Amatéři po druhé

No jo, stále tam lovím. A jelikož se to ukázalo jako čtenářsky zajímavé téma a mně se nechce psát o psychických procesech ve mně, je to i takové "vesele nenáročné téma", kterým teď vezmu za vděk.

A možná to nebude jenom o amatérech - ale přidá se nám sem i další web - a to fotopatracka.cz.

Jak si někteří z Vás jistě všimli, zase mě trochu chytilo focení. Je to vlastně po letech - když jsem za Krále Klacka a studentských let prodělala první fotozkušenost, rozhodně mne to nenadchlo na tolik, abych uvažovala o tom fotit častěji.

Ale pak se věci změnily, já potřebovala něco zdokumentovat, začla jsem se s dotyčným fotografem víc bavit...  A hle: krom z toho, že ho považuji za jednoho z nejlepších přátel, tak jsme spolu prostě začali fotit. Nějaké experimenty, nebo když něco "musím mít vyfoceného".
Nicméně - abych tehdá mohla Fotografa vůbec poznat, musela jsem dát na fotopátračce inzerát.
Myslela jsem si, že to nebude nic složitého. Je to přeci specializovaný server, já mám jasně dané požadavky, tak se ozve někdo, kdo je bude splňovat.
Chyba lávky.
Ozvalo se mi tedy dost jedinců - ale když jsem se podívala na to, jak fotí, tak mi maličko zatrnulo. A víc mi většinou zatrnulo, když mi někteří napsali, že mě milosrdně teda jako vyfotí, ale co za to? A kupodivu nemysleli finance, ale spíš fyzické aktivity.
A mezi těmito hovádky se objevil Fotograf. Věděl, co chce, jednal profesionálně, zajímal se o detaily... A jak to dopadlo - mimo jiné je od něj úvodní fotografie tohoto blogu. A ano, je to jeden z mála, komu ještě v tomhle bláznivém světě věřím.

Dneska jsem si dala inzerát zase. Na fotopátračce. Protože mě začlo bavit fotit a ačkoliv mám svého Fotografa v nesmírné úctě, nemůžu stále otravovat s fotkama jenom jeho a prostřídání stylu mi rozhodně neuškodí. Člověk musí poznávat nové lidi.
Modlila jsem se, aby se poměry změnily.
Jenže - Bůh mi připomenul, že na mě dlabe, když v něj nevěřím.
První reakce byla slušná, ale pak jsem se podívala na fotky, na galerie modelek, se kterými dotyčný fotil... Kupodivu ani jedna nebyla oblečená. Ono by mi to možná nevadilo, kdyby k tomu ony fotky nebyly použitelné ani jako promo do bordelu.
A má naivita je asi fakt nezměrná, když jsem měla za to, že to bude určitě výjimka.
Překvapí někoho z Vás, když řeknu, že mám trochu problém poznat, které z oken mám otevřené? Jestli amatéry, nebo fotopátračku?
Nu, dobrá, na FP to není tak hrozné. Není jich tolik. Ale i tak je to víc, než by mi bylo milo.

Kamarád mi řekl, že by bylo fajn ukázat, "jak teda ano" na těch amatérech. Odpovědi, které zaujaly.
Čekáte dlouhý seznam? Hahá.
Mám JEDNU. Jedinou, která je OPRAVDU použitelná.

"Volám hurááá, že se tu konečně objevil někdo, kdo nehledá půlmetrovou liánu na každodenní uspokojování. Gramatika je totální zabiják prvního dojmu a proto jsem si tento vzkaz před odesláním třikrát přečetl. Fotku v příloze se nemusíš bát otevřít, jsem na ní já (tím myslím opravdu sebe jako člověka)."

Co k tomu dodat? Chcete rozbor?
Ukázal smysl pro humor. Pobavil mě. Je stručný, je vidět, že vnímá to, co jsem napsala. Poslal fotku - jo, je to prostě třídící element. Dal najevo nadhled. Neprosí mě o to, abych se ozvala. Nehraje si na dokonalého.
Prostě fajn. Tomu se musí odpovědět. Jenže vyvstává problém - co napsat, abych nepůsobila jako debil já? No, poprala jsem se s tím snad statečně. (A jo, omlouvám se Ti, že jsem použila Tvůj vzkaz, ale je fakt jedinej normální.)

A jelikož měly úspěch "jak ne", další várka:

"Ahoj, neměla bys čas se poznat se sympatickým pohodářem?" - Ale jo, až bude, tak mi ho pošli s mašlí.
"Rád Tě poznám blíže... Jmenuju se xxx a moje zájmy jsou šipky, kino, opravy PC..." - aneb "jo, jsem nudnej a asi o nebudu tajit, trávím nějakej ten čas v hospodě. Navíc mi nestojíš za to vymyslet něco originálního. Tohle se osvědčilo." - no, možná ne, když mi tohle samý poslal už před rokem.
"Omlouvám se, že ruším..." Tak neruš!
"Budu rád, když si s Tebou vyměním pár vzkazíků..." - Vzkazíky nepíšu. Takže neměníme.
"Jak se máš, co děláš, napiš, přidám se do konverzace..." - Vtipná tu nemám bejt já, ale Ty.
"?" - !
"Ahoj, jak se jmenuješ? Odkud jsi? Co máš ráda?" - Kdybych tohle chtěla říkat každýmu, dám to do infa.

Pokud ten člověk napíše něco, na co se dá nějak reagovat (není to tedy zcela blbé), tak se objevují další problémy.
Většina je ženatá. Hezký, ale já druhý housle nehraju. Hlavně mi to vadí, když se o ženě vyjadřují jako o starý, hnusný... Oni jsou dokonalí. Utichám, nepokračuji v konverzaci.
Už jsme si psali a tehdy se objevil nějakej problém. A na rozdíl ode mě se nepodíval do historie. Vůbec, ta historie je šikovnej nástroj. Mě nejvíce udivuje, že někteří jedinci jsou s to neustále posílat ty samé vzkazy.
Má to jen dvě vysvětlení - a děsí mě obě.
Buď jim to čas od času vyjde a proto v tom setrvávají. A nebo to nevychází, ale jim to nevadí - chyba je přece na straně "těch krav, co neví, co je dobrý".

A abyste si nemysleli, že jsem si zasedla na Amatéry, podíváme se někdy i na jiné seznamky. I když - ono je to vlastně v principu stále to samé.