Ne, přátelé moji, neděste se. Nechytá mě záchvat, u kterého zkouším, jak moc voděodolný je make-up, kterým patlám očka a zvedá se mi u něj spotřeba papírových kapesníku natolik, že se stromy v širém okolí třesou strachy o svou existenci. Ale reaguji na komentář, který se mi objevil v článku o mužích ze seznamek.
Takže: proč jsem sama?
Je to jednoduché. Začala jsem si vážit sama sebe. Že to není důvod? Ale je, přátelé a větší, než si myslíte.
Není to o tom, že by se v mém okolí neobjevovali muži, kteří by to se mnou nechtěli dát dohromady. Jsou tu. Ale mají více či méně skryté vady. A nebo je třeba vlastně ani nemají, ale mně na nich "něco nehraje". Takže pátrám. Ano, dost často se mi stane, že prostě nic nenajdu. Jenže nenajdu ani žádný "cit" k onomu muži. A popravdě nevidím důvod, proč bych měla být s někým, koho nemiluji. Ne, nedělám tyhle závěry hned, nechávám tomu chvilku čas. Ale ono zkuste vykřesat jiskru a zapálit oheň, když jste až po pás v ledové vodě.
Když už jsem se tu tak pěkně navezla do pánů a jejich vad, co se trochu podívat na moje vady? Nejsou seřazeny podle důležitosti, ani četnosti, ale podle toho, jak mi přijdou pod ruce.
1. Spím se psem v posteli.
Jo, je to tak. Ne, nebudu to měnit. Je to moje postel, můj pes. Vím, že každý má na výchovu psa trochu jiný názor, ale pro mě je to součást smečky a smečka spí taky dohromady. My jsme navíc dvoučlenná smečka a tak se máme zahřejvat. A blbě by se mi zahřejval pes, kterej by spal v druhým rohu místnosti a smutně na mě koukal. Jsem s to se domluvit s chlapem na kompromisu, že pes nebude spát v JEHO posteli (zatím jsme se nedostali do fáze, že bychom mohli s kýmkoliv mluvit o "naší" posteli). Nicméně bohužel musím říct, že by tím asi netrpěla jenom Kora.
2. Nerada ustupuju
Jsou věci, ve kterých jsem ochotna diskutovat. Ale pak jsou oblasti, do kterých si kecat prostě nenechám. Ne, nenechám si mluvit do toho, že co budu mít na hlavě. JENŽE! Já chlapovi taky nemluvím do toho, co na té hlavě má mít on (jo, psala jsem, že mi vadí třeba "Jágrstyle", ale nezapomeňme na základní premisu, já bych si s chlapem, co má něco takového na hlavě ani nezačala, stejně tak předpokládám, že chlap, kterému se hnusí holé hlavy nebude balit mou maličkost). Pokud si např. já najdu muže, co chodí na dva mm a mám přitom slabost na "hároše", nebudu do něj hučet, ať si nechá narůst vlasy. Stejně tak se mi moc nepozdává, když někdo hučí do mě.
Takže jednoduše: oblasti do kterých si nenechám kecat já (vzhled, pes, rodina, s kým jdu ven a našli bychom ještě něco) se nesnažím ovlivňovat u partnera (pokud někomu z mužů, se kterými jsem byla, přijde, že to s nimi bylo jinak, tak... Víte, pánové, ony se věci i lidi mění a vyvíjejí).
3. Nejsem sportovní nadšenec
Jo, ráda zajdu na procházku. Miluju vodu - ale nemám plavky a mám alergii na chlor, takže leda někde na Evu v rybníce. Svého muže budu klidně oddaně a věrně podporovat v jeho sportu - prát mu hadry, dělat svačiny, řvát jak pominutá, když bude někde hrát/závodit. Ale ne, nechtějte po mně, abych sedla na kolo a vyrazila s Váma na 40km dlouhou vyjížďku "hore kopcom". Ne, fakt ne.
4. Jsem sprostá
No tak, co čekáte? Dělám v lakovně! Žiju se samejma chlapama. Jsou na mě sprostí ostatní! Ale - snažím se s tím něco dělat. Už i Nóža si toho všiml.
5. Miluju svého otce
Ale nikdy nepronesu větu "tatínek by to opravil lépe". Takže pokud milujete svojí matku, vězte, že ve chvíli, kdy "maminka to vaří líp" vyřknete, je můj útok pánví oprávněný. A nebudu si vybírat "buďto ten Tvůj fotřík nebo já". Teda budu. A rychle.
6. Jsem náladová
A hodně. Moc. A má to svojí příčinu. Se kterou už moc neudělám - řešením je stabilita v mém životě. Ehm. Myslí si někdo z Vás, že by se můj život dal popsat slovem "stabilní"?
7. Mám přátele
A ne "kamarádky". Mám ve svém okolí asi tři ženy, se kterými se nějak pravidelněji vídám. Opravdu pravidelně jenom s jednou. Ale za to mám víc kamarádů, se kterými se vídám skutečně často. Jo, i přes to všechno, co si tu o mně můžete přečíst, mám xy kamarádů, kteří jsou jen kamarádi a nic víc.
8. Jsem počmáraná a propíchaná
HA! Zvláštní věc. Když jsem nad tím bádala při čtení onoho komentáře, je s podivem, jak se to vyvíjí. Dřív mi chlapi, pokud měli tu touhu si ulevit, psali "jsi tlustý prase". Vážím stále stejně. Ale teď jsem zase hnusná kvůli tomu, že jsem potetovaná. Nikomu neberu to, že se mu to nelíbí - sama jsem napsala spoustu bodů, co se zase nelíbí mně. Ale proto si s takovými nic nezačínám (jo, už jsem to tu zmiňovala výše, nemáte dejavue). A rozhodně mi nebude vadit, když "můj chlap" bude nějakej ten obrázek, jizvu či náušnici mít. Alespoň se budeme mít podle čeho poznávat, až budeme senilní v důchodkárně.
9. Mám občas brutální smysl pro humor
A někdy jsem až nechutná. Dovedu zacházet do naturalistických detailů a chvílema jsem opravdu hovado, který si neuvědomí, že to někomu vadí. Když mě na to upozorníte, tak si na to zkusím dávat pozor. Chvíli.
10. Byt slouží mně - ne já bytu
Takže ne, nevytírám denně. Ne, nemusím tu mít sterilně naklizeno. Jo, občas je můj pokoj živou studií "inteligent zvládne chaos". Ale - dovedu být vysoce výkonný úklidový element a pokud mi má dorazit návštěva, tak během deseti minut jsem s to uvést tohle doupě to stavu, kdy se rozhodně nestydím si sem někoho vzít.
To Vám ještě nestačilo?
Dobře, tak až si na něco vzpomenu, tak uděláme pokračování.
Nicméně, přátelé, co z toho by Vám opravdu vadilo? A klidně pište potají, vzkazy autorovi ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat