Dávné lásky

Včera (teda ono už vlastně předevčírem, podle "kalendáře") jsem byla na návštěvě u své skvělé kamarádky. Po cestě jsem udělala frontální útok na Billu a výsledkem, krom pochutin jako sušená rajčata, byla taky velká láhev lambrusca (jo, i takový věci piju). A asi ani nemusíte moc hádat, abyste přišli na to, že jsme se o tu flašku zvládly postarat). A rozebíraly jsme všechno možné. A ano, došlo i na dávné lásky.
Pamatujete si ještě první platonickou lásku? Většinou bývá ze školky... Já na svojí ano. Ale ani náhodou si nevzpomenu na to, jak se ten klučina jmenoval. Jediný, co si pamatuju - měl brejle a takovej ten vynález, co na nich děti občas nosí, aby se jim srovnalo vidění.

Z prvního stupně základní školy si asi nepamatuju nic závratného, v prvním ročníku na víceletým gymplu jsem se zabouchla do kluka, kterej zrovna maturoval. K mému štěstí (bráno ze současného pohledu) si mě nevšímal. A pak přišla ta pravá sranda.


Bylo mi dvanáct a právě jsem poznala kouzlo internetu (a zůstala u něj do dneška). Bylo to v době vytáčeného připojení. Na tlachárně Stratosféry (pamatuje si jí vůbec ještě někdo, krom mě?) jsem potkala zajímavýho (ehm.. Bylo mi dvanáct, dovedete si představit, co pro mě tak mohlo bejt zajímavý, že jo?) týpka, psali jsme si. Byl tehdy ve Spojenejch Arabskejch Emirátech - a psali jsme si klasický dopisy. Já v tom strašně lítala a on musel bejt buď debil nebo úchyl. Zapomenula jsem totiž zmínit tu podstatnou část - jemu bylo dvakrát tolik co mně. Dokonce jsme se i osobně setkali a já hrozně špatně nesla, když se se mnou "rozešel". Dostala jsem od něj svou první pusu. Pokud se nepletu, teď už by měl bejt šťastnej otec od rodiny... A bude mu skoro čtyřicet! To je šílený...

Na druhým stupni (jo, vrátila jsem se na základku a to, co jsem naučila na gymplu, mi stačilo do konce základky) to bylo v klidu, na škole už nebyl nikdo, kdo by mě zajímal (jo, mířila jsem "výše", nebo-li do poněkud starších vod).
A přišlo první nějak vážnější investování citů. Kdo mě zná z dob v Ostravě, tak nějak tuší, o koho se může jednat... Toho člověka jsem měla tuze ráda a ve své naivitě a díky nedostatku informací, jsem o něj měla až neopodstatněný strach (byli jsme v pubertě a já to, že si občas zahulil, brala jako zkratku do pekel - jo, už jsem trochu moudřejší a tenhle názor jsem si dost upravila), probrečela kvůli němu spoustu nocí... A nechala se díky až iracionálnímu strachu, který jsem prožívala, stáhnout docela hluboko, takže možnost jít na střední na druhou stranu republiky, jsem uvítala (abych se po asi sedmi nebo osmi letech dověděla, že ty city nebyly tak zcela jednostranné, ale - měl strach z mojí matky. A já se mu ani moc nedivím).

Zpátky na západě jsem potkala Čaroděje.
Do dneška vlastně nemůžu říct, jak to s náma bylo. Jsem teď skoro ve věku, ve kterém byl on, kdy jsem se vídali. Ale že by mi to pomohlo pochopit logiku některých jeho úkonů - to se moc říct nedá. Spoustu mě toho naučil (hlavně že i chlap může bejt hrozná herečka a urážlivka) - ale zažila jsem s ním několik krásných chvil. A - neměl to se mnou jednoduché. Představte si, že konverzujete s někým o sexu, zcela otevřeně (ano, bylo mi patnáct, ale to mě nijak nelimitovalo, načteno jsem měla dost, abych mohla už tehdy tvořit nějaké veselé povídky) a pak ho pozvete k sobě domů. Tak nějak automaticky lze očekávat, že k něčemu dojde. Místo toho jsem se nějak zasekla (neměla jsem reprezentativní kalhotky a kdo ví co ještě), takže jsem asi dvě hodiny strávila tím, že jsem u něj na počítači pařila Quake III (a jestli mě paměť nešálí - byla jsem lepší, než on! Ha!). Byl to vztah neustálých "rozchodů" a opětovného dávání se dohromady. Já byla strašně zamilovaná a on... Deset let zkušeností mi umožňuje říct, že on mě mohl brát asi jako příjemné pobavení na některá odpoledne, protože jsem prostě dala.
Čaroděje jsem potkala naposled v době, kdy jsem byla s Ním. A nezapomenu na to, že celou dobu vypadal, že čeká, kdy ho fláknu barovou stoličkou (ne, že bych nad tím neuvažovala).

Střední by se dala označit za "období omylů" - nemohla jsem pořádně zapomenout na Čaroděje, navíc jsem se prostě hledala. Kdo v té době ne?

Pak On - o kterém toho bylo napsáno až dost - a po něm odstěhování se do Prahy (s mezipřistáním v Kralupech... Jestli to čte ten, u kterého jsem to mezipřistání trávila, tak doufám, že mi odpustí následující větu, ale: už nikdy muzikanta!). A Praha, minimálně první rok, dva, byla symbolem svobody. Potkání "Muže z tramvaje", který mi pomohl, i mě srazil. A pak hledání. Potkání někoho, kdo se jevil jako ideál - chlapa, o kterém se mi i zdálo. Měl určitý vliv na to, co jsem pak hledala a nemohla najít... Spousta pokusů a omylů, otevření se a nechání si ublížit. Romantik, svým způsobem i Bráška, platonický Průzkumník, Vlk, který mě opustil ve chvíli, kdy jsem ho potřebovala...
Aby se po letech ten konkrétní "ideál" v mém životě objevil znova.. A ano, je to Roger.

Zpětně - když se podívám na všechny vztahy, o kterých jsem Vám tu tak nějak zkratkovitě napsala - mi každý z nich něco dal (teda krom toho ze školky, že). Každý z nich udělal něco, čím mě obohatil, něco, čím mi ublížil.

Rozhodně úplně každý z mých ex mi ukázal, co v životě nechci.
Chlapa, kterej se za mě stydí.
Chlapa, kterej neposlouchá, co mu říkám.
Chlapa, kterej mi lže.
Chlapa, kterej se bojí zodpovědnosti.
Chlapa, kterej uteče, když ho potřebuje.
Chlapa, kterej nemá smysl pro humor.
Chlapa, kterej nedovede myslet dál, než na ten konkrétní krok co zrovna dělá.
Chlapa, kterej si ještě nesrovnal svou minulost.
Chlapa, kterej mě bude brát jen tak "na chvíli".

A abych byla fér, tak mi taky ukázali, co bylo(a občas je) špatně se mnou.
Nedokázala jsem občas žít ničím jiným, než vztahem a zapomínala na věci okolo.
Nestarala jsem se o svého muže.
Neobdivovala jsem ho (když ono občas nebylo tak nějak co).
Tlačila jsem na pilu. A chtěla všechno hned (jo jo, s tím bojujeme do teď).

Jsem ráda za každý vztah, kterým jsem prošla. Protože díky tomu si vážím vztahu, kterým zkoušíme budovat teď.

A co Vy, přátelé, když se ohlédnete za sebe - změnily Vás vztahy tak, jako měnily mě?

A teď se omlouvám, jdu studovat, co bych tak mohla uvařit :)