí den to zkusím zase. A výsledek? Nedá se číst. Je to prostě blbý od začátku do konce.
Už xkrát jsem psala, že musím věci psát rovnou, načisto, protože když se v tom víc hrabu, tak to rozhodně nevylepšuju.


Nu a co mou nepsavou promlku způsobilo tentokráte?

Jak jinak, než depka. Splín, kterej se do mě pouští docela pravidelně a v poslední době se nadechuje docela zdatně.
Nemůžu říct, že na tom nemá podíl třeba výstava, která proběhla o víkendu. Viděla jsem svoje přátele, lidi, které mám ráda (plus), ale které zároveň vídám jenom na akcích (mínus. Velký mínus). Je to jednak mojí časovou zaneprázdněností a jednak tím, že většinu z nich mám docela z ruky.
Plus tentokrát výstava měla „bonusové“ body – viděla jsem (jako obvykle) Jeho. Plus doplněk s outěžkem (znalí si přeloží, neznalí budou jenom kroutit hlavou a je to vlastně dobře).

Abych řekla pravdu – nechybí mi už tolik On. Ale chybí mi, co jsem po jeho boku cítila. A i když se teď třeba možná objevila možnost zase zainvestovat city – už jsem si nechala ublížit tolikrát, že nevím, jestli na to mám.

Dneska jsem, kupodivu, mluvila s mámou. Říkala jsem jí, že jsem měla skvělý a super rande a čeho se bojím. Říkala jsem to i kamarádovi.
Reakce byla kupodivu stejná: Neser. Jdi do toho.

Tak třeba jo… Ale hnije ve mně otázka toho, co nastane, pokud zainvestuju nesprávně?

Žádné komentáře:

Okomentovat