Mňau

Tak jelikož už se mi povedlo profláknout před tatínkem, že mám kočku (ať žije nyx... Teda ne, že bych tátu nechtěla o všem informovat, ale nějak jsem si chtěla počkat, až na tohle bude ta správná doba).

Tudíž, přátelé, seznamte se:

Lea
Ještě na fotce v depozitu, jo, tenhle výraz "sůva"má furt
- a díky němu jsem jí interně přejmenovala na "Sovičku".

Ten nápad - pořídit si kočku, se objevil vlastně docela plynule a tak nějak logicky. Už před nějakou dobou jsem uvažovala nad kočkou, ale ve verzi "no fur", tedy nahaté - sphynx. Nicméně po tom, co jsem jednoho jelenicového ďábla instalovala ke své milované Lišce, jsem přišla na to, že to možná nebude kočka pro mě. A teda ani pro Koru. 

Pak přišlo období, kdy jsem tak trochu začla uvažovat nad psem číslo dvě. Aby se pes číslo jedna nenudil a nebyl sám doma. Nicméně - dvakrát pes je milionkrát víc starostí. Ne tedy bezpodmínečně nákladů, pokud by to zase byl pes se zdravím, jaké má to chlupaté pometlo, které tu vedle mě leží na gauči, tak se mi duplikují jedině granule. Ale: když někam na víkend potřebuji "odstavit" Koru, není to až tak nemyslitelné. Občas to chce sice trochu extra kombinačního nadání, ale dá se to (jo, občas si od toho maniakálního olizovače potřebuju odpočinout).Ale narvat někomu dva psy? Hledat bydlení se dvěma psy? Huh, to by bylo už trochu o něčem jiném.

Nu a jelikož díky své vášni pro zvířata sleduji i diskuze a stránky o kočkách, narazila jsem právě na tohle chlupatý neštěstí.
První, co mě napadlo, bylo právě jí šoupnout k tátovi - Lea byla kočka v depozitu (pro neznalé: je to vlastně domácí útulek). Ale tuhle ideu jsem docela rychle zavrhla.

A na tohodle malého rysa jsem narazila ještě párkrát, až mi to začlo vrtat hlavou. Že bych se na ní zajela podívat? Jen tak, čumenda, nic víc...

Leu totiž nikdo nechtěl: díky zanedbanému zánětu - který ale rozhodně nebyl dílem depozita - má problém s horními cestami dýchacími. Jsou prostě zúžené a asi se s tím do konce jejích kočičích životů nic neudělá. A dík tomu chrápe, pšíká a je slyšet, když dýchá. Ale tak: kdo je dokonalý?

I to byl důvod proč se z "ráda bych se přijela podívat, jen tak na čumendu" stalo "beru přepravku a čekej na nás". I to, že mě kočičí povaha dost fascinuje a to, že Lea je suverén, který je s to psovi plesknou pár přes čumák, když si bude moc dovolovat. A právě pro psa jsem chtěla "někoho", kdo mu tu bude alespoň trochu dělat společnost. Stále žiju v naději, že se s Korejšem stanou kamarádkami a budou spolu spát v jendnom pelechu. 

Nu, přátelé - jelikož je již značně pozdě (trochu jsem se sekla u nakládání masa, budu u víkendu u tatínka sušit), tak o tom, jak probíhá naše sžívání, se rozepíšu jindy (snad brzo).