Neschopenka

Zdravím Vás, přátelé.
Jo, zase mi to trvalo měsíc, než jsem si tady k tomu sedla a začala psát. A dokonce se nemůžu vymlouvat, že by v práci byl šrumec - už se nám to zase uklidnilo a krom velkého uklízení (protože přes Vánoce se to nějak nestíhalo) jsme zase zpět u našeho normálního režimu.

Ale jsem velká ostuda - neb jsem doma už týden (vlastně týden a něco, když započítám ty dva dny volna, co jsem měla před tím, než jsem si zašla k doktorce) a teprve dneska jsem se donutila k tomu si počítač položit na kolena a klávesnici na stehna - (jak jinak bych to tady mohla poskládat, to nevím).
Po několika tech jsem totiž na neschopence - protože můj kašlíček začal znepokojovat i mě a navíc to bylo letos už podruhé, co jsem měla v určité chvíli podezření, že jestli udělám ještě krok, tak to se mnou na místě flákne.

Tudíž jsem navštívila svou Dr. Houseovou (jak jí s oblibou říkám) - tentokrát jsem se dočkala i ošetření.
Mám dojem, že tady jsem to ještě nelíčila, tak Vás taky pobavím:
Na začátku roku mi bylo nějak ouvej (jsem si skoro jistá, že to souvisí s tím šrumcem, co jsme měli v práci kolem Vánoc), takže jsem se vydala k doktorce.
Sotva jsem lezla a najednou vidím, jak z ordinace vybíhá moje ošetřující - vím, že je dobrá, ale by mi běžela v ústrety, když se k ní chystám, to je novinka.
Když jsem se nablížila, došlo mi, že u ucha drží telefon a s někým se o něčem dohaduje.
Překročila jsem silnici - a hle, u ordinace brzdí sanitka - pojala jsem podezření, že to v ordinaci švihlo s nějakým postarším pacientem - těch moje doktorka má víc, než nedůchodců.
Pak ale pár kroků přede mnou zastavilo policejní auto, z něj vyskočili (vy víte, že na to nejsem zvyklá, zvláště po tom, co se stalo u Cholerika - to jsem Vám líčila?) dva mládenci a zaběhli do ordinace.
Než jsem se stačila podívat, co se tam děje (vlézt téže do ordinace), zastavila mě sestřička - dneska už se ordinovat nebude.

A teď se starej, paciente. Do zahájení pohotovostí zbývalo ještě dosti času - naštěstí se mi povedlo se dovolat na polikliniku kousek od bytu, kde mě jedna z lékařek přijala.
Ten detail, že si ošetření vykázala na jiného pacienta, na kterého mi taky v klidu vypsala recept, jsem přešla. Byla jsem ráda, že se na mě někdo podíval.

Před týdnem jsem se ale díky svojí návštěvě dozvěděla, proč se konal výjezd policie - do ordinace mojí milované doktorky vpadl mladík, nejspíše "drogově závislý" (jak krásné pojmenovaní) a snažil se dostat k nějakým lékům. Naštěstí byl dost hlučný a tak když hrozilo, že napadne mojí doktorku, vtrhl do ordinace čekající pacient a mladíka fyzicky znehybnil (dle slov Houseovky byl onen pomáhající velkej skoro jako já, takže chlap jak hora).
Inu, přestala jsem se zlobit - představa, že by jí něco udělal, mi nebyla libá. Víte, jak blbě se shání dobrej obvoďák?

Nu, nafasovala jsem antibiotika a zítra se jdu neplánovaně zase ukázat. Protože obtíže sice částečně ustoupily, ale mám nejspíše dost opodstatněné obavy, že to bude mít návaznost na to, že jsem v podstatě nevytáhla paty z postele.

Aneb to by bylo, abych si tu střevní (a nejen tu) mikroflóru nevymlátila úplně, že?