... nožů, jak jinak (kdyby někdo náhodou nevěděl, tak v Novoměstské radnici, v nedělí 7.12.2014, oficiální začátek je v deset). A já mám jako obvykle jeden obrovský problém. Nebo vlastně dva.
Oba dva jsou srovnatelně debilní.
První problém - co si mám jako sakra vzít na sebe?!
Já vím. Ona je to běžná ženská otázka, jenže musíte vzít v potaz, že jsem čím dál tím víc marnivá ženská a když vidím, co jsem na sobě měla na první výstavě, tak bych si... No nafackovala, jo, můžu to přiznat.
Jako polehčující okolnost bychom mohli vzít fakt, že jsem tehdy byla "slečna zadaná' a neměla jsem tím pádem koho lovit (protože bylo naloveno, chápeme. Zpětně to ale beru za jednu ze svých velkých chyb - že jsem se pro toho, kdo byl vedle mě, nesnažila být tou nejkrásnější a nejnačančanější z okolí).
Jenže už posledních pár let (fuj, blížej se narozeniny, ze mě už bude vážně stará větev!) na výstavy dorážím v podstatě jako nezadaná. A ačkoliv mě pánové znají - a někteří třeba z Lipové, Masečína, nebo Příbrami i po ránu a nenalíčenou), Praha je prostě moje město. A ve svým městě budu kočka.
Takže každej rok stojím bezradně u skříně, čumím do ní uvažuju.
Tohle ne, to jsem na sobě měla loni. Tohle před dvěma rokama. V tomhle jsem tlustá (ech, jako jo, to jsem v podstatě ve všem, protože moje fyzická konstituce prostě taková je, ale chápeme se, ne?), tohle se mi nehodí k ničemu jinýmu, tohle je krátký, kur*a, kde se něco takovýho vzalo v mým šatníku? Jak bude vypadat takhle sukně s touhle košilí? No blbě, jak jinak.
Tohle ne, v tomhle nejsou vůbec vidět prsa...
Je, fajn, tohle by šlo. Co k tomu za punčochy? A jaký boty?
Se asi budu muset přezout.
Takže to sebou potáhnu. No bezva. A k tomu kalhoty, kdybychom pak vyrazili do hospody...
Nebudu se Vás ptát, jestli je hrozný nebo k smíchu. Protože je to obojí.
Daleko horší by mohlo bejt i zjištění, že já to konzultuju s lidma kolem sebe - abych prostě byla kočka ultimátní. Což samozřejmě navazuje na
problém druhý - co si mám namalovat na xicht?!
Ačkoliv to tak někdy nevypadá a nebo to někdo není s to dekódovat - za tím, co mám na obličeji, se většinou skrývá minimálně půl hodiny až hodina v koupelně. Předchází tomu samozřejmě rozhodování, na co se zaměřit? Protože abych nevypadala tuplem jak od kolotočů, je třeba se rozhodnout, jestli to budou oči nebo rty.
Třeba na dubnový výstavě mi kvůli tomu, že jsem měla temně fialové rty, unikl nejeden polibek.
Ale nebojte, to se nebude opakovat - Kora tu rtěnku už stačila sežrat.
Žádné komentáře:
Okomentovat