No a jaké je to v LUSH? Jednoduše skvělé!
 |
| S managerkou obchodu, skvělou ženou, kterou mám nesmírně ráda. |
Nevím, jestli jsem Vám už psala o tom, jak jsem se kdysi k LUSH dostala?
Bylo to v době, kdy jsem byla se snažila ozdravit své vlasy, na netu našla asi milion recenzí na LUSH hennu (o které jsem se tu už několikrát zmiňovala) - a jelikož byl (a je) jediný obchod v Palladiu, tak jsem se vydala na průzkum.
Zcela otevřeně - když jsem do krámku vešla poprvé, myslela jsem, že moje čichové buňky se urvou od těla a prostě vyrazí někam na procházku. Zmizí a já už je nikdy neuvidím.
Hnědá henna, pro kterou jsem šla, nebyla zrovna na skladě, tak jsem vzala černou. A k tomu dokonalý šampon BIG, šampuk Karma Komba a i sprcháč Happy Hippy (to jsou mimochodem docela stálice, zrovna BIG si zase musím někdy koupit, miluju tu vůni!).
A za pár dní (doslova) jsem se tam vypravila zase a znovu... Až jsem skončila u toho, že jsem vyzkoušela všechno. Jsou věci, ze kterých hýkám blahem a doporučila bych je asi každému (parfémy, které prostě necítíte z každého druhého, hennu, která dokonale regeneruje, masku na obličej, která Vás docela odtečkuje a vyhladí... Mohla bych pokračovat asi donekonečna).
Postupem času jsem v LUSH začala navazovat vztahy - přeci jen, pokud někam chodíte dvakrát týdně, tak ty lidi prostě poznáte.
Získala jsem tu taky svou asi v současnosti nejbližší ženu - Ptáče (já mám vůbec ty ženy kolem sebe nějaké animální, nezdá se Vám?(. Ptáče o mně ví spousty věcí a spolu tak nějak máme možnost se rozvíjet - naše inteligence a rychlost chápání je v podstatě na stejné úrovni), takže se navzájem nezdržujeme. A k tomu jsme obě tak trochu magor.
Pak se objevila první možnost začít pracovat v tom mém milovaném voňavém obchůdku - ovšem nedopadla. Do dneška si nejsem jistá čím to bylo. Jestli tím, že jsem možná nějak dala najevo, že se s tehdejší "paní vedoucí" prostě nemusím, nebo že jsem byla kamarádka Ptáčete...
Ale poměru se změnily a tak jsem si v kvěnu poslala znovu životopis, vyhrála výběrové řízení a tradá! Je ze mě LUSH víla!
A co jsou největší překvapení, která jsem zatím zažila?
Upřímně jsem nečekala, že bude do LUSH chodit tolik milých lidí. Někteří zákazníci jsou prostě super. Množství těch protivných, co neví, co chtějí, ale nepřestanou, dokud to nedostanou, je nižší, než jsem si malovala.
Bolí mě nohy. Prvních pár směn jsem do sebe klepala ve velkém analgetika. Prostě jsem celý život seděla na prdel, v podstatě všechny moje práce byly o sezení na prdeli (vyjma práce pro Greenpeace, pravda). Takže najednou osm hodin na nohou - a k tomu ale zvládat komunikovat, protože jsou tu zákazníci, že!
Jak rychle se člověk naučí odhadnout zákazníky, co jsou "jenom se podívám/just looking".
Celkově mi strašně chyběla komunikace s lidmi. A ano, jsou okamžiky, kdy prostě stojím a snažím se zachovat si vážnou tvář - přestože mám chuť se zákazníka zeptat, jestli si ze mě dělá srandu.
Třeba dotazy na to, jestli jim z mýdla, které si kupují, nemůžu něco vyříznout. Třeba hvězdičku. A nebo argument, že "tenhle šampon si nekoupím, protože ho vyrobil někdo jiný" (pro ty, co neznají LUSH - každý výrobek (krom solí a pěn do koupele) na sobě má nalepený štítek s tím, kdo ho kdy vyrobila jaká je trvanlivost.
A jak to tak bývá - on bohužel není jeden člověk, který by výraběl jenom jeden produkt, ale tak trochu se mezi sebou střídají.
Jsem docela zabraná do úvah, nakolik korektní je zde vystavovat ty "notosizeměděláš prdel" momenty - asi to budu muset omezit výhradně jenom na přešlapy mé a mých kolegyň.
Takže za mě? Lush jako zaměstnavatele určitě ano. Teď ještě uvidíme, jestli časem nezměním názor.
Žádné komentáře:
Okomentovat