Manželství

Mám zajímavé myšlenky, což?

Kdo z Vás sází na to, že za to může Roger... Tak je vedle. O "svátosti manželské" mě v poslední době nutí uvažovat spíše muži z mého okolí - a ne proto, že by mě požádali o ruku. Spíš z pohledu, jak se krásně liší náhledy jednotlivých osob na to, co vlastně manželství znamená.

Některé z nich jsou pro mě přijatelné, jiné o něco méně.

Na začátek by asi bylo dobré si říct, to manželství vlastně znamená pro mě.

Vdát se někdy chci (nijak se tím netajím, proč taky?). A s tou definicí, jak to vlastně beru, je to složité. Sama totiž nevím.

Měla jsem totiž za to, že pokud si někoho vezmu, tak to bude Muž - nejlepší. Ve všech ohledech. Někdo, koho bych v životě nepodvedla, na koho budu ve dne v noci myslet.

Setkávám se ale ves svém okolí s konfrontací s drsnou realitou. Ono to totiž vypadá, že základním a hlavním předpokladem je spolu prostě jenom vydržet. Najít někoho, kdo Vás nebude tak nijak moc štvát a v klidu s ním vstoupit do svazku manželského. 

Takže mám ve svém okolí muže, který se bude ženit (nebo se mi dokonce oženil, jsem trochu mimo obraz, já zamilovaná, on přípravy). Není to tak dávno, co se mi ho povedlo svést.
Přiznám se, že si říkám, co je špatně? Pokud mám před svatbou, tak přeci netrávím večery po hospodách s veselými flirtujícími kamarádkami, se kterými pak skončím v posteli?

Další můj kamarád je ženatý už nějakou dobu - a svou ženu vesele podvádí. A nevidí na tom nic špatného - do jisté míry mu musím dát zapravdu. Snaží se jí neohrožovat na zdraví (teda, doufám...) a vždycky se k ní večer vrátí. Mají spolu právě vztah vybudovaný na "trvalých" hodnotách. Ani on si nedělá iluze o tom, že by mu za dobu jejich manželství byla věrná. 

Jiný můj známý svou choť bezmezně miluje. Snesl by pro ní modré z nebe a troufám si tvrdit, že na jinou ženu by se ani nepodíval...

Možná by se dalo říct, že je podstatné najít někoho, kdo to bude mít nastaveno obdobně - a teprve toho si vzít. Pokud to oba berou tak nějak "sportovně" a když si jeden užije bokem, aniž by tím jakkoliv (ekonomicky, pozorností, zdravotně, etc.) ohrozil toho druhého, tak se to neřeší, nebo naopak oba vnímají, že jsou absolutním majetkem toho druhého, tak je to správně. Cosi mi ale říká, že kombinace nebude moc fungovat.

A já? Já vlastně nevím. 

Nedovedu si představit, že bych si vzala muže, kterého bych podvedla ještě před svatbou. Vždycky jsem říkala, že bych o případné nevěře svého muže chtěla vědět - teď si tím ale přestávám být jistá. Jsem do určité míry smířena s tím, že časem, pár let po svatbě, se jednomu nebo druhému může stát, že potká někde něco, co se prostě ojet musí. 

Reálně ale chci žít s člověkem, pro kterého budu jediná. A on bude jediný pro mě.