středa 3. dubna 2013

Holím, holíš, holíme

Včera odpoledne mě popadl „geniální“ nápad. Že sice beru hlavu strojkem bez nástavce, ale proč to nezkusit rovnou žiletkou.




Myslím, že mezi čtenáři budou i muži (nebo vlastně i ženy), kteří/které to taky zkoušeli. Nevím, vskutku netuším, kde jsem přišla na iluzi, že to bude snadné jak odchlupit nohy. Do umyvadla ve sprše jsem si narovnala všechny holítka, který se mi flákaly po bytě, holící krém od Lushe (recenze později, někde jinde, nebo nikdy). Napatlala jsem hlavu a první tah mě přesvědčil o tom, že to asi zas taková sranda nebude.

Mach 3 zklamal. Musím koupit nová ostří.
Jednorázová holítka se v podstatě nechytla vůbec (a možná se o to ani nesnažila), nakonec zabral Venus od Gillete. Tímto zdravím.

Ale to, že zabral – tzn. zbavoval mě vlasů, rozhodně neznamenalo, že bych měla vyhráno. Po deseti minutách jsem už řvala vzteky ve sprše a byla odhodlaná to nechat, jak to bylo. Teda dokud jsem se nepodívala do zrcadla. Bylo jasné, že by mě v MHD nejen pouštěli sednout, ale i kvapně uvolňovali vagon/polovinu autobusu, protože jsem vypadala lehce olysale (tzn. značně hnusně). Po dvaceti minutách pidlání jsem usoudila, že stačilo a hlava je oholená. Vlasy byly všude – a já ten pocit krátkých zapichujících se vlásků nenávidím. To jsem nejspíše podědila po tatínkovi. Ale pomoc je blízko, nezapomínejte na to, že jsem ve sprše.

Ale stejně to není dokonalé, jsou místa, kde „lepím“, tzn. na nich není ani náznak vlasů a na jiných jsem drsná jak šmirgl 80ka. Jo, vím, bude to asi různou „stavbou“ vlasu na různých místech hlavy.

Příště tedy zůstávám u „bez nástavce“ – když se s ním vydržím šudlat dost dlouho, jsem drsná celá, bez lepících míst a můžu se u toho koukat na House (proč jsem objevila server, kde se dá na seriály koukat online? Proč?). A nebo vyhrožovat Koryně, že jí sjedu celou taky.

Ale myšlenky na celou „lepivou“ hlavu se nevzdávám. Chci, toužím po tom, aby mi jí někdo někdy sjel břitvou. Ta představa mě prostě přitahuje – a vnímám i určité drobné riziko, které hrozí při nešikovnosti holiče. Nicméně – jsem holka jeblá a odvážná, tudíž do toho zcela jistě a ráda půjdu, když budu holiči věřit.

Mimochodem – oblečení na výstavu je sice doladěno, ale stále vnitřně spekuluji o tom, jestli tam chci jít jako „sametka“ (lehounce zarostlá, jemná hlava) a nebo jako „šmirgl“. O radu jsem požádala jednu „devítku“. Tak uvidíme.

Žádné komentáře:

Okomentovat