Pánská móda

Jsem ráda, velice ráda, že se ozvalo pár lidí na mou výzvu „napište mi“. Ono totiž když nevím, kam se mám ubírat, co chcete číst, tak tu můžu plácat ruce naprázdno, Vás znechutit a už se neuvidíme (teda já neuvidím Vás).
Nu a proběhla konverzace:
Isch: „A o čem mám třeba napsat?“
On: „Tak třeba o pánské módě.“

Ha! Voda na můj mlýn!



Jen krátká poznámka na úvod (no, krátká… Přiznám se, přátelé, že jsem rozjetá jak fretka na speedu, asi jsem to ráno přehnala s tím kafem (když už tak už, prskla jsem tam dvě vrchovatý lžičky a hromadu cukru, jsem zvědavá, co se mnou udělá kafe z džezvy, kterou jsem včera dostala od mého fotografa)… Ale to jen tak na okraj, trochu jako vysvětlení k tomu, proč jsou dnešní články dva (zatím) a proč jsou tak dlouhé. Prostě jsem nastartovaná tím správným směrem).
Fusekle v sandálech jsou hnusný. Nevím, jak mi někdo může argumentovat tím, že je mu tak akorát. Buď je chladno a vezmu si tenisky, nebo je teplo a sandále. Copak jsou u nás rozdíly mezi denníma a nočníma teplotama (beru, že někdo vyrazí brzo ráno z baráku, taky chodím do práce a znám to, nebo někam vytáhnu odpoledne a vrátím se v noci) padesát, šedesát stupňů? Ne, je to pár.
Argument „v teniskách mi smrdí nohy“ taky neobstojí. Máš špatný fusekle! Máš špatný boty! Plesnivíš! Se vším se dá něco udělat, já se s tímhle problémem taky jeden čas potýkala. Stačilo nakoupit bavlněné ponožky (opravdu bavlněné). Do steelek, které mám někdy na nohou i dvacet hodin jsem prdla uhlíkový vložky. Problém vyřešen.
A myslím, že je lepší překonat chvilku nekomfortu, než vypadat jako kreton (tzn. ráno, po cestě do práce, mi bude trochu zima na nohy, odpoledne to bude dobrý… A když se někdo od někudy vrací večer, tak bude možná připitej a to jsou Vám pak takovýhle věci docela putna).
Prostě pro fusekle nemám omluvu. Nikdy.

Ono vůbec, někdy mám trochu problémy s tím, co má chlap na sobě. Ne, nejsem stylistka, nejsem žádný guru a čas od času taky vypadám jako debil. Ale je to buď po kalbě, ve chvíli, kdy peru všechno normální oblečení a nebo když mám den debil. Jinak skoro vždy černá (kupodivu), takže alespoň barevně to ladí. A styl… Neidentifikovatelný, ale snažím se respektovat svou postavu, abych nevypadala jak panďulác z reklamy na pneumatiky.

Takže vlastně bych mohla říct, že nemám právo hodnotit. ALE: ostatní mohou hodnotit mě a já to beru, pokud vylézám mezi lidi, tak s tím musím počítat. Tudíž vlastně právo mám.

Co se mi na chlapech nelíbí/hnusí/nechápu to:

