Dýško

Jsou chvíle, kdy si přijdu jako debil.

A někdy jako dablovaná (minimálně) slepice a nejraději bych se propadla do země. A zrovna taková situace se mi povedla relativně nedávno.
Do práce nám nastoupily nové brigádnice - a hle, s jednou z nich máme asi tak 30% společných známých. Tohle zjištění mohlo vyústit jenom v jednu situaci - pivo (ano, mohla bych napsat čaj, jenže já nerada lžu).

Tudíž jsem milou kolegyni odchytila a jelikož jsem končily ve stejnou hodinu a nemaje dalšího plánu, skončili jsme v podniku, který máme od práce, co by kamenem dohodil, nekouří se tam, nemaj tam úplně hnusný pivo a plus - dá se tam platit kartou. Protože jako většina obyvatel Prahy jsem si přivykla na to mít víc peněz dostupných díky tomu plastu, než u sebe v hotovosti.

Inu objednaly jsme jedno (probrali první polovinu známých, aneb omlouvám se všem škytajícím), druhé pivo a jídlo (s plnou pusou se sice nemluví, jenže od kdy já dělám to, co se dělat má?) a pak nadešel čas placení. Brala jsem to já a kartou.

Číšník si ode mne vzal kartu, namačkal částku. S tím, že je možnost zadat dýško. Abychom to nějak inteligentně zaokrouhlili, znamenalo to zadat 24 korun.
2 - svak - 4 svak - potvrdit - cvak.

Každý den zadávám několik (desítek) plateb kartou.

U nás v práci by to bylo 2 - cvak - 4 -. cvak - 0 - cvak - 0 cvak. Protože halíře.

Může mi někdo říct, proč jsem měla dojem, že v tom lokále, kde jsme byli, je to jinak? No není.

Takže číšník se podíval na částku, na mě, na částku, na mě, já rudnu, chci se začít smát, nemůžu. Když dostanu zpátky svou kartu, mám co dělat, abych nevybuchla.
Jo, cítím se jako debil. Na druhou stranu... Zase tak výjimečná ta obsluha nebyla - a dost by mě zajímalo, jak si těch 24 haléřů vybral.

Každopádně když jsem byla nedávno s Ptáčetem na pivu, raději jsem kasírovače seznámila s tím, že jsem v tomhle trotl a nechala ho to nacvak na cílovou částku samotného...