Společné bydlení

Jo jo, prokastinace je fakt fajn. V tiskárně mám hromadu papírů, kterou bych měla zpracovat, někde v hlavě mi něco hlodá (kupodivu se ale nejedná o nic vztahového, jen čistě materiální a funkční věci) a k tomu si po více jak týdnu dávám kafe. Takže jo, přátelé, tohle píšu v práci.

V poslední době se mi otevírají nové možnosti k úvahám. Třeba je – čistě teoreticky a v daleké budoucnosti – možná i pravděpodobné, že budu bydlet s mužem (ech, ano, momentálně bych byla nesmírně ráda, kdyby to byl Roger, ale stát se může všechno.. A ačkoliv touhy jsou docela jasné, stejně jako myšlenkové pochody, tak budeme mluvit obecně, ano?).

Chtěla bych se zeptat těch z Vás, co v nějakém tom vztahu žijou: jak to děláte?

Abychom si rozuměli, já v podstatě s žádným chlapem ještě nebydlela. A když už, tak to bylo na týden, čtrnáct dní a pak jsem se zase sebrala a jela jsem „domů“ – k tátovi, prarodičům, do Prahy, kamkoliv.
Ale ještě se mi prostě nestalo, že bych s někým žila. Taková ta klasika.

Obýváme spolu jeden byt a… A teď pro mě nastává hromada otázek.

Co se stane, až s někým budu bydlet?

Nebudu lhát – když jsem byla malá, tak moje máma uklízela. Hrozně, hrozně moc. Pamatuju si, jak každá neděle byla ve znamení úklidu. Myla se koupelna, kuchyň, všude se otíral prach a já jsem si musela uklízet pokoj. Což by bylo v pohodě, akorát mě to, jak asi každýho smrada, hrozně nebavilo. Kupodivu nejefektivnějším se jevilo, když mi matka všechny věci vyházela na hromadu doprostřed pokoje a nechala mě to uklidit do patřičných prostor. To mělo i nějakou šanci na úspěch. Ale jinak… Nic moc, přátelé.
Krom toho se u nás obden obcovalo s vysavačem a hadrem atd.

Mamka se časem uklidnila, ale ve mně vyvolala určitou nevoli k tomu uklízet. Plus se k tomu ještě přidala zásada: byt slouží mně, ne já bytu. A průser je tak nějak napůl na světě.

Jasně, nejsem nějak extrémní prase (a od doby, co se v mém příbytku více či méně pravidelně vyskytuje nějaké mužská návštěva, tancuju s vysavačem taky klidně několikrát týdně). Ale co když se to muži, se kterým budu bydlet, nebude zdát dost? Co když uvidí něco, co já nevidím a nechává mne ledově klidnou?

Další otázka je na ženy: jak to děláte, když se potřebujete zkrášlovat? Víte, o čem mluvím, že? Maska na obličej, na vlasy, depilace knírku, barvení hlavy… Prostě to na sebe napatláte a děj se vůle Boží, jestli s tím, muži, máš nějaký problém, tak se jdi projít, nebo si zapni televizi? Nebo vyčkáváte, až chlap někam zmizí (kamarádi, víkend) a pak se na to vrhnete?

Osobně nějak tuším, že budu muset chlapa pomalu a opatrně připravovat na to, že pokud spolu budeme v domácnosti, bude jak Vašut v Románu pro ženy (mluvím o té scéně s vanou, kdy prosí, aby měl na jejím rantlu alespoň kousek místa na olivy a víno). Kdo viděl mojí koupelnu, tak ví, o čem mluvím, že, Sibi?

Tak nějak tuším (dobře, vím), že to bude dost o kompromisech a dohodách. Na jednu stranu se na to těším. Jak jste už asi pochopili – pro mě je neuvěřitelně důležité neusínat sama. Mít vedle sebe někoho, že když natáhnu ruku, cítím tam druhého člověka, ke kterému se můžu přitisknout a spát dál, někoho, kdo mě obejme, když mě bude strašit noční můra… Takže tohle je rozhodně pozitivum. 

Těším se i na „blbosti“ – že budu mít komu vařit. Protože i když se to tak někdy nezdá, já jsem v kuchyni docela ráda a pokud bych nedej Bože měla nějakého nenáročného strávníka, budu poletovat štěstím (ovšem ne, že bych musela být jediná, kdo vaří... Nicméně dovést do extrému, že se v kuchyni objevím jenom v době nemoci s tím, že si chci udělat čaj, opravdu nehodlám). 

Asi nejsem s to odhadnou, co všechno mě může překvapit (OK, po mém spolužití třeba s technařema toho, co by mě dokázalo překvapit, asi nebude moc). Jen se obávám toho, že mě dokáže vydeptat nějaká blbost. Jsem ale pevně rozhodnuta se držet toho, co jsem si třeba nastavila s Rogerem - když se mi něco nezdá (a že s mou psychohlavou to občas bývá dost veselé), tak neudělám akci "nafouknutá držka a uhodni proč", ale řeknu to. Jako člověk, kterému byl dán dar (ne vždy) srozumitelně komunikovat a formulovat svoje požadavky.