Tričko v kalhotech: ne, nepochopím to. Nelíbí. Pochopím košili do solidně vypadajících kalhot. Ne do džínů… K těm mám vůbec takovou specifickou lásku/nenávist. Jo a pochopím to ještě u kalhot "do lesa". Když to nejsou zelenavý kalhoty a kostkovaná černo červená košile.
Špičatý polobotky: ideálně se špičkou nahoru. Nemyslím tím rozhodě kvalitní šité boty do mírné špičky. Myslím takové ty eklhaft kašpárkovské něco.
Kraťasy pod prdel: musím to komentovat? Fakt?
Krátký kalhoty: asi ne každej chlap má doma velký zrcadlo, aby se mohl podívat na celek, ale když se Vám po přehození nohy přes nohu kalhoty vrhnout až do půli lejtek
Neladící oblečení: sportovní bunda, sportovní kalhoty, polobotky. Bubuoblečení (černej kabát, černý kalhoty, tenisky (výjimka je v zimě, kdy i já ocením normální zimní boty).
Bílý fusekle: je na nich všechno vidět. A jsou hnusný. Je to asi stejný, jako kombo sandále a ponožky. Nediskutuju.
Zásek v sedmdesátkách, osmdesátkách: já chápu, že jste třeba v té době vyrůstali, a ta košile/bunda ještě drží pohromadě, ale… Víte… Ona je prostě jiná doba, trochu se posunulo.
Sestřih na Jágra: nevymluvíte mi, že to nepatří do módy. Ideálně, když je vršek ještě pořádně vypelichanej. Rovnou k tomu připojím i to, že nepochopím muže, co mají na hlavě pět chlupů a nechávají si stále svou „mařenu“ (tím ale neříkám, že mi nějak vadí, že chlap postupně ztrácí porost na hlavě, je to normální a plešatej chlap je pěknej chlap). Jo a mastný vlasy jsou taky fujtajbl. A je mi jedno u jakýho pohlaví.
Vyholenej totálně všude: plavce beru. Cyklisty beru. Ale metrouše, kterej si oholí nohy a ruce… Uááá!
Solárko: mám s tím problém i u ženskejch. Jakmile mi chlap řekne, že tam chodí, tak na něj koukám už hodně podezřívavě.
Metrouš: a pod tímhle pojmem si představuju chlapa, co používá víc kosmetiky než já, smrdí (voňavkama) na dvacet metrů a má na nehtech průhlednej lak. Nechci se s mužem prát o koupelnu.
A zároveň mi vadí chlapi, u kterejch nevím, jestli jsou vágusové nebo je to pracně budovaná image ignorováním koupelny.

Časem (nevím, jestli během dneška, nebo několika dalších dní) sem dopíšu asi ještě další věci, které mě zrovna nezavlažují).

A teď co mě baví (on to bude vlastně opak toho, co jsem napsala):
Košile: chlap v košili je hezčí než v čemkoliv jiným. Je jedno, jestli je společenská nebo spíš „volnočasová“ a je pod ní vidět tričko.
Nenápadná kvalita: ne, nemusí bejt od hlavy k patě oblečenej v značkovejch věcech, ale postřehnu, že triko je z bavlny s vyšší gramáží, kalhoty nejsou z plastu. A jo, mám trochu úchylku na Bushmana. A pak oblečení, které je… Civilní. Ideál? Jednoduchý jednobarevný kalhoty (no, džíny zvládnu, pokud sedí a jsou nerozervaný, pokud se nejedná o umělce, kam to ladí), boty jsou malinko problém. Ale polobotky, steely i trekovky zvládám hodně dobře. Černý/šedý kalhoty, světlejší tričko, tmavě šedá/černá košile a přes to třeba sportovní sako. A Isch slintá!
Hrubé ruce: neptejte se proč. Teda klidně jo – chlap má mít hrubý ruce, protože by se neměl bát šáhnout na práci.
Něco na krku: korále z dalekých cest, nebo talisman, prostě cosi osobního.
Buď pleškoun a nebo čistý vlasy: je pěkný se chlapovi hrabet ve vlasech, aniž bych měla dojem, že pak klepnu rukou a budu na tom moct smažit. Jo, líbí se mi hárošové, ale jen v tom případě, že nemám touhu vzít nůžky a půlku jim sundat, protože z dálky volá „haloo, jsme zničený vlasy“.
Boxerky: nemůžu do toho kecat, každej se cítí dobře v něčem jiným, ale… No.. Slipy ve mně evokujou komanče, stejně tak i trencle. Prostě to tak je.
Sladění: když dohromady hrajou barvy – třeba černá s šedou a třeba detailem v červený, nebo hnědá – zelená – béžová atd., tak se za tím chlapem i otočím. Jo, kupodivu to vnímáme.
Umí použít deodorant: koláče v podpaží nejsou přitažlivý (pokud zrovna nedosekal dřevo do krbu, aby mě u něj večer mohl „ňuchat“).


Tak co, pánové, ve kterých skupinkách jste se poznali?