Takže jsem si sedla na židličku, přelouskala větu (ano, tehdy jsem to ještě louskala) a pak začla psát. Každé písmeno jsem hledala několik sekund, stalo se mi i to, že jsem klávesnici musela prohlédnou několikrát za sebou, ale stejně to nemělo valný úspěch. Prostě třeba T nebylo. Či jakákoliv jiná hláska. Takže než jsem se dostala k tomu tam něco sesumírovat, diskuze už byla dávno, dávno někde jinde.
V nějakejch dvanácti jsem na tom už byla líp. Jo, pořád jsem trochu hledala písmena, hlavně ta, která jsem nepoužívala nějak často.
Ve čtrnácti už jsem docela solidně začla cvakat čtyřprstou metodou. A pak… Přišla střední. A s ní i výuka psaní na klávesnici. Deseti prsty.
Nenáviděla jsem to! Zcela a upřímně! Nechápala jsem, jak to někdy někomu může bejt k něčemu užitečné?
Ty hodiny, kdy jsem seděla a psala jen fjfjfjfjfjfjfjfjfjfjfj... Pak fjdkfjdkjfdk. A tak dále. Ty chvíle, kdy jsem seděla na intru a hladila klávesnici našeho superextra citlivého psacího stroje (peklo na zemi, kdo jste na něčem takovém psal, chápete. Vlastně ani nepoložíte prst, ale stroj už tam písmenko vyklepne a jste… V prčicích, protože backspace neexistuje). Ale po dnech (nu opravdu, seděla jsem u toho i o víkendech – možná se smějete, jak taková blbost může zabrat tolik času a že jsem to nějak neošulila… Ale Vy jste neviděli mojí profesorku na techniku administrativy a později obchodní korespondenci. Z tý baby by si sedl na prdel i Klaus), jsem se pomalu dostala ke státnicím a nakonec do současného stadia, kterým provokuji obrovské množství lidí kolem sebe. Prostě na to nepotřebuju koukat, strašně mě štve, když musím něco napsat v ruce, protože přes klávesnici a tiskárnu to na ten papír naskáče několikrát rychleji. A zvládnete to přečíst bez toho, abyste s papírem ode mě museli do lékárny, aby Vám s tím poradili.
A tak si říkám, že jsem se to všechno možná učila kvůli tomu, abych v práci mohla na tajňačku psát na blog. A nebo třeba abych se někdy dostala ke svojí knize a nerozčilovala se nad tím, že než někam přesunu myšlenku, tak se buď rozplyne, nebo jí totálně pochroumám. Uvidíme, přátelé.
Žádné komentáře:
Okomentovat